Lee Morgan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Lee Morgan
Základní informace
Narození USA 10. července 1938
Úmrtí 19. února 1972 (33 let)
Žánry Bebop, Hard bop
Vydavatel Blue Note Records, Vee-Jay Records

Lee Morgan (10. července 193819. února 1972) byl americký jazzový trumpetista, jeden z hlavních představitelů hard bopu. V mládí nejprve zkoušel hrát na vibrafon, ale ke svým třináctým narozeninám dostal trumpetu, u které už zůstal.

Jeho prvním velkým vzorem byl Clifford Brown, který mu také dával hodiny hraní. Už ve svých 18 se Morgan připojil k big bandu Dizzyho Gillespieho. S tím koncertoval rok a půl, tedy až doby, kdy Gillespie musel z finančních důvodů skupinu rozpustit.

Od roku 1956 začal nahrávat pro Blue Note, pro kterou natočil 25 alb pod svým jménem. Na těchto albech si zahrálo více než 250 hudebníků. Jako spoluhráč si zahrál na několika deskách Hanka Mobleyho a také na slavné desce Blue Train Johna Coltrana, kde hraje známé trumpetové sólo v titulní skladbě.

V roce 1958 se přidává k Art Blakey’s Jazz Messengers, kde se postupně zdokonaluje jako sólista i jako skladatel. S Blakeym jezdil pár let po koncertech a nahrál s ním také několik desek včetně nejslavnější desky Jazz Messengers Moanin’. Po odchodu Bennyho Goldsona z Messengers přesvědčil Blakeyho, aby volné místo nabídl saxofonistovi Waynu Shorterovi. V tomto složení spolu s pianistou Bobby Timmonsem a kontrabasistou Jymie Merrittem nahráli Messengers dnes už klasické album The Freedom Ride. Drogové problémy Morgana a Timmonse přinutily Morgana skupinu v roce 1961 opustit. Podle Toma Percharda, autora Morganovy biografie, to byl právě Blakey, který Morgana přivedl k heroinu. Tvrdé drogy tak Morganovu kariéru na dva roky přerušily.

Po návratu do New Yorku v roce 1963 nahrál Morgan album The Sidewinder, které mělo obrovský komerční úspěch. Titulní píseň se v roce 1964 dokonce dostala i do popových hitparád. Po tomto úspěchu začali majitelé Blue Note tlačit i na ostatní hudebníky, které vydávali, aby napodobovali „bogaloo” rytmus skladby The Sidewinder. Po tomto komerčním úspěchu následovala alba jako Search for New Land (1964), které se dostalo do Top 20 americké R&B albové hitparády. Morgan se pak také nakrátko vrátil k Jazz Messengers, protože jeho nástupce Freddie Hubbard odešel z Messengers, aby si založil svůj vlastní ansámbl.

Morgan zemřel tragicky. 19. února 1972 vystupoval v populárním newyorském jazzklubu Slug. Tam se také dostal do sporu s překupníkem drog, od kterého kupoval kokain za několik tisíc dolarů. Zavolal své bývalé přítelkyni Helen Moore, aby mu přivezla zbraň. Ta to skutečně udělala, ale do všeho se připletla ještě Morganova milenka, kvůli které se chtěl Morgan s Helen rozejít. Došlo tedy mezi nimi k hádce, při které Helen střelila Morgana přímo do srdce a zabila ho. Bylo mu pouhých 33 let.[1]

Diskografie[editovat | editovat zdroj]

Album Rok Label
Lee Morgan Indeed! 1956 Blue Note
Introducing Lee Morgan 1956 Savoy
Lee Morgan Sextet 1957 Blue Note
Lee Morgan Vol. 3 1957 Blue Note
City Lights 1957 Blue Note
The Cooker 1957 Blue Note
Candy 1957 Blue Note
Here's Lee Morgan 1960 Vee-Jay
The Young Lions 1960 Vee-Jay
Expoobident 1960 Vee-Jay
Lee-Way 1960 Blue Note
Take Twelve 1962 Jazzland
The Sidewinder 1963 Blue Note
Search for the New Land 1964 Blue Note
Tom Cat 1964 Blue Note
The Rumproller 1965 Blue Note
The Gigolo 1965 Blue Note
Cornbread 1965 Blue Note
Infinity 1965 Blue Note
Delightfulee 1966 Blue Note
Charisma 1966 Blue Note
The Rajah 1966 Blue Note
Standards 1967 Blue Note
Sonic Boom 1967 Blue Note
The Procrastinator 1967 Blue Note
The Sixth Sense 1967 Blue Note
Taru 1968 Blue Note
Caramba! 1968 Blue Note
Live at the Lighthouse 1970 Blue Note
The Last Session 1971 Blue Note

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lee Morgan na anglické Wikipedii.

  1. (anglicky) Rozhovor s bubeníkem Billy Hartem