Kukačka malajská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxKukačka malajská
alternativní popis obrázku chybí
Kukačka malajská
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádkukačky (Cuculiformes)
Čeleďkukačkovití (Cuculidae)
Rodkukačka (Hierococcyx)
Binomické jméno
Hierococcyx fugax
(Horsfield, 1821)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kukačka malajská (Hierococcyx fugax) je druh kukačky z rodu Hierococcyx, která obývá Malajský poloostrov, Sumatru, Borneo a západní Jávu.

Systematika[editovat | editovat zdroj]

Kukačku malajskou formálně popsal v roce 1821 americký přírodovědec Thomas Horsfield pod názvem Cuculus fugax.[2][3] Druhové jméno fugax pochází z latiny, ve které znamená „plachý“ či „prchavý“.[4] Jedná se o monotypický taxon, tzn. nejsou rozeznávány žádné poddruhy.[3]

Podle mitochondriální analýzy je sesterským taxonem kukačky malajské kukačka thajská (Hierococcyx nisicolor).[5]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Areál rozšíření druhu se rozprostírá po většině sundalandského bioregionu a zahrnuje Malajský poloostrov, Sumatru, západní Jávu a Borneo. Populace ze severní části areálu výskytu mohou být tažné. Biotop kukačky tvoří pralesní nížinatá a kopcovitá krajina i sekundární les včetně kaučukových a kakaových plantáží. Na Sumatře se vyskytuje až do 1700 m n. m.[6]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Délka těla se pohybuje kolem 28–30 cm. Svrchní část těla je šedohnědá. Svrchní krovky ocasní jsou hnědé s tmavě modrým subterminálním pruhem a rezavým koncem. Spodní krovky ocasní jsou světle šedé s tenkými černými a rezavými pruhy a širokým černým subterminálním pruhem a rezavým koncem. Hrdlo je bílé, zbytek spodiny bílý, občas po stranách krku a hrudi narezavělý. Celá spodina je pokryta podélnými krátkými proužkovatými podélnými skvrnami. Samec i samice vypadají stejně. Duhovky jsou hnědé až oranžovohnědé nebo bělavé, oční kroužek je žlutý. Krátký, mírně dolů zatočený zobák je tmavý se zelenožlutou vnitřní stranou. Nohy jsou žluté, drápy bělavé.[2]

Biologie[editovat | editovat zdroj]

Tato plachá kukačka žije skrytě. Je patrně teritoriální, samec často volá z té samé pozice.[2] Hlasově se projevuje sérií pronikavých nezřetelných zvuků připomínající pi-kwik.[7] Živí se hmyzem (housenky, kobylky, brouci, motýli, cikády), ovocem a bobulemi.[7]

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o hnízdního parazita.[6] V Thajsku je hostem kukačky patrně šáma bělořitá (Copsychus malabaricus), na Borneu snad lejsek šedohlavý (Culicicapa ceylonensis).[2]

Ohrožení a početnost[editovat | editovat zdroj]

Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) považuje kukačku malajskou za málo dotčený druh i přes to, že její globální populace je patrně na ústupu následkem destrukce přirozených stanovišť. Zdá se však, že populační pokles není tak rychlý, protože kukačka je dosti tolerantní degradovanému habitatu.[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. a b c d ERRITZØE, Johannes, et al. Cuckoos of the world. London: Christopher Helm, 2012. (Helm identification guides). ISBN 978-0-7136-6034-0. S. 443–444. (anglicky) 
  3. a b Turacos, bustards, cuckoos, mesites, sandgrouse. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v13.2 [cit. 2023-11-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. JOBLING, J.A. Helm Dictionary of Scientific Bird-names [online]. 2010. S. 165. Dostupné online. (anglicky) 
  5. SORENSON, Michael; PAYNE, Robert. A molecular genetic analysis of cuckoo phylogeny. In: PAYNE, Robert. The Cuckoos (Bird Families of the World). Oxford: Oxford University Press, 2005. Dostupné online. ISBN 0-19-850213-3. S. 68–94. (anglicky)
  6. a b c Hierococcyx fugax [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2016 [cit. 2023-11-01]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2016-3.RLTS.T22728125A94971412.en. (anglicky) 
  7. a b PAYNE, Robert B.; SORENSON, Michael D.; KLITZ, Karen; MEGAHAN, John. The Cuckoos. New York: Oxford university press, 2005. ISBN 0198502133. S. 477–4739. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ERRITZØE, Johannes, et al. Cuckoos of the world. London: Christopher Helm, 2012. (Helm identification guides). ISBN 978-0-7136-6034-0. (anglicky) 
  • PAYNE, Robert B.; SORENSON, Michael D.; KLITZ, Karen; MEGAHAN, John. The cuckoos. New York: Oxford university press, 2005. ISBN 0198502133. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]