Kolibřík mečozobec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxKolibřík mečozobec
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád svišťouni (Apodiformes)
Čeleď kolibříkovití (Trochilidae)
Rod Ensifera
Lesson, 1843
Binomické jméno
Ensifera ensifera
(Boissonneau, 1840)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kolibřík mečozobec (Ensifera ensifera) je druh kolibříka žijícího na území Bolívie, Kolumbie, Ekvádoru, Peru a Venezuely. Jedná se též o jediného představitele rodu Ensifera.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Dorůstá 17–23 cm, čímž náleží mezi největší druhy kolibříků, a váží 12-15 g. Jeho tělo je převážně tmavozelené. Má načernalý ocas a za očima bílou skvrnu, typickou pro většinu kolibříků. K letu používá dlouhá zaostřená křídla. Jeho nejvýraznějším znakem je nápadně dlouhý a mečovitý zobák, který je dlouhý 11 cm. Tento zobák je delší než celý zbytek jeho těla. Jedná se o adaptaci umožňující získávání nektaru z květů s dlouhou trubkou (např. druhu Passiflora mixta), do kterých se ostatní druhy kolibříků nedostanou.[2] [3][4]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Sídlí ve vysokých nadmořských výškách (2000-4000 m.n.m.) v hustých pralesích, kde se drží vlhkost a obvykle se teploty pohybují okolo 10 a 15 °C.

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Provozuje potravní strategii známou jako liniové sběry nektaru.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2017.2. 14. září 2017. Dostupné online. [cit. 2017-09-23]
  2. Ensifera ensifera [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, [cit. 2010-09-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. KHOLOVÁ, Helena (autorka českého překladu). Ptáci. Praha : Euromedia Group, k. s., 2008. ISBN 9788024222356. S. 296.  
  4. Clayton, Dale H; Cotgreave, Peter (1994). "Relationship of bill morphology to grooming behaviour in birds" (PDF). Animal Behaviour 47 (1): 195–201. (anglicky)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]