Katinka Faragóová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Katinka Faragóová
Narození16. prosince 1936 (87 let)
Vídeň
Povolánífilmová scenáristka,
vedoucí produkce,
filmová producentka
Aktivní roky1950–2010
RodičeSándor Faragó
Manžel(ka)Raymond Lundberg (1963–?)
Måns Reuterswärd (od 1984)
Významná dílaGod afton, Herr Wallenberg
Tik Tak
OceněníZlatohlávek (1991, 1998)
Litteris et Artibus (2009)
Čestný Zlatohlávek (2017)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Katerina „Katinka“ Faragóová, nepřechýleně Katerina „Katinka“ Faragó, známá též jako Katinka Lundberg (* 16. prosince 1936 Vídeň) je švédská filmová scenáristka, vedoucí produkce a filmová producentka.[1] Byla také členkou poroty 43. ročníku Mezinárodního filmového festivalu v Berlíně.[2] Třikrát získala nejvyšší švédské filmové ocenění Zlatohlávek. Dvakrát v kategorii produkce za nejlepší film: v roce 1991 za God afton, Herr Wallenberg a v roce 1998 za povídkový film Tik Tak. Kromě toho v roce 2017 získala tzv. Čestného Zlatohlávka, který se uděluje za celoživotní přínos filmu. Navíc v roce 2009 byla vyznamenána královskou medaili Litteris et Artibus za celoživotní přínos švédské kultuře.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Katinka Faragóová se narodila 16. prosince 1936 ve Vídni, Rakousko, v rodině maďarsko-židovského původu. Celá její rodina musela dvakrát uprchnout před šířícím se nacismem, nejprve z Maďarska, poté z Rakouska. Nakonec se všichni v roce 1940 trvale usadili ve Švédsku.

Scenáristka a filmová producentka[editovat | editovat zdroj]

Její otec, Alexander Faragó (1899–1957) byl uznávaný spisovatel, od poloviny 40. let postupně napsal scénáře k řadě švédských filmů. Dceru bral s sebou na natáčení různých filmů, ještě nedospělá začala nejprve neoficiálně, později oficiálně pomáhat v pomocných funkcích, např. byla uvedena jako asistentka scenáristy. To vedlo k tomu, že již v sedmnácti letech napsala scénář k filmové adaptaci románu Harryho Martinsona Vägen till Klockrike (1953).

V letech 1955–1965 byla Faragó zaměstnána jako scenáristka ve společnosti Svensk Filmindustri. Poté deset let pracovala jako scenáristka na volné noze, než se stala produkční manažerkou. Sedm let byla vedoucí produkce v Bergmanově filmové společnosti Cinematograph a poté byla jmenována vedoucí produkce a producentkou ve Švédském filmovém institutu (1985–1990). V letech 1990–2002 působila jako producentka ve společnosti Sandrews. S Ingmarem Bergmanem spolupracovala i v pozdějších letech, celkem se s jeho týmem podílela na 19 filmových produkcích a byla jeho nejbližší spolupracovnicí.

Pokud bereme v úvahu všechny různé druhy práce ve filmovém průmyslu, od scenáristky až po producentku, její jméno (od roku 1967 s křestním jménem zapisovaným „Katinka“, což původně byla přezdívka jména Katerina) najdeme u 125 filmů z let 1950–2010. To je ve švédském filmovém průmyslu zcela ojedinělé. Z těchto 125 filmů je v prvních 25 letech zapsaná jako scenáristka u 50 filmů, mezi poslední scénáře patří výpravný epos režiséra Jana Troella Emigranti (Vystěhovalci) podle románu Vilhelma Moberga a Kouzelná flétna (1975) Ingmara Bergmana.[1]

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Faragó se v roce 1963 provdala za Raymonda Lundberga (kdy jejich manželství skončilo není v dostupných zdrojích uvedeno). V roce 1984 se znovu provdala za televizního producenta Månse Reuterswärda. Z prvního manželství má dvě dcery.

Ocenění a vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Katinka Faragó získala následující ocenění a vyznamenání (oba uvedené filmy získaly ještě Zlatohlávky v dalších kategoriích a jiná ocenění, viz sekce Filmografie):[3]

Kromě toho film Juloratoriet z roku 1996 byl na Zlatohlávka v kategorii nejlepší film nominován, ale nezískal ho.

Kniha rozhovorů[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k práci s tolika různými režiséry a filmovými týmy, a v neposlední řadě díky třicetileté spolupráci s Ingmarem Bergmanem, se stala ve švédském filmovém průmyslu legendou. Vždy byla respektována pro své odborné znalosti. V roce 2008 vydala Birgitta Kristofferssonová knihu rozhovorů, která později vyšla také jako audiokniha: Katinka och regissörerna: 125 filmer och 55 år bakom kameran (Katinka a režiséři: 125 filmů a 55 let za kamerou).[4]

Filmografie (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Scénáře[editovat | editovat zdroj]

  • 1954: Gud Fader och tattaren, režie Hampe Faustman
  • 1957: Sedmá pečeť, režie Ingmar Bergman
  • 1958: Jazzgossen, režie Hasse Ekman
  • 1964: Älskande par (Milenecká dvojice), režie Mai Zetterlingová
  • 1964: 491, režie Vilgot Sjöman
  • 1971: Emigranti (Vystěhovalci), režie Jan Troell
  • 1975: Kouzelná flétna, režie Ingmar Bergman

Vedoucí produkce[editovat | editovat zdroj]

Filmová producentka[editovat | editovat zdroj]

  • 1984: Bakom jalusin, drama, koprodukce Švédsko a Dánsko, scénář a režie Stig Björkman.
  • 1987: Hip hip hurra!, životopisné drama, koprodukce Švédsko, Dánsko a Norsko, scénář a režie Kjell Grede.
  • 1989: Ženy na střeše, drama, Švédsko, scénář Carl-Gustaf Nykvist a Lasse Summanen, režie Carl-Gustaf Nykvist.
  • 1989: Leningradští kovbojové dobývají Ameriku, komedie, road movie, scénář a režie Aki Kaurismäki (též podíl na produkci).
  • 1989: Papírová hvězda, drama, koprodukce Finsko a Švédsko, scénář Antti Lindqvist a Mika Kaurismäki, režie Mika Kaurismäki (též podíl na produkci).
  • 1990: Blankt vapen, thriller, Švédsko, scénář: Carl-Gustaf Nykvist, Lasse Summanen, režie Carl-Gustaf Nykvist.
  • 1990: Děvče ze sirkárny, drama/komedie, koprodukce Finsko a Švédsko, scénář a režie Aki Kaurismäki (též podíl na produkci).
  • 1990: God afton, Herr Wallenberg – En Passionshistoria från verkligheten (Dobrý večer, pane Wallenbergu – Příběh vášně ze skutečného života): film podle skutečných událostí, příběh Raoula Wallenberga, který za 2. světová války pracoval na velvyslanectví v Budapešti. Drama, scénář a režie Kjell Grede. Ocenění: 4x Zlatohlávek: nejlepší film (Katinka Faragóvá), nejlepší scénář, nejlepší režie, nejlepší kamera (Esa Vuorinen), dále Kjell Grede Cena Andreas na MFF Haugesund. Nominace: Zlatý medvěd za nejlepší film na Berlinale a Amanda Awards.[5]
  • 1992: Jönssonligan & den svarta diamanten, krimi komedie, Švédsko, scénář a režie Hans Åke Gabrielsson.
  • 1993: Sista dansen, thriller, koprodukce Dánsko, Norsko a Švédsko, scénář a režie Colin Nutley.
  • 1995: Jönssonligans största kupp, krimi komedie, koprodukce Švédsko a Polsko, scénář a režie Hans Åke Gabrielsson.
  • 1996: Juloratoriet, drama, koprodukce Švédsko, Norsko a Dánsko, scénář a režie Kjell-Åke Andersson.
  • 1997: Tik Tak (švédsky Tic Tac), povídkový film, scénář Hans Renhäll, režie Daniel Alfredson. Ocenění: 3x Zlatohlávek: nejlepší film (Katinka Faragóvá), nejlepší režie, nejlepší herec ve vedlejší roli (Emil Forselius). Nominace: Zlatohlávek: nejlepší scénář, Amanda Awards: kategorie Nejlepší severský film (Daniel Alfredson), MFF Karlovy Vary: Velká cena – Křišťálový glóbus (Daniel Alfredson).[6]
  • 2003: Kommer du med mig då, drama, koprodukce Švédsko, Dánsko, Norsko a Finsko, scénář a režie Kjell Grede (románová předloha Torgny Lindgren).
  • 2004: Populärmusik från Vittula, komedie, koprodukce Švédsko a Finsko, scénář Reza Bagher a Erik Norberg, režie Reza Bagher (knižní předloha Mikaela Niemiho vyšla česky nejméně ve dvou vydáních pod názvem Popmusic z Vittuly).[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Katinka Faragó na anglické Wikipedii.

  1. a b Katinka Faragó profile [online]. Swedish Film Database [cit. 2011-05-29]. Dostupné online. (švédsky) 
  2. Berlinale: 1993 Juries [online]. berlinale.de, April 1993 [cit. 2011-05-29]. Dostupné online. 
  3. Katinka Faragó: Ocenění [online]. ČSFD.cz [cit. 2024-03-23]. Dostupné online. 
  4. KRISTOFFERSSON, Birgitta; FARAGÓ, Katinka. Katinka och regissörerna: 125 filmer och 55 år bakom kameran. Malmö: Arena, 2008. 175 + 64 s. ISBN 978-91-7843-269-1. (švédsky) 
  5. God afton, Herr Wallenberg – En Passionshistoria från verkligheten (ocenění) [online]. ČSFD.cz [cit. 2024-03-23]. Dostupné online. 
  6. Tik Tak: ocenění [online]. ČSFD.cz [cit. 2024-03-23]. Dostupné online. 
  7. NIEMI, Mikael. Popmusic z Vittuly (bibliografický záznam NK ČR). Překlad Zbyněk Černík. 2. vyd. Praha: Argo, 2018. 257 s. ISBN 978-80-257-2427-9. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]