Lelkoun dlouhoocasý
 Lelkoun dlouhoocasý | |
|---|---|
 Lelkoun dlouhoocasý | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | lelkouni (Podargiformes) |
| Čeleď | lelkounovití (Podargidae) |
| Rod | lelkoun (Batrachostomus) |
| Binomické jméno | |
| Batrachostomus hodgsoni (Gray, 1859) | |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lelkoun dlouhoocasý (Batrachostomus hodgsoni) je noční až soumračný pták z řádu lelkounů s roztroušeným areálem výskytu v Bangladéši, Bhútánu, Číně, Indii, Laosu, Myanmaru, Thajsku a Vietnamu.
Systematika[editovat | editovat zdroj]
Druh popsal anglický zoolog George Robert Gray v roce 1859. Lelkoun dlouhoocasý se řadí do rodu Batrachostomus, tedy největšího rodu čeledi lelkounovití, resp. řádu lelkouni (Podargiformes). K roku 2022 se rozeznávaly 2 poddruhy s následujícím rozšířením:[2]
- B. h. hodgsoni (Gray, GR, 1859) – západní Myanmar, Indie, Bangladéš
- B. h. indochinae Stresemann, 1937 – východní Myanmar, Čína, Thajsko, Laos
Druhové jméno hodgsoni odkazuje k anglickému diplomatu a zoologovi Brianovi H. Hodgsonovi.[3]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Tento středně velký lelek dosahuje délky 24,5–27,5 cm. Křídlo je dlouhé 124–140 mm, zobák 16–19 mm, běhák 16–17 mm. Váží kolem 50 g. Duhovky jsou žluté, hnědé nebo šedé. Zobák je narůžovělý či nažloutlý, nohy mají tělové zabarvení.[4]
Samec má většinu opeření na svrchní části těla našedle hnědou s jemným nádechem rezavé. Hlavně na hřbetu se nachází černé flekování. Ramenní perutě mají výrazné bílé fleky, jejich bílá pera jsou olemována černou linkou. Obočí je červenohnědé. Krk je bělavý až světlounce červenhonědý, horní část hrudi má stejné zbarvené jako svrchní část těla. Spodina je jinak šedavě hnědá a světlejší než svrchní část. Samice má podobné vzory jako samec, avšak je více do rezava. Ptáčata jsou po narození pokryta červenohnědým prachem.[4]
Rozšíření a populace[editovat | editovat zdroj]
Lelek dlouhoocasý se vyskytuje v kapsovitých, geograficky oddělených oblastech v Bangladéši, Bhútánu, Číně, Indii, Laosu, Myanmaru, Thajsku a Vietnamu.[5] Nejčastěji se vyskytuje v horských a podhorských lesích mezi 300–1800 m n. m., občas jej lze nalézt i v nížinatých lesích. Preferuje husté, vlhké pralesy, často se strmými silně zarostlými svahy. Vyskytuje se i ve vzrostlém druhotném lese.[4]
Celková populace druhu není známá, avšak výskyt lelkouna dlouhoocasého bývá popisován jako vzácný nebo alespoň neobvyklý. I přes neznámou velikost populace se předpokládá, že jsou stavy lelků dlouhoocasých na ústup z důvodu odlesňování přirozených stanovišť. I tak Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí druh jako málo dotčený.[5]
Biologie[editovat | editovat zdroj]
Lelek dlouhoocasý je noční až soumračný pták. Často se pohybuje samostatně. Ke hřadování dochází na větvích v hustém lese. Živí se velkým hmyzem (brouci, můry), potravu sbírá ze země a ze stromového větvoví. Hlasově se projevuje měkkým, jemně trylkovacím stoupavým hvizdem uáé, uáou, uéou nebo uéou-a. Pískání jsou většinou vydávána v sérii do 10 hvizdů s 1–7 vteřinovou pauzou mezi jednotlivými hvizdy.[4]
Hnízdí od dubna do července. Hnízdo z mechu a lišejníků s vystýlkou z jemného rostlinného materiálu má tvar velmi mělké misky o průměru 9 cm. Bývá umístěno na horizontálně ložených větvích do 10 m od země. Snůšku tvoří 1–2 elipsovitá bílá vejce o rozměrech cca 27×19 mm. Inkubují oba partneři.[4]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
- ↑ Nightjars, Oilbird, potoos, frogmouths – IOC World Bird List v12.2 [online]. [cit. 2022-11-03]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ JOBLING, James A. The Helm Dictionary of Scientific Bird Names. London: Christopher Helm, 2010. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 193.
- ↑ a b c d e CLEERE, Nigel. Nightjars: A Guide to the Nightjars, Nighthawks, and Their Relatives. UK / US: Yale University Press, 1998. Dostupné online. ISBN 0-300-07457-3. S. 129–130. (anglicky)
- ↑ a b Batrachostomus hodgsoni [online]. The IUCN Red List of Threatened Species 2018: e.T22689607A130166556, 2018 [cit. 2022-11-20]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2018-2.RLTS.T22689607A130166556.en. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- CLEERE, Nigel. Nightjars : A Guide to the Nightjars, Nighthawks, and Their Relatives. UK / US: Yale University Press, 1998. Dostupné online. ISBN 0-300-07457-3. S. 125. (anglicky)
- HOLYOAK, D. T. Nightjars and their allies : the Caprimulgiformes. New York: Oxford University Press, 2001. ISBN 9780198549871. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu lelkoun dlouhoocasý na Wikimedia Commons 
Taxon Batrachostomus hodgsoni ve Wikidruzích
