Kráľova hoľa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kráľova hoľa
Kráľova hoľa
Kráľova hoľa

Vrchol 1946 m n. m.
Prominence 756 m ↓ sedlo Priehyba
Izolace 29 km → Tupá, Vysoké Tatry
Poznámka Významná národní hora
Poloha
Světadíl Evropa
Státy Slovensko Slovensko
Pohoří Nízké Tatry
Souřadnice 48°53′ s. š., 20°8′18″ v. d.
Kráľova hoľa
Fire.svg
Kráľova hoľa

Kráľova hoľa (německy Königsberg, tedy Králův vrch) je nejvyšší vrch východní části Nízkých Tater (tzv. Kráľovohoľských Tater). Patří k nejnavštěvovanějším vrchům Nízkých Tater. Kráľova hoľa poskytuje jedinečný výhled na Spiš, Vysoké Tatry, Liptov, ale také na Horehroní. Je to vrch, opěvovaný básníky a opředený pověstmi.

Pod horou pramení řeky Černý Váh, Hnilec, Hornád a Hron. Na vrcholu se od roku 1960 nachází televizní vysílač Kráľova hoľa.

Z obce Šumiac vede na vrchol asfaltová silnice (uzavřena pro veřejnost). Na vrcholu se nachází meteorologická stanice a sídlo horské služby. Vrchol je východiskem pro hřebenovou turistiku směrem na Čertovicu, s možností noclehu ve srubové chatě Andrejcová. Ta slouží k nouzovému ubytování turistů. Je celoročně otevřená a není pravidelně udržována. Kráľova hoľa je taktéž přístupná dvěma stezkami z Telgártu, dále ze Smrečinského sedla nad obcí Vikartovce a z Liptovské Tepličky.

Geologie[editovat | editovat zdroj]

Z geologického hlediska je vrchol Kráľovy hole tvořen fylonity svorůpararul a pararuly. Západní svahy jsou budovány ortorulemi, východní svahy granodiority.[1]

Turistika[editovat | editovat zdroj]

Na Kraľovu hoľu vede celá řada značených turistických cest:

Původ jména[editovat | editovat zdroj]

Jméno je údajně odvozeno od uherského krále Matyáše Korvína, který zde měl v 15. století svůj lovecký revír.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kráľova hoľa na slovenské Wikipedii.

  1. Biely, A. (editor), P. Beňuška, V. Bezár, A. Bujnovský, R. Halouzka, J. Ivanička, M. Kohút, A. Klinec, E. Lukáčik, J. Maglay, O. Miko, M. Pulec, M. Putiš a J. Vozár, 1992: Geologická mapa Nízkych Tatier. GÚDŠ, Bratislava