Legnickie Pole

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Legnickie Pole
Lehnické Pole
Lehnický klášter od jihozápadu
Lehnický klášter od jihozápadu
Legnickie Pole Lehnické Pole – znak
znak
Legnickie Pole Lehnické Pole – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
StátPolskoPolsko Polsko
VojvodstvíDolnoslezské
Okresměstský okres
Legnickie Pole
Legnickie Pole
Rozloha a obyvatelstvo
Počet obyvatel780 (2020)
Správa
Oficiální webwww.legnickiepole.pl
Adresa obecního úřadupl. Słowiański 8
59-220 Legnica
Telefonní předvolba+48 76
PSČ59-241
Označení vozidelDLE
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Legnickie Pole, česky Lehnické Pole, německy Wahlstatt, je vesnice s bývalým klášterem benediktinů v Polsku, v Dolnoslezském vojvodství, v okrese Lehnice, v gmině Legnickie Pole.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Po bitvě u Lehnice roku 1241 Mongolové vyplenili celou oblast, která pak dlouho zůstávala pustá. Podle legendy kněžna Hedvika a její snacha Anna zde založily proboštství řádu sv. Benedikta, jež patřilo Broumovskému klášteru. Během náboženské reformace byl tento klášter v roce 1535 zkonfiskován vévodou Fridrichem II. a následně ve třicetileté válce jeho kostel vypálen. Teprve v roce 1703 získali majetek zpět benediktini z Břevnovsko-broumovského kláštera za podpory císaře Leopolda I. Habsburského. Břevnovský opat Otmar Zinke zde potřeboval vybudovat velké katolické sídlo jako protiváhu protestantské Lehnice. Objednal plány na novostavby kostela a kláštera. Po vleklém odporu vratislavského biskupa Františka Ludvíka, palatina z Neuburgu, opat Zinke položil základní kámen 15. června roku 1719, ale první stavební práce nového kláštera podle plánů Kiliána Ignáce Dientzenhofera mohly být zahájeny až po ukončení sporu roku 1723[1].

Klášter má symetrickou osovou dispozici s kostelem na střední ose a klášterními stavbami po jeho stranách. Kostel je zasvěcen svaté Hedvice Slezské. Slavnostní vysvěcení 7. října 1731 provedl Eliáš von Sommerfeld. Po první slezské válce, kterou Rakousko prohrálo v roce 1742, připadlo toto území i proboštství Prusku, a tak i jeho správa byla oddělena od mateřského Broumovského kláštera. Klášter v Lehnickém Poli byl sekularizován v roce 1810. V roce 1813 generál Gebhard Leberecht von Blücher po vítězství Prusů v bitvě na Kačavě (Katzbachu) získal titul „princ z Wahlstattu“. Přestože byl klášter zrušen, kostel zůstal zachován v kompletním stavu, byl a je dosud poutním místem, jedním z hlavních ve Slezsku a svatá Hedvika jeho ústřední patronkou.

V roce 1840 byly klášterní budovy přestavěny na kadetní školu (Kadettenanstalt) pruské armády. Mezi její nejvýznamnější žáky patřili Paul von Hindenburg, Manfred von Richthofen či Helmuth von Pannwitz. Podle ustanovení Versailleské smlouvy byla vojenská škola v roce 1920 přeměněna na civilní instituci. Za nacistického režimu zde bylo v roce 1934 zřízeno Národně politické vzdělávací zařízení ("Nationalpolitische Erziehungsanstalt"). Za druhé světové války zde byl zřízen zajatecký tábor. V dubnu roku 1945 byla oblast obsazena Rudou armádou a poté připojena k Polské republice. Němečtí obyvatelé byli do roku 1946 odsunuti. V červenci roku 2014 papež František navštívil Legnickie Pole a povýšil baziliku sv. Hedviky na kolegiátní.

Klášterní kostel[editovat | editovat zdroj]

Průčelí klášterního kostela
Freska Nalezení a vztyčení Sv. Kříže, na klenbě lodi kostela, Cosmas Damian Assam
Sv. Hedvika uvádí do chrámu opata Otmara Zinkeho

Exteriér[editovat | editovat zdroj]

Kostel je trojlodní dvouvěžová bazilika, se širokou hlavní lodí na půdorysu na šířku spojených elips.

Interiér[editovat | editovat zdroj]

  • Hlavní loď je zaklenutá českými plackami bez klenebních pasů. Výklenkové boční kaple jsou mělké, rámované mohutnými polosloupy s nikami mezi užšími sloupy, se sochami světců. Ústřední nástropní fresku s motivy Nalezení a vztyčení Svatého Kříže sv. Helenou (uprostřed) a epizodami ze Starého a Nového zákona po obvodu namaloval mnichovský malíř Cosmas Damian Asam, štukový rámec provedl jeho bratr Egid Quirin v roce 1733.
  • Další fresky: centrální formát: Oslava Nejsvětější Trojice a Neposkvrněného početí Panny Marie; centrální formát: Apoteóza svatých patronů v čele se sv. Benediktem; čtyři lunetové fresky po stranách ústředního výjevu: 1. Svatý Benedikt vysílá sv. Placida a sv. Maura na misie do Galie; 2. Svatý Vojtěch s knížetem Boleslavem II. zakládá Břevnovský klášter; 3. Svatá Hedvika uvádí do chrámu břevnovského opata-zakladatele Otmara Zinkeho; 4. Skupina Ukřižování.
  • Hlavní oltář, obraz Nalezení těla Jindřicha Zbožného svatou Hedvikou, namaloval vlámský malíř Johan Franz de Backer v roce 1730; sousoší sv. Petra a Pavla, skupina Nejsvětější Trojice
  • Obrazy na čtyřech bočních oltářích namaloval Václav Vavřinec Reiner, na sloupech po straných oltářů stojí 4 x 4 sochy svatých mučedníků, patriarchů a apoštolů; z nich sochy sv. Benedikta, sv. Vojtěcha a Panny Marie vyřezal Jan Putzengruber, ostatní sochařská výzdoba bočních oltářů je od Karla Josefa Hiernleho.
  • Varhany zhotovil slezský varhanář Adam Horatio Casparini, sochařskou výzdobu prospektu varhan vytvořil sochař Karel Josef Hiernle.
  • Další řezbářské práce: zpovědnice, křtitelnice ve tvaru barokní lucerny, trůny opata a převora.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VILÍMKOVÁ Milada: Stavitelé paláců a chrámů, Kryštof a Kilián Dientzenhoferové. Nakladatelství Vyšehrad Praha 1986, s. 117-119.

Související[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]