Přeskočit na obsah

Kostel svatého Mikuláše s tvrzištěm (Vrapice)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kostel svatého Mikuláše
Místo
StátČeskoČesko Česko
KrajStředočeský
OkresKladno
ObecKladno
LokalitaVrapice
Souřadnice
Map
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Diecézearcidiecéze pražská
Vikariátkladenský
FarnostKladno
Statusfiliální kostel
Další informace
Kód památky15538/2-532 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Mikuláše s tvrzištěm se nachází na území bývalého hradiště[pozn. 1] na návrší ve východní části města Kladna, ve Vrapicích. Dominantou areálu je kostel sv. Mikuláše, který vznikl přestavbou původní románské rotundy. Severně od kostela stávala budova tvrze. Tvrziště s kostelem je zapsanou kulturní památkou, památkovou ochranu má od roku 1958.[1]

Tvrziště Vrapice a jeho blízké okolí je jednou z nejstarších sídelních oblastí středních Čech.[2] Oba břehy Dřetovického potoka, především v místech kde potok obtéká skalnatý výběžek s tvrzištěm, jsou archeologickou lokalitou[pozn. 2] s nálezy z doby železné, římské a hradištní.[3]

Nejstarší písemný záznam je z roku 1320, kdy je zmiňován Čeněk z Vrapic.[4] Další je v zemských deskách jmenovaný roku 1345 Jindřich z Vrapic, který byl duchovním ve Štěpanově.[5][2] Poté jsou až téměř do zániku tvrze zmiňováni členové rodu Benešovských z Prahy. Spolu s Benešovskými je od roku 1414 až do své smrti v písemných záznamech uváděn Jan Nešpor z Bischofswerdy[pozn. 3] a také další členové šlechtických a pražských patricijských rodin, kteří byli s Benešovskými rodově spřízněni. Posledními majiteli tvrze a okolí byli Bezdružičtí z Kolovrat, sídlící na Buštěhradě. Za nich je ovšem (roku 1548) tvrz zapsána v zemských deskách již jako pustá.[6]

Budova tvrze byla celkem mohutná a tyčila se na skalnatém ostrohu, který je výškově spojen s okolím pouze na jihu, na všech ostatních stranách spadá do údolí, které vede od Kladna ke Stehelčevsi (směrem k Budči). Hlavní cesta k samotné tvrzi vedla kolem kostela sv. Mikuláše a nejprve šla přes malé předhradí, které bylo od vlastní tvrze odděleno hlubokým příkopem, obklopujícím celé skalnaté návrší. Hlavní budova tvrze zabírala značnou plochu a měla řadu sklepů, z nichž některé byly v 19. století vykopány, a místní obyvatelé je považovali za propadlé štoly opuštěného uhelného dolu. Dnes jsou po tvrzi viditelné jen zarostlé vyvýšeniny a prohlubně.[7]

Podle lidického faráře Václava A. Vacka, který zde vykonával správu, byly v polovině 18. století patrné značné pozůstatky tvrze, které začínaly zhruba 9 metrů od kostela na sever.[8]

Kostel sv. Mikuláše se skládá z původní románské rotundy, která tvoří presbytář a část lodi. Klenba apsidy již není původní. Rotunda je datována do širokého rozmezí od 10. století[9] až do poloviny 13. století.[pozn. 4] Vstup do rotundy v její severní části je zazděný a napůl zakrytý současnou sakristií. Na rotundu navazuje gotická přístavba lodi kostela. Do apsidy bylo přidáno gotické okno z dílny Petra Parléře, datované do roku 1370.[2] Vstup do kostela byl od 14. století z jižní strany gotické přístavby a je dnes také zazděný. Na gotickou část lodi navazuje barokní přístavba, která tvoří rozšířený konec lodi se současným vstupem. Kruchta je zdobena řadou obrazů z 18. století malovaných na dřevě. Uprostřed je vyobrazen Ježíš a po stranách apoštolové. Kromě těchto obrazů zůstal z původní barokní výzdoby kostela[pozn. 5] oltář bez ozdob s obrazem sv. Mikuláše. Kostel byl kompletně opraven roku 1858. Z té doby je zde také přístavba sakristie navazující na severní část rotundy. Do poloviny 19. století je datována i stavba prostorné fary v jižní části tvrziště a stavba romanizující márnice[pozn. 6] spolu se severní částí ohradní zdi hřbitova.[9]

  1. hradiště zmiňuje mimo jiné Doplňkový list kulturní památky
  2. Informační systém o archeologických datech NPÚ
  3. Johann Nespor von Bischofswerda pozn. 78, Zbytky register
  4. pouze na základě domnělého zasvěcení původní rotundy sv. Mikuláši, které bylo typické až pro pozdější dobu – neproběhl zde zatím žádný podrobnější průzkum, který by dataci upřesnil[2]
  5. většina výzdoby z popisu A. Podlahy chybí, S. 129[9]
  6. mapování ČÚZK z let 1840 – 60
  1. kostel sv. Mikuláše s tvrzištěm - Památkový Katalog. www.pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2023-02-24]. Dostupné online. 
  2. a b c d PROCHÁZKA, Milan. Vrapice - šlechtické sídlo a sakrální stavba. Sborník Dějiny Staveb 2007. Plzeň: Klub Augusta Sedláčka, 2007. ISBN 978-80-86596-95-2. S. 98–100. 
  3. KNOR, Antonín. Digitální archiv AVČR, dokument C-TX-196305474. digiarchiv.aiscr.cz [online]. Archeologický ústav AV ČR, Praha, 1963 [cit. 2023-03-03]. Dostupné online. 
  4. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách, jejich vznik, původní význam a změny. [s.l.]: Česká akademie věd a umění Dostupné online. 
  5. Pozůstatky desk zemských království Českého r. 1541 pohořelých: Dil 1. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  6. SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl osmý [online]. Praha: 1891 [cit. 2023-03-03]. Dostupné online. 
  7. HEBER, Franz Alexander. Böhmens Burgen, Vesten und Bergschlösser, Svazek 5 [online]. Praha: 1847 [cit. 2023-03-03]. S. 234. Dostupné online. 
  8. MOTTL, Josef. Památky archeologické a místopisné - Stopy zaniklých osad v okrese Unhošťském. Praha: [s.n.], 1878. Dostupné online. S. 704. 
  9. a b c PODLAHA, Antonín. Posvátná místa království Českého, díl VII.. S. 127–129. www.digitalniknihovna.cz [online]. Praha: Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1913 [cit. 2023-03-03]. S. 127–129. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • HEBER, Franz Alexander. České hrady, zámky a tvrze. Praha: Argo, 2012. ISBN 978-80-257-0665-7
  • PROCHÁZKA, Milan. Vrapice - šlechtické sídlo a sakrální stavba. Sborník Dějiny Staveb 2007, Plzeň: Klub Augusta Sedláčka, 2007. ISBN 978-80-86596-95-2
  • MOTTL, Josef. Památky archeologické a místopisné - Stopy zaniklých osad v okrese Unhošťském. 1878, Praha. Dostupné online

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]