Leskovcovití

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxLeskovcovití
alternativní popis obrázku chybí
leskovec neotropický (Galbula ruficauda)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádšplhavci (Piciformes)
Čeleďleskovcovití (Galbulidae)
Vigors, 1825
Rody
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leskovcovití (Galbulidae) jsou čeleď šplhavců z tropických oblastí Jižní a Střední Ameriky až po Mexiko. Čeleď zahrnuje pět rodů a 18 druhů. Je blízce příbuzná s lenivkovitými (Bucconidae), další čeledí z neotropické oblasti, s níž se společně často vydělují do samostatného řádu Galbuliformes. Jsou to hlavně ptáci nížinatých lesů.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Systematika leskovcovitých a lenivkovitých byla částečně sporná, protože některé znaky kostí a svalů naznačovaly, že by mohli být blíže příbuzní se srostloprstými (Coraciiformes). Analýza jaderné DNA z roku 2003 však potvrdila postavení těchto dvou čeledí jakožto sesterské skupiny vůči zbylým šplhavcům.[1] Následná genetická analýza potvrdila, že leskovcovití a lenivkovití jsou sesterskými taxony a řadí se mezi šplhavce.[2]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Leskovcovití jsou malí až středně velcí ptáci o délce 14 až 34 cm a hmotnosti 17 až 75 g. Jsou to elegantní ptáci s lesklým peřím, dlouhým zobákem a dlouhým ocasem. Svým vzhledem a chováním připomínají starosvětské vlhovité. Nohy jsou krátké a slabé, chodidla jsou zygodaktylní (dva prsty směřují dopředu, dva dozadu). Peří je často světlé, s duhovými odlesky, i když u několika druhů je poměrně matné. Obě pohlaví se ve zbarvení mírně liší, samci mají často na hrudi bílou skvrnu.[3]

Chování[editovat | editovat zdroj]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Leskovcovití jsou hmyzožravci, kteří se živí nejrůznějším hmyzem (mnozí se specializují na motýly a můry). Loví ve vzduchu, přičemž provádějí výpady na kořist z vyvýšených hřadů. Od ostatních zástupců čeledi se z tohoto pohledu odlišuje leskovec velký (Jacamerops aureus), jenž potravu spíše sbírá, přičemž se soustředí i na některé obratlovce, jako jsou ještěrky.[3]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Rozmnožování leskovcovitých nebylo podrobně studováno. Leskovcovití jsou patrně monogamní, i když u několika druhů se může objevovat jistá kooperace, kdy se několik dospělých jedinců dělí o hnízdní povinnosti. Ptáci hnízdí v zemních norách, případně v termitištích. Druhy hnízdící na zemi obvykle volí lokality na březích řek, eventuálně v půdě zpevněné kořeny padlých stromů. Leskovcovití někdy mohou hnízdit ve volných koloniích. Snůška činí jedno až čtyři vejce. Inkubace se účastní oba rodiče. O inkubační době většiny druhů je známo jen málo dat, u leskovce neotropického (Galbula ruficauda) trvá 19 až 26 dní. Mláďata se klubou s prachovým peřím, což je mezi šplhavci unikátní.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jacamar na anglické Wikipedii.

  1. JOHANSSON, Ulf S.; ERICSON, Per G. P. Molecular support for a sister group relationship between Pici and Galbulae (Piciformes sensu Wetmore 1960). Journal of Avian Biology. 2003-06, roč. 34, čís. 2, s. 185–197. Dostupné online [cit. 2022-03-13]. DOI 10.1034/j.1600-048X.2003.03103.x. (anglicky) 
  2. ERICSON, Per G.P; ANDERSON, Cajsa L; BRITTON, Tom. Diversification of Neoaves: integration of molecular sequence data and fossils. Biology Letters. 2006-12-22, roč. 2, čís. 4, s. 543–547. Dostupné online [cit. 2022-03-13]. ISSN 1744-9561. DOI 10.1098/rsbl.2006.0523. (anglicky) 
  3. a b c Tobias, J.; Züchner T. & T.A. de Melo Júnior (2002) "Family Galbulidae (Jacamars)". in del Hoyo, J.; Elliot, A. & Sargatal, J. (editors). (2002). Handbook of the Birds of the World. Volume 7: Jacamars to Woodpeckers. Lynx Edicions. ISBN 84-87334-37-7

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]