Keňská vlajka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Užití vlajkyZlevadoprava Keňská vlajka
Poměr stran: 2:3
Užití vlajkyZlevadoprava Keňská námořní válečná vlajka
Poměr stran: 1:2 nebo ~5:9

Vlajka Keni byla oficiálně přijata 12. prosince 1963.[1] Skládá se ze tří barevných pásů, černého, červeného a zeleného. Mezi nimi jsou malé bílé proužky (lemy). Černá barva znamená svobodu milující africké obyvatelstvo, červená jeho krev a boj za svobodu, zelená hustou vegetaci a bílé proužky jsou symbolem míru a jednoty.[2][1] Uprostřed vlajky je červeno-bílo-černý štít masajských válečníků a za ním dva bílé, zkřížené oštěpy symbolizující obranu výše uvedených symbolů. Poměr stran vlajky je 2:3.[3][4]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Vlajky keňských prezidentů[editovat | editovat zdroj]

Prezidentská vlajka v Keni není stálá, jako ve většině zemí, ale mění se s osobou prezidenta. Každý z dosavadních prezidentů měl svou vlastní odlišnou vlajku.[5]

Společným prvkem všech vlajek je ale masajský (červeno-bílo-černý) štít a dva (žluté) oštěpy.[3]

Současná osobní vlajka prezidenta Williama Ruta byla poprvé vztyčena, za zvuků keňské státní hymny, při jeho inauguraci 13. září 2022. Její žlutý list odkazuje na barvu vládnoucí politické strany United Democratic Aliance (UDA).[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b FALTISOVÁ, Tereza. Problematika slumů a možnosti jejího řešení na příkladu Keni. , 2013 [cit. 2016-01-17]. Diplomová práce. Vysoká škola ekonomická v Praze. Vedoucí práce Petr Pavlík. s. 30. Dostupné online.
  2. BRANCH, Daniel. Kenya: Between Hope and Despair: 1963–2011. Padstow: Yale University Press, 2011. ISBN 978-0-300-14876-3., s. 23
  3. a b Kenya [online]. Flags of the World, 2014-06-14 [cit. 2016-01-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. National Flag [online]. Official Government Website, 2015 [cit. 2016-01-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-02-13. 
  5. President of Kenya [online]. Flags of the World, 2013-06-19 [cit. 2016-01-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Aktualita č. 138 na stránkách České vexilologické společnosti

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]