Lejskovec japonský
 Lejskovec japonský | |
|---|---|
 | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Řád | pěvci (Passeriformes) |
| Čeleď | lejskovcovití (Monarchidae) |
| Rod | lejskovec (Terpsiphone) |
| Binomické jméno | |
| Terpsiphone atrocaudata (Eyton, 1839) | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lejskovec japonský (Terpsiphone atrocaudata) je pták z čeledi lejskovcovití (Monarchidae), jenž hnízdí především ve východní Asii.
Systematika
[editovat | editovat zdroj]Lejskovec japonský (Terpsiphone atrocaudata) představuje druh z čeledi lejskovcovití (Monarchidae) a početnějšího rodu Terpsiphone, zahrnujícího více než 15 druhů lejskovců z Afriky a Asie. Za popisnou autoritu tohoto druhu je pokládán anglický přírodovědec Thomas Campbell Eyton, jenž pro něj roku 1839 určil binomické jméno Muscipeta atrocaudata.[2][3]
Lejskovec japonský se dělí na tři poddruhy s následujícím areálem rozšíření:[2]
- T. a. atrocaudata (Eyton, 1839) – Korejský poloostrov, Japonsko a Tchaj-wan;
- T. a. illex Bangs, 1901 – Rjúkjú;
- T. a. periophthalmica (Ogilvie-Grant, 1895) – ostrovy Lan-jü a Batan.
Výskyt
[editovat | editovat zdroj]Lejskovec japonský představuje stěhovavý druh. Hnízdiště se nacházejí v Japonsku (včetně Rjúkjú), v zemích Korejského poloostrova, na Tchaj-wanu (včetně ostrova Lan-jü) a na severu Filipín; naopak hlavní zimoviště se rozkládají na Malajském poloostrově, v severních a západních Filipínách a na ostrově Sumatra. Tchajwanské populace jsou jediné, jež z většiny zůstávají celoročně stálé.[4]
Popis
[editovat | editovat zdroj]
Lejskovec japonský dosahuje velikosti 35–45 cm v případě samců a 17–18 cm v případě samic, tělesná hmotnost číní v průměru 18,7 g. Velikostní rozdíly mezi pohlavími způsobuje extrémně prodloužený ocas, výrazný pohlavně dimorfní znak. Zbarvení samce je na svrchních partiích tmavě purpurově kaštanové, s černým ocasem. Hlava je černá, zdobená modrými odlesky, břicho špinavě bílé až bílé. Samice mají načernalou hlavu a tmavě rezavé svrchní partie včetně ocasu. Obě pohlaví vynikají modrým zobákem a modrými kroužky okolo očí.[5][6]
Lejskovec japonský se ozývá drsným „gii“, „bii“ či „jouey“. Píseň tvoří chraplavý pískot („tski-hi-hoshi hoi-hoi-hoi“ nebo „fi-chii hoihoihoi“).[5] Lejskovci typicky hnízdí ve vzrostlých nížinatých lesích, listnatých i smíšených, svou nadmořskou výškou nepřesahujících asi 100 metrů. Zimující ptáci tolerují širší spektrum lesních stanovišť včetně mangrovníků a žijí až do nadmořské výšky 700 (1000) m.[4] Snůška činí 3–5 vajec, o hnízdění však není k dispozici velké množství informací.[7]
Ohrožení
[editovat | editovat zdroj]Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) řadí lejskovce japonského ve svém vyhodnocení stavu ohrožení z roku 2023 mezi málo dotčené druhy, předtím byl druh v důsledku ztráty přírozeného prostředí na hnízdištích i zimovištích považován za téměř ohrožený. Celková velikost populace nebyla kvantifikována, podle IUCN je populační trend stabilní.[8]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
- ↑ a b Monarchs – IOC World Bird List. www.worldbirdnames.org [online]. [cit. 2023-11-19]. Dostupné online.
- ↑ Terpsiphone atrocaudata (lejskovec japonský) - Avibase. avibase.bsc-eoc.org [online]. [cit. 2023-11-20]. Dostupné online.
- ↑ a b BirdLife International. 2016. Terpsiphone atrocaudata. The IUCN Red List of Threatened Species 2016: e.T22707151A94108789. https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2016-3.RLTS.T22707151A94108789.en. Accessed on 19 November 2023.
- ↑ a b BRAZIL, Mark. Birds of East Asia: China, Taiwan, Korea, Japan, and Russia. London: A&C Black, 2009. 531 s. ISBN 9780691139265. S. 302. (anglicky)
- ↑ JEYARAJASINGAM, A. A Field Guide to The Birds of Peninsular Malaysia and Singapore. 2. vyd. NY: Oxford University Press, 2012. ISBN 9780199639427, ISBN 9780199639434. S. 285. (anglicky)
- ↑ Moeliker, K. (2020). Black Paradise-Flycatcher (Terpsiphone atrocaudata), version 1.0. In Birds of the World (J. del Hoyo, A. Elliott, J. Sargatal, D. A. Christie, and E. de Juana, Editors). Cornell Lab of Ornithology, Ithaca, NY, USA. https://doi.org/10.2173/bow.japfly1.01
- ↑ BirdLife International. 2023. Terpsiphone atrocaudata. The IUCN Red List of Threatened Species 2023: e.T22707151A154681084. https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2023-1.RLTS.T22707151A154681084.en. Accessed on 10 November 2024.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- SPÄTH, Thorsten; BAI, Mei-Ling; SEVERINGHAUS, Lucia. Distribution, habitat, and conservation status of the near-threatened Japanese Paradise-Flycatcher (Terpsiphone atrocaudata periophthalmica) on Lanyu, Taiwan. Avian Conservation and Ecology. 2018-03-19, roč. 13, čís. 1. Dostupné online [cit. 2023-11-20]. ISSN 1712-6568. DOI 10.5751/ACE-01167-130107. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu lejskovec japonský na Wikimedia Commons 
Taxon Terpsiphone atrocaudata ve Wikidruzích
