Leskovcovití
 Leskovcovití | |
|---|---|
_male_2.JPG) leskovec neotropický (Galbula ruficauda) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | šplhavci (Piciformes) |
| Čeleď | leskovcovití (Galbulidae) Vigors, 1825 |
| Rody | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Leskovcovití (Galbulidae) jsou čeleď šplhavců z tropických oblastí Jižní a Střední Ameriky až po Mexiko. Čeleď zahrnuje pět rodů a 18 druhů. Je blízce příbuzná s lenivkovitými (Bucconidae), další čeledí z neotropické oblasti, s níž se společně často vydělují do samostatného řádu Galbuliformes. Jsou to hlavně ptáci nížinatých lesů.
Taxonomie[editovat | editovat zdroj]
Systematika leskovcovitých a lenivkovitých byla částečně sporná, protože některé znaky kostí a svalů naznačovaly, že by mohli být blíže příbuzní se srostloprstými (Coraciiformes). Analýza jaderné DNA z roku 2003 však potvrdila postavení těchto dvou čeledí jakožto sesterské skupiny vůči zbylým šplhavcům.[1] Následná genetická analýza potvrdila, že leskovcovití a lenivkovití jsou sesterskými taxony a řadí se mezi šplhavce.[2]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Leskovcovití jsou malí až středně velcí ptáci o délce 14 až 34 cm a hmotnosti 17 až 75 g. Jsou to elegantní ptáci s lesklým peřím, dlouhým zobákem a dlouhým ocasem. Svým vzhledem a chováním připomínají starosvětské vlhovité. Nohy jsou krátké a slabé, chodidla jsou zygodaktylní (dva prsty směřují dopředu, dva dozadu). Peří je často světlé, s duhovými odlesky, i když u několika druhů je poměrně matné. Obě pohlaví se ve zbarvení mírně liší, samci mají často na hrudi bílou skvrnu.[3]
Chování[editovat | editovat zdroj]
Potrava[editovat | editovat zdroj]
Leskovcovití jsou hmyzožravci, kteří se živí nejrůznějším hmyzem (mnozí se specializují na motýly a můry). Loví ve vzduchu, přičemž provádějí výpady na kořist z vyvýšených hřadů. Od ostatních zástupců čeledi se z tohoto pohledu odlišuje leskovec velký (Jacamerops aureus), jenž potravu spíše sbírá, přičemž se soustředí i na některé obratlovce, jako jsou ještěrky.[3]
Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]
Rozmnožování leskovcovitých nebylo podrobně studováno. Leskovcovití jsou patrně monogamní, i když u několika druhů se může objevovat jistá kooperace, kdy se několik dospělých jedinců dělí o hnízdní povinnosti. Ptáci hnízdí v zemních norách, případně v termitištích. Druhy hnízdící na zemi obvykle volí lokality na březích řek, eventuálně v půdě zpevněné kořeny padlých stromů. Leskovcovití někdy mohou hnízdit ve volných koloniích. Snůška činí jedno až čtyři vejce. Inkubace se účastní oba rodiče. O inkubační době většiny druhů je známo jen málo dat, u leskovce neotropického (Galbula ruficauda) trvá 19 až 26 dní. Mláďata se klubou s prachovým peřím, což je mezi šplhavci unikátní.[3]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jacamar na anglické Wikipedii.
- ↑ JOHANSSON, Ulf S.; ERICSON, Per G. P. Molecular support for a sister group relationship between Pici and Galbulae (Piciformes sensu Wetmore 1960). Journal of Avian Biology. 2003-06, roč. 34, čís. 2, s. 185–197. Dostupné online [cit. 2022-03-13]. DOI 10.1034/j.1600-048X.2003.03103.x. (anglicky)
- ↑ ERICSON, Per G.P; ANDERSON, Cajsa L; BRITTON, Tom. Diversification of Neoaves: integration of molecular sequence data and fossils. Biology Letters. 2006-12-22, roč. 2, čís. 4, s. 543–547. Dostupné online [cit. 2022-03-13]. ISSN 1744-9561. DOI 10.1098/rsbl.2006.0523. (anglicky)
- ↑ a b c Tobias, J.; Züchner T. & T.A. de Melo Júnior (2002) "Family Galbulidae (Jacamars)". in del Hoyo, J.; Elliot, A. & Sargatal, J. (editors). (2002). Handbook of the Birds of the World. Volume 7: Jacamars to Woodpeckers. Lynx Edicions. ISBN 84-87334-37-7
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu leskovcovití na Wikimedia Commons 
Taxon Galbulidae ve Wikidruzích
