Přeskočit na obsah

Kostel Všech svatých (Polipsy)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Filiální kostel Všech svatých
Kostel Všech svatých, Polipsy, pohled od severovýchodu
Kostel Všech svatých, Polipsy, pohled od severovýchodu
Místo
StátČeskoČesko Česko
KrajStředočeský
OkresKutná Hora
ObecČestín
LokalitaPolipsy
Souřadnice
Map
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Diecézearcidiecéze pražská
Vikariátvlašimský
FarnostZruč nad Sázavou
Statusfiliální kostel
Užíváníbez pravidelného využití
Architektonický popis
Typ stavbyjednolodní kostel s odsazeným pravoúhlým presbytářem
Výstavba1355 (první zmínka)–1874 (obnova po požáru)
Specifikace
Umístění oltářevýchod
Další informace
AdresaČestín, ČeskoČesko Česko
Kód památky16375/2-979 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel Všech svatých v Polipsech je římskokatolický filiální kostel farnosti Zruč nad Sázavou vlašimského vikariátu Arcibiskupství pražského. V jádru středověký kostel, přestavěný po posledním požáru v roce 1874 v prostých formách, je bezvěžová jednolodní orientovaná stavba s odsazeným pravoúhlým presbytářem, součást místního hřbitova. Ke kostelu náleží dřevěná hranolová zvonice se stanovou střechou stojící severně od kostela, směrem k návsi. Kostel s areálem hřbitova a zvonicí jsou od 3. května 1958 chráněny jako kulturní památka České republiky.

Původně farní kostel štěpánovského vikariátu je zmiňován v roce 1355 v souvislosti s úmrtím místního faráře Alberta. Jeho nástupcem byl farář Beneš, syn Beneše z Ostrožna, roku 1395 se připomíná farář Rynart a roku 1402 kněz Jan. Od té doby neexistují zmínky ani o faráři, ani o faře - zdá se, že po husitských válkách fara zanikla a kostel byl jako filiální připojen k Čestínu, a od roku 1623 ke kácovské farnosti.[1] [2] V roce 1725 shořela původní věž kostela a ohněm byly roztaveny i její tři zvony. Další požáry následovaly v letech 1763 a 1787, po posledním požáru 4. července 1874 byl na původních základech kostel obnoven nákladem císaře Ferdinanda, držitele kácovského panství, a místních osadníků.[3] [1]

Architektura

[editovat | editovat zdroj]

Drobná jednolodní obdélná stavba s odsazeným krátkým pravoúhlým presbytářem a západní předsíní s kruchtou má presbytář klenutý nepravidelnou valenou klenbou s výsečemi a plochostropou loď. Klenba presbytáře má gotické jádro, zachovány zůstaly také všechny tři středověké střešní štíty. Podle profilace a tvarování hrotitého portálu na jižní straně lodi lze výstavbu původního raně gotického kostela zařadit na přelom druhé a třetí třetiny 13. století, dokladem raně barokních úprav je omítka s rytým kvádrováním na jihovýchodním nároží presbytáře, barokní je dnešní tvar vítězného oblouku a půlkruhem klenutá okna.[4] Původní věž se zvony stávala na východní straně kostela, nynější věž - zvonice, stojící severně od kostela, byla postavena po posledním požáru.[1]

Ve zvonici jsou zmiňovány dva zvony. Větší zvon, datovaný chronogramem v nápisu do roku 1755, byl přelit Karlem Bellmannem v Praze roku 1861, a pod obrazem madony má nápis: MARIA SPONSA GRATIAE TU NOBIS IMPLORANTIBUS AERA BONA CONCEDE (podle jiného zdroje je v nápisu skryt letopočet 1730).[3] Menší zvon nese nápis: EGO VOX CLAMANIS IN DESERTO, PARATE VIAM DOMINI, AEQUATE ITER EI.[1]

  1. a b c d ZAVADIL, Antonín Josef. Kutnohorsko slovem i obrazem: díl druhý, část 2 Uhlířskojanovicko. Sešit B: Kopaniny-Samopše. 2. vyd. Kutná Hora: Karel Šolc, 1914. 104 s. ISBN 80-86406-16-4. S. 169. 
  2. SEDLÁČEK, August. Místopisný slovník historický království Českého. 1. vyd. Praha: Bursík a Kohout, 1909. 1043 s. S. 703. 
  3. a b VLASÁK, Norbert. Okres Uhlířsko-janovický v Čáslavsku: nástin historicko-archaeologický. 1. vyd. v Táboře: A. N. Vlasák, 1885. 162 s. S. 98. 
  4. kostel Všech svatých - Památkový Katalog. www.pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2024-05-16]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • POCHE, Emanuel (ed.). Umělecké památky Čech 3. T-Ž. Praha: Academia, 1980. 538 s. S. 129
  • KUČA, Karel. České, moravské a slezské zvonice. Praha: Libri, 1995. 302 s. ISBN 80-901579-7-1. S. 187

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]