Kráľova hoľa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kráľova hoľa
Kráľova hoľa
Kráľova hoľa

Vrchol1946 m n. m.
Prominence756 m ↓ sedlo Priehyba
Izolace29 km → Tupá, Vysoké Tatry
SeznamyNejprominentnější hory SK #8
Štíty Nízkých Tater #7
PoznámkaVýznamná národní hora
Poloha
StátSlovenskoSlovensko Slovensko
PohoříNízké Tatry
Souřadnice
Kráľova hoľa
Kráľova hoľa
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kráľova hoľa (německy Königsberg, tedy Králův vrch) je nejvyšší vrch východní části Nízkých Tater (tzv. Kráľovohoľských Tater). Patří k nejnavštěvovanějším vrchům Nízkých Tater. Kráľova hoľa poskytuje jedinečný výhled na Spiš, Vysoké Tatry, Liptov, ale také na Horehroní. Je to vrch, opěvovaný básníky a opředený pověstmi. Zpívá se o ní také ve slovenské lidové písni Na Kráľovej holi.

Pod horou pramení řeky Černý Váh, Hnilec, Hornád a Hron. Na vrcholu se od roku 1960 nachází televizní vysílač Kráľova hoľa.

Z obce Šumiac vede na vrchol asfaltová silnice (uzavřena pro veřejnost). Na vrcholu se nachází meteorologická stanice a sídlo horské služby. Vrchol je východiskem pro hřebenovou turistiku směrem na Čertovicu, s možností noclehu ve srubové chatě Andrejcová. Ta slouží k nouzovému ubytování turistů. Je celoročně otevřená a není pravidelně udržována. Kráľova hoľa je taktéž přístupná dvěma stezkami z Telgártu, dále ze Smrečinského sedla nad obcí Vikartovce a z Liptovské Tepličky.

Geologie[editovat | editovat zdroj]

Z geologického hlediska je vrchol Kráľovy hole tvořen fylonity svorůpararul a pararuly. Západní svahy jsou budovány ortorulemi, východní svahy granodiority.[1]

Turistika[editovat | editovat zdroj]

Na Kraľovu hoľu vede celá řada značených turistických cest:

Původ jména[editovat | editovat zdroj]

Jméno je údajně odvozeno od uherského krále Matyáše Korvína, který zde měl v 15. století svůj lovecký revír.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kráľova hoľa na slovenské Wikipedii.

  1. Biely, A. (editor), P. Beňuška, V. Bezár, A. Bujnovský, R. Halouzka, J. Ivanička, M. Kohút, A. Klinec, E. Lukáčik, J. Maglay, O. Miko, M. Pulec, M. Putiš a J. Vozár, 1992: Geologická mapa Nízkych Tatier. GÚDŠ, Bratislava

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]