LGBT práva v Keni

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Duhová mapa Keni

Homosexualita je v Keni považována za obrovské tabu a útok na kulturní a morální hodnoty.[1] Stejnopohlavní sexuální akty jsou podle keňských zákonů trestné činy. Navzdory tomuto funguje v zemi několik organizací lobbujících za zlepšování a posílení LGBT práv.[2]

Veřejné mínění[editovat | editovat zdroj]

Vstup do penzionu v převážně islámském[3] východním pobřeží

Podle průzkumu Pew Global Attitudes Project z r. 2007 považuje 96 %[4] Keňanů homosexualitu za společensky neakceptovatelný životní styl, což je z hlediska 45 zkoumaných zemí pátá největší největší míra despektu.[5]

Nevládní Kenya Human Rights Commission v r. 2011 publikovala první výzkumný dokument o právním a sociálním postavení LGBTI Keňanů. Mezi těmi, kteří se vyoutovali, nebo byli vyoutováni, 89 % uvedlo, že se setkalo s odmítnutím.[6] Vyoutování zaměstnanci se běžně stávají terčem vyčleňování z pracovního kolektivu, zesměšňováním, šikanou a diskriminací kvůli jejich odlišné sexuální orientaci nebo genderové identitě.[6]

Hlavní příčinou tohoto fenoménu jsou tradiční náboženské a kulturní normy. Náboženští vůdci tří dominantních keňských církví katolické, anglikánské a islámské homosexualitu a transgender odsuzují jako projev dekadence, zvrácenosti a amorálnosti.

V červnu 2011 obvinil ředitel Kisauni Islamic College šejk Majid Obeid praktikující homosexuály z podílu na inflaci a neúrodě. Rada keňských imámů a duchovních sdělila jménem svého tajemníka šejka Mohameda Khalify následující: "Ptali jsme se keňských občanů, zda by odmítli spolupracovat s takovými lidmi a jimi vlastněnými podniky, a bylo nám odpovězeno, že pouze otevřená diskriminace je cestou zastavení bestiálních aktů. Tito lidé hrubě porušují práva celé společnosti, a proto jí nemůžou být přijímáni.[7]

23. února 2012 se zmobilizovalo 100 lidí vedených náboženskými vůdci a stařešinou, aby zamezili setkání homosexuálů v Likoni CDF Youth Empowerment and Library Centre. Zdejší policie jménem svého náčelníka Abagarra Guyo a distriktního úředníka Mose Oumy pak nařídila shromáždění zrušit. Šejk Amír Zani muzadhalfské mešity nazval seminář nezákonným, nebožským a neakceptovatelným a vyzval náboženskou komunitu, aby gaye zlynčovala, pokusí-li se zorganizovat takovou akci znovu. Nicméně na stranu organizátorů semináře se postavilo Ministerstvo mládeže a sportu s tím, že odpůrci nepochopili jeho účel.

Náplní práce našeho úřadu je výchova a vzdělávání různých skupin, včetně ... gayů... Naší cílem je prevence a osvěta v oblasti problematiky HIV/AIDS směřovaná na mládež, protože právě ona je nejvíce ohroženou skupinou. ...Gay komunita nás stejně jako ostatní oslovila a vyžádala si vzdělávání v oblasti bezpečného sexu, na který mají právo. Svojí činnosti nepodporujeme homosexualitu jako takovou, nýbrž pouhé poznání. V naší společnosti převládá vysoká míra sociální diskriminace a stigmat, pro nimž musíme bojovat.[8]

Vládní Kenya National Commission on Human Rights vydala v dubnu 2012 následující zprávu:

LGBTI jsou diskriminováni, stigmatizováni a často se stávají terčem násilí z důvodu jejich sexuální orientace. V momentě, kdy potřebují zdravotní péči se setkávají s nevlídným zacházením ze strany lékařského personálu, který často porušuje jejich právo na soukromí tím, že sděluje jejich sexuální orientaci ostatním všem svým spolupracovníkům. Lékařský personál není přátelský a navíc disponuje velmi malým povědomím o sexualitě a reprodukci. ...LGBTI dále čelí psychickému týrání ze strany orgánů veřejné moci, které je aktivně stíhají za provozování "nepřirozených" sexuálních aktů. V případě napadení samozvanými strážci morálky je policie často neschopná nebo i neochotná jim poskytnout potřebnou pomoc. Pokud dojde k zatčení, policie je často podrobuje zbytečným tělesným a domovním prohlídkám kvůli předpokladu, že spáchali další trestné činy, zejména drogové delikty, případně, že se jedná o recidivisty. Během vyšetřovací vazby se setkávají s nedůstojným zacházením, mučením a požadováním finančních prostředků coby "výpalného", za nějž je jim pak následně slíbeno propuštění a výmaz z evidence. Sexuální násilí ze strany příslušníků policie není taktéž ničím neobvyklým. ...Pokud je jejich identita odhalená, LGBTI se nemají šanci prosadit na trhu práce, ani začít provozovat živnost - například prodávat na tržištích. Proto jsou v krajních případech často nuceni změnit místo svého pobytu a získat novou identitu. ... Důvodem toho je také jejich vystěhovávání z nájmů, případně útoky ze strany sousedů, kteří jim nechtějí pronajímat své obydlí, případně se zdržovat v jejich blízkosti. Pokud se jim povede se tomuto vyhnout, bývá jim odepřeno právo se běžně zúčastňovat veřejného života - například chodit do veřejných bazénů. LGBTI mají často také odepřený přístup k bohoslužbě, neboť jsou ve společnosti považováni za nehodné, a většina místních církví a náboženských kruhů učí o LGBTI aktivitách jako o neakceptovatelných a protipřírodních.[9]

Peter Karajna, generální tajemník Národní rady keňských církví, na to pak 11. května 2012 odpověděl následovně:

Když posloucháme takové diskuze směřující k postupnému uznávání homosexuality a prostituce, které jsou proti africkým hodnotám a morálce, jakož i našim křesťanským principům, cítíme se znepokojeni. Toto je záležitost, které požaduje odpovídající diskuzi napříč celou naší společností, a u které se musí brát v potaz naše hodnoty a přesvědčení. Stejného názoru jsou i naši muslimští bratři a sestry. Každopádně nejsme příznivci zatýkání a perzekuce lidí angažovaných v těchto aktivitách. Naopak jim chceme poskytnout odpovídající pomoc ve změně jejich pokřiveného cítění.[10]

Julius Kalu, biskup Keňské anglikánské církve v Mombase, měl podle dostupných zpráv v červenci 2012 říct, že veškeré aktivity směřované na prosazení stejnopohlavního manželství jsou pro křesťanské církve víc zničující než terorismus, navzdory několika teroristickým útokům směřovaným na keňské křesťany v tom samém roce.[11] Nicméně 11. srpna 2012 měl Kalu při příležitosti setkání s LGBT křesťany říci, že svůj přístup změnil: „Ten, kdo řekl, že gayové jsou horší než teroristi, jsem nebyl já. Nikdy! Každopádně naší společnou prací je dobro těch, kteří milují Boha, a já káži, že články znevažující a zatracující je mi pomáhají se toho o nich dozvědět právě, co nejvíc. Z tohoto důvodu jsem byl kontaktován mnoha biskupy v posluchačských skupinách ve Velké Británii, Kanadě a jednotlivými členy LGBT komunity v Keni. Proto jsem si v této věci dokázal udělat jasno, a tudíž bych nikdy nic takového neřekl! Toto byla má první příležitost se setkat s LGBTI komunitou, zejména tou keňskou. Bylo mi vskutku stydno být pastýřem LGBT lidí v anglikánské církvi, a přitom o nich nic nevědět!“ Tento jeho subjektivní přístup ještě posílila vražda tanzanského LGBT aktivisty Maurice Mjomby v červenci 2012. Podle médii na ní reagoval Kalu rozrušeně, smutně a zklamaně. Uvedl, že pro lidské společenství je důležité žít v lásce, péči a harmonii s ostatními bez zdůrazňování jejich odlišností. Vraždu Mjomby odsoudil jako zbabělý a hříšný akt a vyjádřil přání, aby jednoho dne mohli LGBTI lidé žít ve svobodném světě bez násilí a diskriminace.[12]

V r. 2014 zakázal Kenya Film Classification Board promítání LGBT filmu Příběhy našich životů vytvořený kolektivem umělců z Nairobi kvůli 'podpoře' homosexuality.[13]

Mínění vládních představitelů[editovat | editovat zdroj]

V listopadu 2010 uvedl keňský premiér Raila Odinga, že chování homosexuálních párů je proti přírodě, a že shledává homosexuály lidmi zasluhujícími odmítnutí a potrestáni ze strany příslušných autorit. Dále uvedl, že homosexuální svazky jsou nepotřebné, protože podle posledních sčítání lidu je ve společnosti víc žen než mužů, a že muži zamilovávající se do mužů musí být jednoznačně nemocní, když je v naší společnosti tolik žen prahnoucích po partnerovi. K lesbám se vyjádřil tak, že není potřeba, aby ženy vytvářely takové vztahy, neboť jejich přirozenou životní rolí je porodit a vychovat děti.[14] O den později odmítl Odinga vydat příkaz k trestnímu stíhání homosexuálních párů s tím, že je v Keni nelegální pouze stejnopohlavní manželství.[15]

V listopadu 2010 oznámil vězeňský komisař Isaih Osugo, že všechny keňské věznice zavedou kamerový systém z důvodu prevence sexu mezi mužskými spoluvězni.[16]

Přeseda soudců Nejvyššího soudu Keni Willy Munyoi Mutunga řekl během probíhajících oslav FIDA Uganda v Kampale 8. září 2011 toto:

Jedním z terčů marginalizace je hnutí za práva gayů. Gay práva jsou lidská práva. A právě zde se cítím mírně omezen ve svém přístupu k lidským právům a sociálně justičnímu paradigmatu a samotnému faktu, že naše ústava a právní řád mají taková kontroverzní ustanovení. Pokud jde o lidskoprávní principy, na kterých pracuji, nejsem zastáncem implementace skupinových lidských práv. Tento problém musíme umět spojit s obecným hnutím za lidská práva ve východní Africe, chceme-li být schopní čelit výzvám ze strany politických a náboženských sil v této oblasti. Argumenty některých našich lidskoprávních aktivistů sdružené pod společným názvem "morální argumenty" jednoduše prosazují lidskoprávní principy oportunisticky a selektivně. My je ale potřebujeme spojit dohromady do jednoho hnutí tak, abychom byli schopni vést finální a závěrečnou diskuzi.[17]

Adopce dětí[editovat | editovat zdroj]

Zákon o dětech 2001 znemožňuje homosexuálům a nesezdaným párům osvojení dětí.[18] Byť toto omezení není aplikováno specificky soudy smějí odmítat osvojování osobami nebo skupinami osob, pokud shledá že by to nebylo v nejlepším zájmu osvojovaného dítěte.[19]

Organizace[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Keňská gay a lesbická koalice.

Mezinárodní nátlak na Keňu, aby dekriminalizovala stejnopohlavní sexuální aktivity[editovat | editovat zdroj]

Zpráva a doporučení Mezinárodního paktu pro občanská a politická práva[editovat | editovat zdroj]

Keňa přistoupila k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech 1. května 1972.[20] Podle článku 40 tohoto paktu a [21] Výboru OSN pro lidská práva a doporučení z 24. března 2005 byla Keně vyčteno 18leté zpoždění v druhé periodické zprávě. Keňa byla vyzvána ke zrušení sekce 162 trestního zákona kriminalizující homosexualitu.[22] 19. srpna 2010 odpověděla Keňa ve fázi třetí periodické zprávy na doporučení takto:

Keňa nemůže dekriminalizovat homosexuální svazky, protože její postoj spočívá v tom, že takové akty jsou tabu a zločinem proti přírodě, který odporuje našim kulturním hodnotám a tradicím. I samotná veřejnosti dává našim právním expertům jednomyslný signál, aby upustili od inkluze homosexuálních práv do nové ústavy. V závěru uvádíme, že vláda nikoho nediskriminuje v přístupu ke službám. Žádný zákon nikoho nenutí deklarovat svojí sexuální orientaci ve všech situacích.[23][24]

Keňa se pak k této problematice vyjádřila v květnu 2012 ještě jednou.

Keňa v současné době nepodnikla žádný pokus o dekriminalizaci homosexuálních vztahů. Veřejné mínění je ostře proti takovému postupu. Naše ústava v článku 45 (2) jasně říká, že každý keňský občan má přirozené právo uzavřít sňatek s osobou opačného pohlaví založený na svobodném prohlášení obou stran. Dále článek 27 (4) ústavy říká, že diskriminační důvody nejsou omezeny, a tudíž je zde právní prostor pro lidi, kteří se cítí kráceni na svých právech kvůli odlišné sexuální orientaci přímo i nepřímo ze strany státu a jiných subjektů našeho práva. ...Až se podaří trochu změnit veřejné mínění, vláda může přistoupit k jistým opatřením chránících zájmy leseb, gayů, bisexuálů a translidí ...

Univerzální periodický přezkum[editovat | editovat zdroj]

Výbor OSN pro lidská práva v květnu 2010 dokončil Univerzální periodický přezkum o situaci lidských práv v Keni. Během něj Keňa sdělila:

Pokud jde o homosexuální vztahy, zaznamenaly jsme několik případů intolerance kvůli kulturnímu přesvědčení a jednoznačnému odmítání dekriminalizace takových vztahů, jejíž téma bylo předmětem disuzí ústavních činitelů. Nicméně tak jako tak vláda nepodporuje diskriminaci v přístupu ke službám.[25]: s. 8 ¶ 50

Keňa pak následovně obdržela následující doporučení (země, která iniciovaly doporučení, jsou uvedené v závorkách):[25]: s. 22 ¶ 103.5

Podnikněte konkrétní kroky ve snaze o ochranu a rovné zacházení s lesbami, gayi, bisexuály a translidmi (Nizozemsko); dekriminalizujte konsensuální stejnopohlavní sexuální aktivitu mezi dospělými (Česká republika); zrušte veškerou legislativu kriminalizující sex mezi dospělými (Spojené státy americké); dekriminalizujte homosexualitu zrušením všech právních ustanovení trestajících sexuální vztahy mezi lidmi stejného pohlaví, jak požaduje od prosince 2008 Deklarace a ochraně lidských práv jiných sexuálních orientací přijatá Valným shromážděním OSN (Francie)

V reakci na to Keňa 6. května 2010 znovu deklarovala, že homosexuální svazky jsou v Keni kulturně neakceptovatelné.[25] Podrobněji se vyjádřil Geoffrey Kibara, tajemník odboru pro justici a ústavní záležitosti při Ministerstvu spravedlnosti, národní kohezi a ústavních záležitostí, který řekl na půdě keňské delegace toto:

Rádi bychom řekli následující: Pokud se někdo stal terčem netolerance k homosexuálním vztahů, pak to bylo především z důvodu náboženství a naší kultury. Tyto vztahy jsou v naší zemi prostě považovány za tabu. Jediná cesta, která by vedla k jejich většímu přijetí, je postupná a dlouhodobá kulturní změna. Ale v současnosti tu převažuje vysoká míra odporu k dekriminalizaci homosexuálních vztahů. Nicméně jak již bylo uvedeno v předchozích zprávách naše vláda nepodporuje diskriminaci lidí, kteří praktikují homosexuální vztahy. Diskriminace v přístupu ke službám je explicitně zakázaná, zejména jedná-li se o přístup k prevenci HIV/AIDS a zdravotní péči. Prevence a léčba HIV/AIDS je právně upravená v zákoně o prevenci HIV/AIDS a zamezování jeho šíření z r. 2006, který přímo zakazuje diskriminaci homosexuálních vztahů nebo jedinců s jinou sexuální orientací.[26]

Nátlak ze strany Ministerstva zahraničí USA[editovat | editovat zdroj]

Zpráva Ministerstva zahraničí Spojených států amerických, oddělení lidských práv, z r. 2011 shledala, že sociální diskriminace byla ve sledovaném roce (2011) rozšířená a způsobila několik ztrát zaměstnání a odpírání rovného přístupu ke vzdělávání. Násilí proti LGBT komunitě se nejčastěji objevuje ve venkovských oblastech a mezi utečenci. Nevládní skupiny zaznamenali, že policie sice proti němu bojuje, ale sympatiemi k LGBT zrovna moc neoplývá.[27]

26. června 2012 se Velvyslanectví USA v Nairobi pokusilo o akci, která by se dala považovat za první festival LGBT hrdosti v Keni. Úřad pro veřejné záležitosti při ambasádě řekl: "Americká vláda tímto jasně ukázala, že lidská práva LGBT jsou centrálně determinovaná její lidskoprávní politikou, a že se bude aktivně zasazovat o jejich globální šíření do celého světa prostřednictvím její zahraniční politiky. Podobná akce uskutečnily americké ambasády po celém světě.[28]

Souhrnný přehled[editovat | editovat zdroj]

Legální stejnopohlavní styk No (Trest: Až 14 let vězení)
Stejný věk legální způsobilosti k pohlavnímu styku pro obě orientace No
Anti-diskriminační zákony v zaměstnání No
Anti-diskriminační zákony v přístupu ke zboží a službám No
Anti-diskriminační zákony v ostatních oblastech (homofobní urážky, zločiny z nenávisti) No
Stejnopohlavní manželství No (Ústavní zákaz od r. 2010)
Jiná forma stejnopohlavního soužití No
Adopce dítěte partnera No
Společná adopce dětí stejnopohlavními páry No
Gayové a lesby smějí otevřeně sloužit v armádě No
Možnost změny pohlaví No
Přístup k umělému oplodnění pro lesbické ženy No
Náhradní mateřství pro gay páry No
MSM smějí darovat krev No

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku LGBT rights in Kenya na anglické Wikipedii.

  1. "List of issues to be taken up in connection with the consideration of the third periodic report of Kenya", United Nations Human Rights Committee, 103rd session, Geneva, 22 November 2011, CCPR/C/KEN/3, paragraph 26, page 5
  2. "Kenya gay demand recognition", Saturday Nation, reported by Lucas Barasa and Joy Wanja, 18 May 2010
  3. Oded, Arye. Islam and Politics in Kenya. [s.l.]: Lynne Rienner Publishers, 2000. Dostupné online. S. 11. (anglicky) 
  4. Počet dospělých (věková skupina 18-64 let) zkoumaných v Keni byl 1000, což je z hlediska 3 % odchylky 95% konfidenční úroveň.
  5. "Pew Global Attitudes Project", (strany 35, 82, and 117). pewglobal.org [online]. [cit. 2017-05-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-02-14. 
  6. a b "The Outlawed Amongst Us", Kenya Human Rights Commission, 2011. www.khrc.or.ke [online]. [cit. 2017-05-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-15. 
  7. "Clerics seek harsher laws for gays", Daily Nation, reported by Galgalo Bocha, 13 June 2011
  8. "Kenya: Gays Flee As Irate Residents Storm Likoni Seminar", Daily Nation, reported by Daniel Nyassy, reprinted in allAfrica.com, 23 February 2012
  9. Realising Sexual and Reproductive Health Rights in Kenya: A Myth or a Reality?, Kenya National Commission on Human Rights, April 2012, pages 92-94. www.knchr.org [online]. [cit. 2017-05-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-06-03. 
  10. "NCCK says no to push for gay marriages", CapitalFM News, posted by Catherine Karongo, 11 May 2012
  11. "Bishop: Gays dangerous than terrorists", The Standard Digital, reported by Patrick Beja, 23 July 2012
  12. "Kenya 'gay terrorist' bishop says he is against gay hate", Gay Star News, reported by Dan Littauer, 14 August 2012
  13. "Kenyan Film Board Bans TIFF Film 'Stories Of Our Lives'" Archivováno 9. 10. 2014 na Wayback Machine. Indiewire, 6 October 2014.
  14. "Kenya: PM Orders Arrest of Gay Couples", Daily Nation, reported by Lucas Barasa, 29 November 2010, reprinted on AllAfrica.com
  15. "Raila denies gays' arrest order", Daily Nation, reported by Oliver Mathenge, 2 December 2010, reprinted on allafrica.com
  16. "Surveillance cameras to curb gay sex in prisons", Daily Nation, reported by Mathias Ringa, 3 November 2010
  17. YouTube
  18. The Children Act, 2001, Section 158(3)(c)-(d)
  19. The Children Act, 2001, Section 158(3)
  20. Status of the International Covenant on Civil and Political Rights, United Nations Treaty Collection, 19 May 2012
  21. Article 40, International Covenant on Civil and Political Rights, Office of the United Nations High Commissioner for Human Rights. www2.ohchr.org [online]. [cit. 2017-05-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-07-05. 
  22. Concluding Observations of the Human Rights Committee - Kenya, United Nations Human Rights Committee, 83rd Session, CCPR/CO/83/KEN, 29 April 2005
  23. "Consideration of reports submitted by States parties under article 40 of the Covenant, Third periodic report of States parties, Kenya", United Nations Human Rights Committee, CCPR/C/KEN/3, 13 January 2011, page 20
  24. The United Nations Human Rights Committee is scheduled to review this report 17-18 July 2012.. www2.ohchr.org [online]. [cit. 2017-05-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-04-04. 
  25. a b c Report of the Working Group on the Universal Periodic Review: Kenya, U.N. Human Rights Council, Eighth Universal Periodic Review, A/HRC/15/8, 17 June 2010. daccess-dds-ny.un.org [online]. [cit. 2017-05-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-19. 
  26. [rtsp://webcast.un.org/ondemand/conferences/unhrc/upr/8th/hrc100506am1-eng.rm?start=01:07:39&end=01:23:19 Comments and Answers by Kenya, U.N. Human Rights Council, Eighth Universal Periodic Review, 7th Plenary Meeting, 6 May 2010, time stamp 10:53-12:45]
  27. 2011 Country Reports on Human Rights Practices: Kenya, Bureau of Democracy, Human Rights and Labor, U.S. Department of State, page 32
  28. US Embassy in Nairobi Hosts Gay Pride Event, Voice of America, accessed 28 June 2012. www.voanews.com [online]. [cit. 2017-05-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-11. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]