Šabrej kmínovitý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Kmín římský)
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxŠabrej kmínovitý
alternativní popis obrázku chybí
Šabrej kmínovitý (Cuminum cyminum)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád miříkotvaré (Apiales)
Čeleď miříkovité (Apiaceae)
Rod šabrej (Cuminum)
Binomické jméno
Cuminum cyminum
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Celý a drcený římský kmín

Šabrej kmínovitý (Cuminum cyminum) je jednoletá rostlina z čeledi miříkovitých. Semen se užívá jako koření a jsou známa pod názvem římský kmín.

Koření kmín římský[editovat | editovat zdroj]

Kumín neboli římský kmín jsou semena šabreje kmínovitého Cuminum cyminum. Semínka jsou podobná kmínu, ale jsou větší a zelenohnědá. Především však mají jinou vůni a hořkou chuť, takže se navzájem tato koření nedají nahradit.[1]

Užití v kuchyni[editovat | editovat zdroj]

V mediteránní oblasti se užíval s oblibou jako pepř pro svou ostrost. Jde o důležitou součást indické kuchyně (pod názvem džíra) a koření kari, kterému dodává jeho charakteristické aroma. Ve středoasijských zemích bývalého SSSR je znám pod názvem zira a přidává se do pilafu. V indonéské kuchyni se nazývá djintan. Na Balkáně (Bulharsko) se nazývá kimion a používá se ke kořenění mletých mas kebabů, jinak do místních salámů a klobás. Stejně tak ve Středomoří do salámů tzv. italského typu, masových konzerv, sýrů ale i do chleba. Další užití našel v likérnictví.[1]

Pěstování[editovat | editovat zdroj]

Už od starověku je znám v Egyptě, Řecku a Římu. Později se rozšířil do dalších zemí včetně severní Afriky. Nyní je komerčně produkován v oblastech u Středozemního moře a v Indii.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b LÁNSKÁ. Koření pro každé vaření. Praha : Práce, 1990. 304 s. 24-019-90. Kapitola Jednotivé druhy koření a jejich použití, s. 125–126. (čeština)  
  2. KYBAL, Jan; KAPLICKÁ, Jiřina. Naše a cizí koření. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1988. Kapitola Kmín římský neboli šabrej, s. 102.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]