Karl Geřabek
Karl Geřabek | |
---|---|
Erb Karla Geřabka při povýšení do šlechtického stavu (1918) | |
Velitel 50. pěchotní divize | |
Ve funkci: 1916 – 1918 | |
Předchůdce | Franz Kalser von Maasfeld |
Nástupce | funkce zanikla |
Vojenská služba | |
Služba | Rakousko-Uhersko |
Hodnost | polní podmaršál (1917), generálmajor (1914) |
Narození | 28. listopadu 1867 Vídeň |
Úmrtí | 30. července 1942 (ve věku 74 let) Vídeň |
Profese | důstojník, voják a vojenský velitel |
Ocenění | Leopoldův řád, Řád železné koruny |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Karl Geřabek (německy Carl Edler von Geřabek) (28. listopadu 1867 Vídeň – 30. července 1942 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1887 jako absolvent vojenské akademie, působil jako štábní důstojník u různých jednotek, uplatnil se také jako pedagog a spisovatel. Za první světové války bojoval na východní frontě a později v Itálii. V roce 1917 dosáhl hodnosti polního podmaršála a v roce 1918 byl povýšen do šlechtického stavu. Po rozpadu monarchie byl penzionován a žil v soukromí ve Vídni.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě[1] a do armády vstoupil v roce 1887 v hodnosti poručíka k pěšímu pluku č. 72 v Prešpurku. V roce 1890 byl povýšen na nadporučíka a jako kapitán (1895) byl později zařazen do sboru důstojníků generálního štábu.[2] Jako štábní důstojník působil u velitelství 1. armádního sboru v Krakově, byl také pedagogem na Tereziánské vojenské akademii.[3] V roce 1903 byl povýšen na podplukovníka a přeložen jako šéf štábu 17. pěší divize do Velkého Varadína,[4] později byl zástupcem velitele 74. pěšího pluku v Liberci, mezitím působil také jako pedagog na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni.[5] V roce 1910 dosáhl hodnosti plukovníka[6] a stal se velitelem 8. pěšího pluku v Brně.[7]
Krátce před první světovou válkou zastával funkci přednosty 1. oddělení na ministerstvu války.[8] K datu 1. listopadu 1914 byl povýšen do hodnosti generálmajora a převzal velení 3. horské brigády na východní frontě.[9] V červenci 1916 byl jmenován velitelem 50. pěší divize,[10] s níž byl později převelen na italskou frontu.[11] K datu 1. listopadu 1917 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála[12] a bojů v Itálii se jako divizní velitel zúčastnil až do konce první světové války. K datu 1. ledna 1919 byl penzionován[13] a od té doby žil v soukromí ve Vídni. Uplatnil se také jako spisovatel a byl autorem několika odborných publikací z oboru vojenských dějin a válečné strategie.
S manželkou Giselou (1878–1927) měl tři děti, synové Johann a Karl sloužili v armádě.
Tituly a ocenění
[editovat | editovat zdroj]Během vojenské služby získal několik ocenění[14] a krátce před rozpadem monarchie byl povýšen do šlechtického stavu s titulem Edler von (25. června 1918).
- Jubilejní pamětní medaile (1898)
- Vojenský záslužný kříž III. třídy (1908)
- Vojenský jubilejní kříž (1908)
- Řád železné koruny II. třídy s válečnou dekorací (1914)
- Bronzová vojenská záslužná medaile s válečnou dekorací (1914)
- Vojenský záslužný kříž II. třídy s válečnou dekorací (1915)
- rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1917)
- Stříbrná vojenská záslužná medaile s válečnou dekorací (1918)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ SVOBODA, Johann: Die Theresianische Militär-Akademie zu Wiener-Neustad : und ihre Zöglinge von der Gründung der Anstalt bis auf unsere Tage, Vídeň, 1894; s. 114 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1898; Vídeň, 1897; s. 194, 960 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1900; Vídeň, 1899; s. 203 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1904; Vídeň, 1903; s. 204 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1907; Vídeň, 1906; s. 212, 1073 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1911; Vídeň, 1911; s. 311 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1913; Vídeň, 1912; s. 209, 516 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1914; Vídeň, 1914; s. 315 dostupné online
- ↑ Přehled vrchního velení rakousko-uherské armády na východní frontě 1914 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Generale und Obersten (k.u.k. Heer 1917); Vídeň, 1917; s. 9 dostupné online
- ↑ Přehled velitelů divizí rakousko-uherské armády 1914–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Generale und Obersten (k.u.k. Heer) 1918; Vídeň, 1918; s. 9 dostupné online
- ↑ Služební postup Karla Geřabka in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918, Vídeň, 2007; s. 54 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Karla Geřabka in: STEINER, Jörg, C.: Schematismus der Generale und Obersten der k.u.k. Armee (1918); Vídeň, 1992; s. 27 dostupné online
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2021; Praha, 2014; s. 142–143 (heslo Geřabek) ISBN 978-80-905324-3-4
- Rakousko-uherští generálové
- Rakousko-uherské osobnosti první světové války
- Rakouští šlechtici
- Rakouští spisovatelé
- Nositelé Řádu Leopoldova
- Nositelé Řádu železné koruny
- Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko)
- Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko)
- Nositelé Vojenského jubilejního kříže
- Narození 28. listopadu
- Narození v roce 1867
- Narození ve Vídni
- Úmrtí 30. července
- Úmrtí v roce 1947
- Úmrtí ve Vídni