Leo Slezak

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Leo Slezak
Leo Slezak, kolem roku 1927, fotografie od F. Schmutzera
Leo Slezak, kolem roku 1927, fotografie od F. Schmutzera
Narození 18. srpna 1873
Šumperk
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 1. června 1946 (ve věku 72 let)
Rottach-Egern
NěmeckoNěmecko Německo
Místo pohřbení Rottach-Egern
Děti Walter Slezak
Margarete Slezak
Příbuzní Erika Slezak (vnučka)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leo Slezak (18. srpna 1873, Šumperk[1], Rakousko-Uhersko - 1. června 1946, Rottach-Egern, Německo) byl věhlasný operní tenorista a herec.

Život[editovat | editovat zdroj]

V roce 1896 debutoval v Brně v roli Lohengrina, v roce 1898 přešel do Královské dvorní opery v Berlíně, kde však nebyl angažován, načež již po jednom roce přesídlil do Vratislavi. Zde se seznámil se svou pozdější manželkou, herečkou Elisabeth Wertheimovou (1874 - 1944). Poté následovala hostování v Londýně a Vídni, kde byl přijat s nadšením. Od září 1901 byl stálým členem sboru Vídeňské státní opery (roku 1926 se stal čestným členem) a začala jeho úspěšná kariéra. Roku 1907 studoval v Paříži u světoznámého tenoristy Jeana de Reszke, kde si vycizeloval styl pro světovou kariéru. Roku 1909 podepsal tříletou smlouvu s Metropolitní operou v New Yorku, kde byl oslavován jako wagnerovský a verdiovský pěvec. Když při jednom z hostování v Rusku vypukla první světová válka, musel spěšně odjet a byl poté Vídeňany znovu přijat s otevřenou náručí. Proslavil se nejen na operní scéně, ale také jako zpěvák písní. V dubnu 1934 vystoupil ve své poslední roli jako Othello na jevišti Vídeňské státní opery.

Jeho hlasový obor byl hrdinný tenor, jeho pianissimo bylo takřka legendární, a i na tehdejších gramofonových nahrávkách, které byly technicky velmi nedokonalé, fascinuje svým hlasem a také úžasnou srozumitelností textu. Svou výškou 195 cm a hmotností téměř 150 kg byl i opticky výrazným zjevem.

Roku 1932 započala jeho druhá kariéra hvězdy německé kinematografie, v nichž ztvárnil zejména komické role a téměř ve všech také zpíval. Mezi nejznámější tituly patří La Paloma (1934), Gasparone (1937) a Es war eine rauschende Ballnacht (1939).

Hrob Leo Slezaka

Nespočet anekdot, jejichž věrohodnost je však spíše pochybná, vypovídá o Slezakově velikém smyslu pro humor, který jej neopouštěl ani na jevišti: když jednou při představení „Lohengrina“ jeden z jevištních techniků příliš brzy vypustil labuť, předtím, než do ní tenorista nastoupil, načež se měl užaslého publika zeptat: „Promiňte prosím, kdy jede další labuť?“; tento bonmot se prý našel uplatnění dokonce i v hovorovém jazyce.[2]

Leo Slezak žil převážně ve Vídni, od května 1938 v Berlíně, ve volných chvílích od roku 1911 ve starém selské usedlosti v Egernu na Tegernském jezeře, kde se také spřátelil s Georgem Hirthem a spisovateli L. Thomou a L. Ganghoferem. Ve Vídni se stal členem lóže svobodných zednářů. Své poslední roky života strávil v Rottach-Egernu, kde byl po smrti také pohřben po boku své ženy Elisabeth.

Jeho děti Walter (1902 - 1983) a Margarethe (1901 - 1953) se také vydaly po cestě divadelních prken, Walter se proslavil v USA jako filmová hvězda.

Roku 1960 byla po něm ve vídeňské části Währing (18. okrsek) pojmenována ulice Leo-Slezak-Gasse.

Spisy[editovat | editovat zdroj]

Napsal také několik knih, v nichž humorným způsobem popisuje svůj pohnutý život:

  • 1922 Meine sämtlichen Werke. Rowohlt, Berlin
  • 1927 Der Wortbruch. Rowohlt, Berlin
  • 1940 Rückfall. Rowohlt, Berlin
  • 1948 Mein Lebensmärchen. Piper, München

Filmy[editovat | editovat zdroj]

  • 1932: Der Frauendiplomat
  • 1932: Skandal in der Parkstraße
  • 1932: Ein toller Einfall
  • 1932: Moderne Mitgift
  • 1932: Die Galavorstellung der Fratinellis / Spione im Savoy-Hotel
  • 1932: Die Herren vom Maxim
  • 1933: Ich und die Kaiserin
  • 1933: Unser Kaiser / Mein Liebster ist ein Jägersmann
  • 1933: Großfürstin Alexandra
  • 1934: Freut Euch des Lebens
  • 1934: Musik im Blut
  • 1934: La Paloma
  • 1934: G'schichten aus dem Wienerwald
  • 1934: Ihr größter Erfolg
  • 1934: Der Herr ohne Wohnung
  • 1934: Die Fahrt in die Jugend
  • 1935: Die blonde Carmen
  • 1935: Tanzmusik
  • 1935: Die ganze Welt dreht sich um Liebe
  • 1935: Die Pompadour
  • 1935: Zirkus Saran / Knox und die lustigen Vagabunden
  • 1935: Sylvia und ihr Chauffeur / Ein Walzer um den Stephansturm
  • 1935: Eine Nacht an der Donau
  • 1935: Herbstmanöver
  • 1935: Unsterbliche Melodien
  • 1935: Die lustigen Weiber
  • 1935: Der König lächelt – Paris lacht
  • 1936: Rendezvous in Wien
  • 1936: Konfetti (Confetti)
  • 1936: Das Frauenparadies
  • 1936: Liebe im Dreivierteltakt / Der letzte Wiener Fiaker
  • 1937: Die glücklichste Ehe der Welt / Die glücklichste Ehe von Wien
  • 1937: Husaren, heraus!
  • 1937: Gasparone
  • 1938: Der Mann, der nicht nein sagen kann
  • 1938: Heimat (mit Zarah Leander, Heinrich George)
  • 1938: Die 4 Gesellen
  • 1939: Frau am Steuer
  • 1939: Es war eine rauschende Ballnacht (mit Zarah Leander)
  • 1940: Golowin geht durch die Stadt
  • 1940: Der Herr im Haus
  • 1940: Rosen in Tirol (mit Johannes Heesters)
  • 1940: Operette
  • 1941: Alles für Gloria
  • 1943: Münchhausen (mit Hans Albers)
  • 1943: Geliebter Schatz

Zvukové záznamy[editovat | editovat zdroj]

  • [1]„Magische Töne“ (Assad in Die Königin von Saba / Goldmark / mit Klavier1905)
  • [2]„Magische Töne“ (Assad in Die Königin von Saba / Goldmark / mit Orchester 1909)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Walter Slezák: Wann geht der nächste Schwan? dtv, München 1970; und Oswald Georg Bauer: Richard Wagner, die Bühnenwerke von der Uraufführung bis heute. Propyläen, Frankfurt am Main 1982, ISBN 3-549-06658-9, S. 221.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]