Kristus Pantokrator (Sinaj)
Kristus Pantokrator (Sinaj) – je nejstarší známá dochovaná ikona Krista tohoto typu pocházejí až ze 6. století. Nachází se v klášteře svaté Kateřiny na Sinaji. Vyobrazení Ježíše Krista jako Pantokratora (doslova vládce všech), které je historiky a vědci považováno za jedno z nejdůležitějších a nejuznávanějších děl ve studiu byzantského umění i východního pravoslavného a katolického křesťanství.
Pozadí[editovat | editovat zdroj]
Nějakou dobu se předpokládalo, že ikona pochází ze 13. století, protože v té době byla téměř celá předělaná. V roce 1962 se dospělo k závěru, že pochází z poloviny šestého století, ačkoli přesné datum výroby není dosud známo. Klášter svaté Kateřiny byl založen byzantským císařem Justiniánem I. na sklonku jeho vlády, mezi lety 548 a 565, a těšil se císařskému patronátu a darům Justiniána a jeho dvora – ikona Krista Pantokratora byla jedním z mnoha možných císařských darů. Z tohoto důvodu se všeobecně předpokládá, že byla vyrobena v byzantském hlavním městě Konstantinopoli.
Výklad a význam[editovat | editovat zdroj]
Mnozí se shodují na tom, že ikona představuje dvojí povahu Krista, zobrazuje rysy člověka i Boha, možná pod vlivem následků ekumenických koncilů z minulého století v Efezu a Chalcedonu. Kristovy rysy na pravé straně (divákově levé) mají představovat vlastnosti jeho lidské přirozenosti, zatímco jeho levá strana (divákova pravá) představuje jeho božství. Jeho pravá ruka je zobrazena rozevřená směrem ven v gestu požehnání, zatímco levá ruka a paže svírají objemnou knihu Evangelia.
Ikona Krista Pantokratora je spolu s ikonami Matky Boží na trůně se svatými mučedníky a ikonou Apoštola Petra uznávaná za mistrovské dílo sinajské sbírky. Všechny tři enkaustické ikony jsou považovány za jeden umělecký celek se vznikem v polovině 6. století v době budování a výzdoby sinajského chrámu za císaře Justiniána.[1]
Popis a ikonografie[editovat | editovat zdroj]
S výškou 84 cm, šířkou 45,5 cm a tloušťkou 1,2 cm byla ikona původně vyšší a širší, než byla její horní část a boky seříznuty. Původně byla ikona orámována – na rámu se obvykle nacházel věnovací nápis, ve kterém zákazník prosil Boha o spásu skrze jeho ikonu. Jinak je zde pouze jedno místo s větším poškozením, a to velká část Kristových vlasů na levém boku, včetně levého ucha a ramene. Původní enkaustický povrch je stále zachován v celkově výborném stavu. Technika enkaustiky umožňovala vytvořit ploché postavy reálně přesvědčivými. Vysoká umělecká hodnota ikony spočívá v křehké harmonii duchovní podstaty obrazu a krásy.[1]
Všechny tři sinajské ikony jsou zobrazeny na pozadí výklenku, nad nímž se prostírá nebe se zlatými hvězdami, které tvoří spolu jeden celek a okna evokují představu paláce a městských hradeb – nebeského Jeruzaléma. Tento symbolický motiv vyjadřuje eschatologickou připomínku pro ty, kdo se modlí, očekávají spásu a budoucí Boží království. Umělci vytvářením zvláštního mystického rázu ikony zdůraznili ji jako nebeské vidění a bránu do jiného světa.[1]
Kristovo purpurové roucho na ikoně vyjadřuje císařskou důstojnost, neboť jen členové císařské rodiny směli nosit purpur. Velká drahokamy zdobená kniha Evangelií poukazuje na roli Krista jako velekněze. Témata kněžství a království se na všech ikonách prolínají jako dominantní a nedělitelný celek. Kristus je zobrazen s plnovousem a vlasy spadajícími na plece a toto vyobrazení se stalo ideálem pro budoucí ikonopisce.[1]
Stejně jako mnoho jiných raných ikon ze Sinaje byl i Kristus Pantokrator vytvořen technikou známou jako enkaustika - médiem používajícím horkou voskovou barvu, která se v byzantském světě po ikonoklastických sporech v 8. a 9. století používala jen zřídka. Sinajský klášter je jediným místem na světě, kde se dochovalo značné množství enkaustických ikon, zejména těch, které pocházejí již ze šestého století. V období byzantského ikonoklasmu pokračovala výroba pravoslavných ikon na Sinaji, zatímco v Konstantinopoli byly ničeny.
Období po ikonoklasmu[editovat | editovat zdroj]
Muslimští Arabové rychle ovládli Levantu jižně od tureckých hor, včetně Egypta a Sinaje, a v roce 640 přerušili vazby kláštera s Konstantinopolí. V době, kdy císař Lev III. zahájil v roce 726 éru obrazoborectví, byl klášter svaté Kateřiny již téměř sto let chráněn muslimskou nadvládou a mohl přežít řádění obrazoborectví. Umístění kláštera ve skalnaté sinajské poušti, daleko od jakékoli významné obchodní nebo vojenské cesty, navíc udržovalo poklady křesťanského umění kláštera svaté Kateřiny v bezpečí před nájezdníky i dobyvačnými armádami. Dnes se v klášteře nachází více než 2 000 ikon, které pocházejí z období od šestého století až po současnost.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Christ Pantocrator (Sinai) na anglické Wikipedii.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- USPENSKIJ, Leonid Alexandrovič; SACHAROV, Nikolaj. IKONA - OKNO DO VĚČNOSTI. Překlad Jana Baudišová. 1. vyd. Olomouc: Olomoucko-brněnská eparchie Pravoslavné církve v českých zemích, 2018. 540 s. ISBN 978-80-907376-0-0.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Christ Pantocrator na Wikimedia Commons
