Karlovec
| Karlovec | |
|---|---|
 Kostel v zaniklé obci | |
| Lokalita | |
| Charakter | samota |
| Obec | Bruntál |
| Okres | Bruntál |
| Kraj | Moravskoslezský kraj |
| Historická země | Morava + Slezsko |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°55′40″ s. š., 17°30′2″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 1 (2021)[1] |
| Katastrální území | Karlovec (4,2 km²) |
| Nadmořská výška | 500 m n. m. |
| PSČ | 792 01 |
| Počet domů | 1 (2011)[2] |
  Karlovec | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 63282 |
| Kód k. ú. | 663280 |
| Zaniklé obce.cz | 4327 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Karlovec (německy Karlsberg[3], polsky Karłowiec) je zaniklá vesnice a bývalá obec, rozkládající se po obou stranách historické zemské hranice Moravy a Slezska. V 90. letech 20. století musela obec ustoupit výstavbě vodní nádrže Slezská Harta. Dnes, s výjimkou zdejšího kostela a přilehlé fary, leží na dně této přehradní nádrže. Zároveň tvoří katastrální území a část města Bruntál.
Historický přehled[editovat | editovat zdroj]
Karlovec byl založen na konci 16. století tehdejším majitelem panství Šternberského, Karlem II. Minsterberským. Vesnice svůj název pravděpodobně získala právě podle tohoto knížete. Původně se jednalo o ves hromadného typu, jádro obce tvořil shluk domů kolem renesančního zámku, který byl v pozdějších letech barokně přestavěn. Po druhé světové válce opustila Karlovec většina zdejších německých obyvatel. Později v 50. letech byla vesnice opět dosídlena. Původně čistě moravský katastr Karlovce byl v roce 1954[4] rozšířen o kolonie slezských obcí Mezina a Razová, čímž získal své dnešní hranice a od té doby zasahuje Karlovec do Slezska.
Stavba přehrady[editovat | editovat zdroj]
O vybudování přehrady v údolí řeky Moravice, se začalo uvažovat již v 60. letech 20. století. Z tohoto důvodu byla v obci zavedena stavební uzávěra, která neumožňovala stavět nové domy nebo výrazněji opravovat ty původní. Na počátku 90. let byla zástavba Karlovce včetně připojeného slezského území zbourána. V letech 1996-1998 bylo údolí zatopeno vodní nádrží Slezská Harta. Z původního Karlovce zůstal zachován pouze kostel svatého Jana Nepomuckého s přilehlým hřbitovem a farou. Kostel, který byl postaven na kopci nad vesnicí, se nyní nachází na břehu přehradního jezera, nad zatopeným zbytkem vesnice.
Vývoj počtu obyvatel[editovat | editovat zdroj]
Počet obyvatel Karlovce podle sčítání nebo jiných úředních záznamů[5]:
| Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 605 | 502 | 515 | 478 | 519 | 520 | 358[p 1] | 190 | 333 | 307 | 255 | 61 | 1 |
- ↑ z toho: 7 Čechoslováků, 348 Němců; 345 řím. kat., 13 evang.
V Karlovci je evidována 1 adresa s číslem popisným (trvalý objekt).[6] Při sčítání lidu roku 2001 zde byl napočten 1 dům, trvale obydlený.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
- ↑ HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 612.
- ↑ Úřední list republiky Československé, ročník 1953, částka 148, str. 1414, vydáno v Praze dne 12. prosince 1953
- ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.). ISBN 80-250-1311-1. S. 706–707. Statistický lexikon obcí v zemi Moravskoslezské. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1935. S. 1. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2005. Příprava vydání Růžková, Jiřina; Morávková, Štěpánka; Škrabal, Josef; Jungová, Galina; Pavlíková, Marie. Svazek 1. Praha: Ottovo nakladatelství s.r.o., 2005. 1360 s. ISBN 80-7360-287-3. S. 1074–1075.
- ↑ Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2010-03-19 [cit. 2010-03-19]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Karlovec na Wikimedia Commons
