LGBT práva v Eritreji

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Duhová mapa Eritreji

Lesby, gayové, bisexuálové a translidé (LGBT) se v Eritreji setkávají s právními komplikacemi neznámými pro většinové spoluobčany. Homosexuální akty jsou v Eritreji tresné a lze za ně uložit až tři roky vězení. LGBT komunita je regulérně perzekvována a stigmatizována jak vládou, tak i zdejším obyvatelstvem.

Zákony týkající se stejnopohlanví sexuální aktivity[editovat | editovat zdroj]

Mužská i ženská stejnopohlavní sexuální aktivita je v Eritreji nezákonná. Kriminalizuje jí sekce II. (sexuální deviace) trestního zákona z r. 1957 před, který jí zůstal po získání nezávislosti na Etiopii. Ta jej zase převzala z období kolonizace.[1][2] Podle článku 600 lze uložit osobám usvědčeným z "nepřirozeného tělesného kontaktu" odnětí svobody v délce trvání 10 dní až 3 let. V praxi je známa jenom hrstka případů aplikace tohoto zákona poté, co veškerý tisk a noviny podléhá kontrole ze strany státu, a tudíž o perzekuci homosexuality mlčí.[2] Britská ambasáda v Asmaře zaznamenala, že lidé, u kterých se prokázalo angažmá v homosexuální aktiviě, jsou regulérně stíháni a odsuzováni.[2][3] Vláda stále aktivně stíhá všechny jednotlivce usvědčené z dobrovolné homosexuální aktivity, ba dokonce záměrně vysílá své špechy mezi gay a lesbické Eritrejce.[4][5] V mnoha případech se absolutně nepřipouští propuštění na kauci a rodiny obviněných homosexuálů nemají přístup k informacím o zadržených a jejich místě pobytu.[6] Eritrejský soudní systém je obecně neprůhledný a často restriktní, jedná-li se o podezření na homosexuální aktivitu.[7] Násilí, mučení a bití vězňů je zcela běžné.[8] Kromě něj bylo zaznamenáno i několik případů neoprávněného usmrcení.[9] I přesto the United Kingdom Foreign and Commonwealth Office trvá na tom, že Eritrea od r. 2013 trest smrti nepraktikuje.[7] V r. 2003 bylo v asmarských veřejných lázních zatčeno šest homosexuálních mužů a následně převezeno do věznice Diabeto pro novináře a politické vězně.[6] Trestní stíhání a uvěznění hrozí dokonce i těm, kteří se pouze zmiňují o existenci gay a lesbické komunity v zemi a homosexualitě obecně.[9]

Eritrejská vláda odmítá výzvu Rady pro lidská práva OSN požadující legalizaci stejnopohlavní sexuální aktivity. Jako důvod svého postoje uvádí, že by tak jednala v přímém rozporu s hodnotami a tradicemi eritrejského lidu.[5]

Stejnopohlavní soužití[editovat | editovat zdroj]

Stejnopohlavní páry nemají žádný právní status.

Adopce dětí[editovat | editovat zdroj]

Adopce dětí stejnopohlavními páry není v Eritreji možná.[10]

Ochrana před diskriminací[editovat | editovat zdroj]

Neexistuje žádná ochrana před homofobní diskriminaci.

Životní podmínky[editovat | editovat zdroj]

Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky uvedl, že homosexuální orientace a chování jsou v Eritreji obrovské sociální tabu.[11] Podobně zanalyzovalo situaci i Ministerstvo zahraničí USA s tím, že gayové a lesby čelí velké sociální diskriminaci.[8] Otevřené diskuse na toto téma nejsou navíc v zemi možné a homosexualita není ani považovaná za veřejný zájem.[2] Obecné povědomí o existenci sexuálních menšin je limitovan, vyjma aktivního prosazování zákonů proti homosexualitě.[2] Není známo, že by v zemi fungovala nějaká lesbická, gay, bisexuální nebo trans skupina či organizace.[8] Společenská diskriminace je potvrzována nezákonností homosexuality, která má za následek vzrůstající násilí a harašment gayů a leseb.[12] Freedom House došla k závěru, že kriminalizace homosexuální aktivity je výsledekm sociální a právní diskriminace.[13] Eritrejská vláda několikrát za sebou potvrzovala, že homosexualita odporuje tradičním hodnotám a normám země.[2] Na počátku 21. století varovalo před nebezpečím homosexuality i několik televizních a rozhlasových programů.[6]

Gayové a lesby sloužící v eritrejské armádě jsou podle nepotvrzených zpráv taktéž předmětem nelidského zacházení.[8] V r. 2002 uvedl jeden z žadatelů o azyl ve Spojeném království, že on a jeho partner, oba sloužící v ozbrojených silách, trpěli fyzickým a verbálním násilí jak ze strany ostatních vojáků, tak i nadřízených.[14]

Analýzy stavu lidských práv v Eritreji taktéž velmi varují před problémem velkých rozměrů, jímž je sociální diskriminace lidí s HIV/AIDS.[8] ILGA a určité skupiny nap odporu prevence HIV/AIDS odsuzují kriminalizaci homosexuální aktivity v článku 600 s tím, že jim to extrémně komplikuje jejich práci na podporu veřejného zdraví, která je právě cílená i na muže mající sex s muži.[12]

Eritrejská vláda opakově podezřívá zahraničí, zejména západní země, z pokusu o destabilizaci jejího režimu prostřednictvím podpory homosexuality.[8] Nepřátelé režimu, skuteční i domnělí, jsou pravidelně nálepkováni jako "gayové, zrádci, násilníci, pedofilové, kuplíři a asociálové" při pokusu vlády delegimitizovat své kritiky.[4]

V r. 2010 odmítla Eritrea spolu s několika dalšími africkými státy Jakartské principy, jejichž cílem je všeobecný rozvoj lidskoprávních standardů ve vztahu k jiné sexuální orientaci a identitě. Ty považuje mnoho afrických států za kontroverzní snahu vymýšlet nová lidská práva bez opory v mezinárodním právu.[15]

LGBT cizinci[editovat | editovat zdroj]

V r. 2013 byl Paolo Manina, homosexuální Ital a profesor literatury na technické škole v Asmardě, propuštěn ze zaměstání a vyhoštěn z Eritreji.[16] Manina v obavách o svojí bezpečnost na deportaci přistoupil.[17] Nebylo dáno žádné oficiální vyjádření k jeho vypovězení ze země. Vláda k tomu později podotkla, že se jednalo o nebezpečného jedince, který by byl potenciálním ohrožením pro veřejnou morálku.[16][17] Později po intervenci italských úřadů odpověděla eritrejská vláda, že navzdory respektu k jiné sexuální orientaci v italských školách na území Eritreje [17] bylo propuštění oprávněné na základě článku 7 dohody o italských technických školách.[18] Dohoda požaduje respektování místních zákonů, tedy i článek 600 eritrejského trestního zákona. Eritrejský velvyslanec v Itálii toto okomentoval tím, že každý cizinec zdržující se v jeho zemi musí respektovat místní zvyky a tradice, které homosexuální vztahy zakazují.[17] Italští diplomaté toto odsoudili.[18]

V r. 2004 byli z Eritreje deportováni tři hoteliéři ze západních zemí.[2] Důvodem vyhoštění bylo minimálně u jednoho z nich jeho otevřený homosexuální životní styk života.[19]

Souhrnný přehled[editovat | editovat zdroj]

Legální stejnopohlavní styk No (Trest: Až 3 roky vězení nebo smrt[9])
Stejný věk legální způsobilosti k pohlavnímu styku pro obě orientace No
Anti-diskriminační zákony v zaměstnání No
Anti-diskriminační zákony v přístupu ke zboží a službám No
Anti-diskriminační zákony v ostatních oblastech (homofobní urážky, zločiny z nenávisti) No
Stejnopohlavní manželství No
Jiná forma stejnopohlavního soužití No
Adopce dítěte partnera No
Společná adopce dětí stejnopohlavními páry No
Gayové a lesby smějí otevřeně sloužit v armádě Emblem-question.svg
Možnost změny pohlaví No
Přístup k umělému oplodnění pro lesbické ženy No
Náhradní mateřství pro gay páry No
MSM smějí darovat krev No

Poznámky pod čarou[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku LGBT rights in Eritrea na anglické Wikipedii.

  1. OTTOSSON, Daniel. State-sponsored Homophobia: A world survey of laws prohibiting same sex activity between consenting adults [online]. International Lesbian and Gay Association (ILGA), May 2008 [cit. 2009-05-05]. S. Page 14. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-03-06. (anglicky) 
  2. a b c d e f g Eritrea questioned over anti-gay laws. [online]. International LGBT Asylum News, 2 April 2010 [cit. 2013-11-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Eritrea: Legislation and legal protection available to homosexuals; their treatment by society and government authorities. [online]. Immigration and Refugee Board of Canada, 28 February 2007 [cit. 2013-11-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b Eritrea: US State Department Report on Human Rights for 2011. [online]. Asmarino Independent [cit. 2013-10-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b Country of Origin Information Report - Eritrea. [online]. IUnited Kingdom: Home Office, 17 August 2012 [cit. 2013-11-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b c Eritrea: Asmara Military Police arrested 6 gay men in October 11/03. [online]. GlobalGayz.com, 5 November 2003 [cit. 2013-11-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b Eritrea. [online]. Human Rights and Democracy 2012: The Foreign and Commonwealth Office Report [cit. 2013-10-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-02-19. (anglicky) 
  8. a b c d e f 2010 Country Reports on Human Rights Practices: Eritrea. [online]. U.S. Department of State, Bureau of Democracy, Human Rights, and Labor, 8 April 2011 [cit. 2013-11-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-04-15. (anglicky) 
  9. a b c ASOKAN, Ishan. A bludgeoned horn: Eritrea’s abuses and ‘guilt by association’ policy.’ [online]. Consultancy Africa Intelligence, 16 November 2012 [cit. 2013-11-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-06-16. (anglicky) 
  10. Eritrean Adoption [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. UN High Commissioner for Refugees (UNHCR), UNHCR Eligibility Guidelines for Assessing the International Protection Needs of Asylum-Seekers from Eritrea, 20 April 2011, HCR/EG/ERT/11/01. [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. a b UPR Statement on LGBTI health in Eritrea. [online]. ILGA and the Canadian HIV/AIDS Legal Network, 18 March 2010 [cit. 2013-11-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-05-05. (anglicky) 
  13. Freedom in the World 2013: Eritrea. [online]. Freedom House [cit. 2013-10-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. YF (Homosexuality - Not Legal but No Real Risk) Eritrea v. Secretary of State for the Home Department,[i] CG [2003] UKIAT 00177, United Kingdom: Asylum and Immigration Tribunal / Immigration Appellate Authority, 4 December 2003. [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. Majority of GA Third Committee unable to accept report on the human right to sexual education. [online]. International Service for Human Rights [cit. 2013-11-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-05-15. (anglicky) 
  16. a b Italian citizen kicked off Eritrea because of his homosexual orientation. [online]. Associazione Radicale Certi Diritti and ILGA Europe, 13 May 2013 [cit. 2013-11-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-04-17. (anglicky) 
  17. a b c d ZAPATA, Jean Paul. Italian educator working in North Africa deported for being gay. [online]. Gay Star News, 13 May 2013 [cit. 2013-11-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. a b The Ministry of Foreign Affairs Responds to the Query Regarding the Case of Mannina, the Teacher Expelled From Eritrea Because He is Gay. [online]. Associazione Radicale Certi Diritti and ILGA Europe, 13 May 2013 [cit. 2013-11-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-08-29. (anglicky) 
  19. Eritrea expels three hotel employees for ‘immorality’. [online]. Sudan Tribune, 9 October 2004 [cit. 2013-11-04]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]