Karel Vincenc Salm-Neuburg
| Karel Vincenc hrabě ze Salm-Neuburgu | |
|---|---|
 Erb rodu Salm-Neuburgů | |
| Narození | 1744 Olomouc  Habsburská monarchie |
| Úmrtí | 12. května 1784 (ve věku 39–40 let) Olomouc Habsburská monarchie |
| Děti | Marie Antonie ze Salm-Neuburgu Ernestina ze Salm-Neuburgu[1] Henrieta ze Salm-Neuburgu[1] |
| Rodiče | Karel Otto Salmsko-Neuburský a Maria Antonia Gräfin von Wengersky, Freiin von Ungerschütz[2] |
| Příbuzní | Marie Henrietta Černínová z Chudenic, Otakar Černín starší a Octavia Czernin von Chudenitz (vnoučata) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Karel Vincenc Otto hrabě ze Salm-Neuburgu (Karl Vinzenz Otto Graf zu Salm-Neuburg) (9. května 1744, Olomouc – 12. května 1784, Olomouc) byl moravský a rakouský šlechtic a politik. Řadu let působil v nižších funkcích v zemské správě Moravského markrabství, kde vlastnil statky. Zemřel jako poslední mužský potomek rodové linie Salm-Neuburg, majetek na Moravě v hodnotě půl miliónu zlatých si rozdělily tři dcery.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
,_z%C3%A1mek.jpg)
Pocházel ze starého německého rodu Salmů, který v linii Salm-Neuburg sídlil od konce 16. století na Moravě.[3] Byl jediným synem moravského nejvyššího sudího Karla Otty Salm-Neuburga (1709–1766) a narodil se v paláci Salmů na Horním náměstí v Olomouci. Po dosažení zletilosti byl jmenován císařským komorníkem a vstoupil do státních služeb. Začínal jako rada dolnorakouské vlády, od roku 1770 byl radou moravského zemského gubernia. V roce 1777 byl jmenován skutečným tajným radou a krátce před smrtí byl pověřen vedením kanceláře moravského místodržitelství (1783–1784). Zemřel ve věku čtyřiceti let v olomouckém rodovém paláci. Byl posledním mužským potomkem linie Salm-Neuburg.
Majetkové poměry a rodina[editovat | editovat zdroj]
Kromě rezidence na náměstí v Olomouci zdědil po otci několik panství na Moravě (Velké Opatovice, Jaroměřice, Jevíčko, Malenovice, Svojanov). I když měl na svých majetcích k dispozici několik sídel a potýkal se s vysokým zadlužením, přistoupil k výstavbě nového zámku v Pohořelicích na malenovickém panství. Z pozůstalostního inventáře z roku 1785 vyplývá, že pohořelický zámek byl honosně vybaveným a trvale obývaným sídlem. Mimoto nechal na zámku v Jevíčku zřídit barokní kapli.
Když Karel Vincenc zemřel, zanechal po sobě majetek v hodnotě 431 000 zlatých, stejné výše ale dosahovaly také dluhy. Po dobu nezletilosti jeho dcer vedl poručnickou správu Karlův švagr František Xaver Khevenhüller-Metsch. K rozdělení majetku došlo v letech 1795 a 1797, krátce nato byly největší dědické podíly prodány (Svojanov 1797, Malenovice 1804).
Jeho manželkou byla Marie Anna Khevenhüller-Metsch (1747–1777), dcera nejvyššího císařského hofmistra knížete Jana Josefa Khevenhüllera. Měli spolu tři dcery:
- 1. Ernestina (1771–1809), dědička panství Malenovice, Pohořelice, manžel 1790 Jan hrabě Lamberg (1764–1828)
- 2. Marie Antonie (1776–1840), dědička panství Svojanov, manžel 1795 Volfgang hrabě Černín z Chudenic (1766–1813)
- 3. Marie Henrietta (1775–1815), dědička panství Velké Opatovice, Jevíčko, Jaroměřice, manžel 1795 Jan Hieronymus hrabě Herberstein (1772–1847)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- SVITÁK, Zbyněk: Z počátků moderní byrokracie. Nejvyšší zeměpanský úřad na Moravě v letech 1748–1782; Matice moravská, Brno, 2011; 587 s. ISBN 978-80-86488-91-2