Lýkožrout smrkový
 Lýkožrout smrkový | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | členovci (Arthropoda) |
| Třída | hmyz (Insecta) |
| Řád | brouci (Coleoptera) |
| Nadčeleď | Curculionoidea |
| Čeleď | nosatcovití (Curculionidae) |
| Podčeleď | kůrovci (Scolytinae) (dříve Scolytidae) Latreille, 1804 |
| Tribus | Ipini |
| Rod | lýkožrout (Ips) |
| Druh | lýkožrout smrkový (Ips typographicus) |
| Binomické jméno | |
| ''Ips typographus'' (Linnaeus, 1758) | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lýkožrout smrkový (Ips typographus) – druh hmyzu z podčeledi kůrovci (Scolytinae) z řádu brouci (Coleoptera). Lidově se označuje často prostě jako kůrovec.
Popis
Tento významný lesní škůdce je malým nenápadným broučkem. Tělo je válcovité, černohnědé zbarvené, lesklé, se světle žlutými chloupky. Tykadla jsou paličkovitá s lomeným švem. Dorůstá velikosti 4 - 5,5 mm. Štít je v přední části hrbolkatý, v zadní části jemně tečkovaný. Mezery mezi řádkami teček má hladké. Prohlubeň sklonu na krovkách je vroubená na každé straně čtyřmi zuby, z nichž třetí odshora je největší. Dospělá larva je dlouhá 4-5 mm, bílá, se žlutohnědou hlavou. Kukla je bílá a měří asi 4 mm. Vajíčka jsou také bílá, oválná a lesklá.
Rozšíření
Vyskytuje se v Evropě, severní Asii, Malé Asii. U nás se vyskytuje v polohách nad 600 m.n.m, hlavně ve smrkových monokulturách.
Způsob života a potrava
B - průduchy,
C - snubní komůrka,
D - samička vykusující chodbičku,
E - sameček odstraňující piliny
Požer lýkožrouta
S pokračujícím jarem (od konce dubna do začátku května) se brouci začínají probouzet na svém zimovišti ve stromě, kde se vyvinuli a rojit. Dospělí brouci vyletí ze svých zimovišť a napadají poškozené nebo poražené stromy. Zavrtaní pod kůrou stromů stráví většinu svého života. Živí se lýkem, které zajišťuje transport vody a živin ve stromu a tím ho poškozuje. Strom začne usychat a nakonec uhyne. Ale smrk má několik možností obrany proti škůdci. Ve chvíli, kdy se lýkožrout zavrtá do kůry a naruší pryskyřičné kanálky, vyvalí se na něj míza, která ho doslova přilepí a vetřelec tak zahyne. Zdravé stromy takto dokáží odolat náletu mnoha kůrovců. Pokud však nastane kalamita a na strom útočí několik tisíc jedinců, neubrání se ani sebeodolnější strom.
Rozmnožování
Sameček vyhledá na kmeni stromu místo se ztenčenou kůrou, zavrtá se do ní a vyhlodá snubní komůrku. Nato začne vyměšovat sexuální sekundární atraktant [1] (antraktant [2]) neboli feromony, což je výměšek trávicího ústrojí, který má přilákat samičku. Většinou přilétají dvě, a ty začnou vyhlodávat pod kůrou rovnou mateční chodbu, v které střídavě, vodorovně s lýkovými vlákny hloubí jamky do nichž kladou po 1 vajíčku, které obkládají drtí. Jedna samička může naklást až 60 vajíček. Po skončení kladení vajíček samička prodlužuje matečnou chodbu. Za 2 - 3 týdny zakládají samičky sesterské pokolení, kde je již méně vajíček. Vylíhlé larvy vyhlodávají kolmo na mateční chodbu chodbu larvovou. Na konci této chodby se nachází kukelná kolébka v které se zakuklí.
Celý vývoj za normálních podmínek trvá asi 10 týdnů (stadium vajíčka 12 dní, larvy 24 dní, kukly 12 dní, dospívání 24 dní). Živí se především lýkem, pak jehličím, kůrou nebo listím napadených stromů.
Ochrana
Poraněný nebo oslabený strom vyměšuje vlivem teploty uhlovodíkové terpeny, které jsou primárním atraktantem (lákadlem) brouků. Toho se využívá při ochraně před kůrovcem, kdy se kácejí zdravé smrkové stromy a používají jako lapáky. Dalším typem jsou feromonové lapače.
-
Důsledky kůrovcové kalamity (Bavorský národní park) -
Lapáky a feromonové lapače -
V zásobníku se ocitá více druhů kůrovce -
Požerek kůrovce
Asi nikoho nepřekvapí, že lýkožrout nepatří mezi chráněné druhy. V současné době velmi často dochází v důsledku narušení rovnováhy lesních ekosystémů k jejich přemnožení. Lýkožrout má však v tomto ekosystému významnou funkci. Ještě než se přemnožil a začal napadat i zdravé stromy, patřil ke druhům, které zajišťovaly omlazení lesa a jeho dobrý zdravotní stav, protože napadal jen staré, slabé a nemocné stromy.
Reference
- ↑ Forst a kol.: Ochrana lesů a přírodního prostředí, SZN 1985
- ↑ Podgórski J.: Kornik modrzewiowiec i jego antraktant. Las Pol. 1994 nr 9 s. 10-11. il. /Sygn. 6-485/.