Len
Lněné textilní vlákno se získává ze stonku lnu setého (lat.: Linum usitatissimum L.). V surovém lnu tvoří jednotlivá 20 – 50 mm dlouhá vlákna svazek o délce 50 – 90 cm.
Vývoj od pradávna po dnešek
Nejstarší nálezy lněných výrobků pochází asi ze 7. tisíciletí před n.l. podle některých údajů z Jižní Ameriky, podle jiných z Íránu. Do Evropy se len dostal asi o 4 tisíce let později (nález ve Švýcarsku). Na konci 18. století se len v Evropě s 18 % (vlna 78 %) významně podílel na celkové spotřebě textilních vláken.[1]
V roce 2009 se celosvětová roční produkce lněných vláken (včetně koudele) dala odhadnout na 0,5 milionu tun (asi 0,6 % všech textilních vláken). Čína se na výsledku podílela 50 % a EU 47 %. [2] Z celosvětové osevní plochy setého lnu (cca 320 000 ha) připadlo na EU v posledních letech necelých 40 %, [3] V ČR bylo v roce 2007 zaznamenáno 700 ha.[4]
Například v roce 2003 se v EU získalo ze 102 000 hektarů cca 190 000 tun vláken, ze kterých bylo použito:
| % | Účel [5] | Výnos v €/kg[6] |
Poznámka |
| 61 | na lněné příze | 1,60 | 4/5 vláken na export do Číny |
| 16 | na výrobky z koudele | 0,35 | 1/3 vláken na export do Číny |
| 13 | na výrobu papíru | 0,17 | |
| 9 | na vrstvené hmoty | 0,40 | |
| 1 | na netkané textilie | 0,50 |
Vlastnosti
Elementární vlákno je v průměru o něco delší a s 5 – 8 cN/dtex pevnější než například bavlna. Pevnost za mokra se zvyšuje až o 20 %. Vlákna mají malou pružnost a dobrou vodivost tepla. Výrobky ze lnu mají studený omak, dobře snášejí praní, ale mají silný sklon k mačkavosti.[7]
Zpracování lnu
K výrobě příze se vlákna lnu musí ojednotit přípravnou procedurou (trhání – rosení nebo máčení – odsemeňování a lámání stonků – potěrání (tření) – vochlování). K výrobě lněné příze se pak dá použít jen asi 10 % vláken, zbytek je koudel (k výrobě hrubších přízí), pazdeří a odpady.
Další výrobní postup v přádelně:
- Posukování, často spojené se směsováním s chemickými vlákny (PES,VI) na strojích podobných jako na zpracování ovčí vlny
- předpřádání na křídlovém stroji
- dopřádání za mokra na prstencovém stroji (přást prochází před průtahovým ústrojím lázní o teplotě 50 – 70 °C.
Technologie dopřádání za mokra se zakládá na patentu Francouze Philippe de Girarda z roku 1820. V roce 1835 se vyrábělo už 90 % lněných přízí tímto způsobem (viz Mecheels). (Starší, později zdokonalená technologie dopřádání za sucha se používá pří výrobě hrubých, směsových a koudelových přízí).
- Přást pro velmi jemné příze (až 17 tex) se před dopřádáním vyvařuje a bělí.
- Hotová příze (na perforovaných dutinkách) se před soukáním a skaním suší 7 – 8 hodin horkým vzduchem.
Produkce v Československu a Česku
V Československu byl len významnou zemědělskou plodinou zejména v bramborářských a podhorských oblastech. Za první republiky došlo k největšímu rozmachu pěstování lnu v roce 1925, kdy bylo oseto 24.731 hektarů, výnos sklizeného lněného vlákna činil 13.070 tun.[8] V roce 1929 poklesla osevní plocha lnu na 18.783 hektarů a klesající produkci v návaznosti na dovozy ze zahraničí řešila tehdejší Poslanecká sněmovna.[9] K rozvoji pěstování lnu došlo i po 2. světové válce, výroba se znovu zvyšovala až do 80. let 20. století, kdy bylo oseto až 25 tisíc hektarů.[10]
Počátkem 90. let 20. století se vlivem otvírání se trhu západní Evropě a vlivem nerovných podmínek v zemědělství plocha pěstovaného lnu neustále snižovala, v roce 1998 činila výměra pěstovaného lnu v ČR pouze 2 tisíce hektarů.[10] Došlo k útlumu domácí textilní výroby, k snížení ceny lnu na světových trzích, pro pěstitele byl po vstupu do EU i méně výhodný dotační systém. [11] V roce 2009 bylo oseto v ČR lnem pouze 150 hektarů a o rok později ukončila svoji činnost i společnost Čemolen, která se zpracováním lnu zabývala od 50. let 20. století.[12] V současné době se pěstováním lnu v Česku zabývá pouze několik málo zemědělských nadšenců.[13]
Vlastnosti a použití příze
Lněné příze jsou o 20-30 % pevnější než příze z bavlny a za mokra se jejich pevnost zvyšuje o dalších 30 %. Typická je nestejnoměrnost („lněný“ vzhled ve tkanině), tvrdý omak a malá tažnost (2-5 %).
Tkaniny se vyrábí nejčastěji v plátnové nebo keprové vazbě, známé jsou však i výrobky z žakárových strojů. Na osnovu se dají použít jen velmi stejnoměrné, drahé příze, proto se ve tkaninách nejčastěji kombinuje lněný útek s bavlněnou osnovou.[14]
Použití tkanin
Lněné a směsové tkaniny se používají na letní svrchní ošacení a letní obuv, na dekorace, malířské plátno a vazbu knih. Tradiční prostěradla, ubrusy a utěrky z lněných tkanin jsou stále častěji nahrazovány levnějšími výrobky z bavlny a umělých vláken. Menší část přízí se používá k výrobě obuvnických šicích nití.
Odkazy
Externí odkazy
Slovníkové heslo len ve Wikislovníku
Reference
- ↑ Historie lnu:http://www.nova-institut.de/pdf/08-01-Flachs-Hanf_Buch_Carus_et_al.pdf (str. 16, německy)
- ↑ Statistika FAO (anglicky): http://faostat.fao.org/site/567/DesktopDefault.aspx?PageID=567#ancor
- ↑ Statistika FAO 2009 (anglicky): http://www.naturalfibres2009.org/en/fibres/flax.html
- ↑ Produkce lnu 2007 v ČR: http://www.czso.cz/csu/2008edicniplan.nsf/engt/DF004CB70E/$File/21020802.pdf
- ↑ Použití vláken:http://www.nova-institut.de/pdf/08-01-Flachs-Hanf_Buch_Carus_et_al.pdf (str. 40, německy)
- ↑ Výnosy v €/kg:http://www.nova-institut.de/pdf/08-01-Flachs-Hanf_Buch_Carus_et_al.pdf (str. 37, německy)
- ↑ Vlastnosti lněných vláken: http://skripta.ft.tul.cz/list_pre.cgi?predmet=5&skripta=18&pro=
- ↑ http://snem.cz/eknih/1929ns/ps/tisky/t0547_00.htm
- ↑ http://www.psp.cz/eknih/1929ns/ps/tisky/t0802_00.htm
- ↑ a b http://www2.zf.jcu.cz/~moudry/databaze/Len_sety.htm
- ↑ http://www.vysocina-news.cz/clanek/zemedelci-z-vysociny-konci-s-pestovanim-lnu/
- ↑ http://www.denik.cz/ekonomika/cemolen-v-cervnu-definitivne-ukonci-zpracovani-lnu.html
- ↑ http://www.finance.cz/zpravy/finance/252894-farmari-v-cesku-letos-asi-nenaseji-zadny-pradny-len-chybi-odbyt-/
- ↑ Použití lněných přízí (německy): http://www.die-leinenweber.de/lexikon_der_leinengewebe_111.html
Literatura
- M.Carus u.a.: Studie zur Markt- und Konkurrenzsituation bei Naturfasern, Fachagentur Nachwachsende Rohstoffe e.V., Gülzow 2008, str. 16-45
- Pospíšil a kol.: Příručka textilního odborníka, SNTL Praha 1981, str. 125-135, 499-530
- Souček a kol.: Technologie přádelnictví, SNTL Praha 1986, str. 122-135
- Statistická ročenka 1985, SNTL Praha, str. 408
- Mecheels, Vogler, Kurz: Kultur- und Industriegeschichte der Textilien, Hohensteininstitute Bönningheim 2009, ISBN 978-3-9812485-3-1, str. 293