Kořenovec načervenalý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxKořenovec načervenalý
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
ŘíšeHouby (Fungi)
OdděleníStopkovýtrusné (Basidiomycota)
TřídaRouškaté (Agaricomycetes)
ŘádHřibotvaré (Boletales)
ČeleďKořenovcovité (Rhizopogonaceae)
RodKořenovec (Rhizopogon)
Binomické jméno
Rhizopogon roseolus
Th.Fr.; 1909
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kořenovec načervenalý (Rhizopogon roseolus) je druh břichatkovité houby z čeledi kořenovcovité (Rhizopogonaceae).

Znaky[editovat | editovat zdroj]

Plodnice mají kulovitý, protažený až hlízovitý tvar, v průměru dorůstají 1–4 cm.Pokožka je 0,5 cm tlustá, barevně v průběhu vývoje má bílou, žlutou, narůžovělou až hnědorůžovou.

Dužnina má komůrkatou strukturu, je pružná, rosolovitá, ve stáří mazlavá, barevně přechází přes bílou, žlutavou až po odstíny hnědé. Po poranění růžoví. Výtrusný prach je žlutavý. Vůně je mírná.[1][2][3]

Užití[editovat | editovat zdroj]

Jedlý druh, využitelný v malých dávkách jako koření.[1]

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Houbu můžeme od června do října najít v písčitých, zásaditých půdách parků i lesů, ze stromů preferuje borovice, smrky, jedle a habry.[2][3]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Druh se vyskytuje v oblastech Evropy, Kanárských ostrovů, Ameriky, Ruska, jižní Afriky, střední Asie, Japonska, Austrálie a Nového Zélandu.[4]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Možnost záměny[editovat | editovat zdroj]

Všichni zástupci rodu kořenovec si jsou obecně velmi podobné. Podobné jsou například druhy:

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Zbožíznalství - Kořenovec načervenalý - Milujivaření.cz. www.milujivareni.cz [online]. [cit. 2023-08-05]. Dostupné online. 
  2. a b c Rhizopogon roseolus - kořenovec načervenalý - myko.cz. www.myko.cz [online]. [cit. 2023-08-05]. Dostupné online. 
  3. a b Kořenovec načervenalý - Rhizopogon roseolus (Corda) Th. Fr. 1909. www.houbareni.cz [online]. [cit. 2023-08-05]. Dostupné online. 
  4. Rhizopogon roseolus (Corda) Th.Fr.. www.gbif.org [online]. [cit. 2023-08-05]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]