Karel Kubánek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Karel Kubánek
Pamětní deska Karla Kubánka v Jilemnici
Narození 29. října 1916
Jilemnice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 1940 nebo 1941
neznámé
Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Podplukovník Karel Kubánek, (29. října 1916 Jilemnice – 1940 nebo 1941? Sovětský svaz, místo neznámé), byl letec československé armády. V roce 1939 odešel z vlasti, aby za její samostatnost mohl bojovat. Zahynul v ruském gulagu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Dětství a studia[editovat | editovat zdroj]

Karel Kubánek se narodil v Jilemnici (ve známé Zvědavé uličce) jako první dítě rodičů Karla Kubánka a Ludmily rozené Weissové. Jeho otec byl tkadlec a obchodník. Karel Kubánek maturoval na Exportní obchodní akademii v Jablonci nad Nisou a po maturitě nastoupil do vojenského leteckého učiliště ve Vyškově. V červnu 1938 byl jmenován pozorovatelem letcem a zařazen do vojenských útvarů na Slovensku.[1]

Útěk do Polska[editovat | editovat zdroj]

Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava byl jako jeho příslušník ze slovenské armády propuštěn a vrátil se do Jilemnice. Spolu s letci Karlem Kopalem z Tříče a Janem Vlkem ze Semil se pokusil zapojit do odboje jako zahraniční voják. S pomocí semilských členů odbojové skupiny Obrana národa, vedených Františkem Hyškou, překročili v noci z 5. na 6. srpna 1939 hranice do Polska.[2][p 1] Již 28. srpna byla skupina letců, ve které byl Kubánek, přijata do polské armády, jako členové tzv. Legie Čechů a Slováků v Polsku.[3] Krátce na to, 1. září 1939, napadlo Německo Polsko.

Zajetí a smrt[editovat | editovat zdroj]

Legie Čechů a Slováků téměř nebyla vyzbrojena a neměla uniformy. V noci z 11. na 12. září 1939 zahájila ústup směrem do Rumunska. 17. září 1939 napadl Polsko i Sovětský svaz a 19. září 1939 byla legie Rudou armádou zajata.[3] Karel Kubánek se po zajetí pokusil s několika přáteli znovu, jinou cestou, dostat do Rumunska. Znovu byl zatčen NKVD, vyslýchán, obviněn ze špionáže[4] a odsouzen na tři roky nucených prací. K jejich provedení byl odvezen do povodí řeky Pečory, kde byl internován v jednom z tamních gulagů.[p 2] V něm zahynul dříve, než došlo v červenci 1941 v Londýně k podpisu dohody, podle které mohly být území SSSR zakládány československé vojenské jednotky.[1][5]

Spolu s Karlem Kubánkem byli při nezdařeném útěku do Rumunska NKVD zatčeni i další Čechoslováci - členové polského legionu. Věznění nepřežili ještě čtyři další - četař-aspirant Josef Rychtera a četaři Černý, Němeček a Karel Stejskal.[3]

Posmrtná ocenění[editovat | editovat zdroj]

K dalším oceněním Karla Kubánka v období komunistického režimu pochopitelně nedošlo.

  • Dne 1.6.1991 byl Karel Kubánek mimořádně povýšen do hodnosti podplukovníka ve výslužbě in memoriam a 17.6.1991 mu byl udělen Čestný odznak československého vojenského pilota.
  • Dne 28. října 2006 byla odhalena pamětní deska Karla Kubánka na jeho rodném domě v Jilemnici[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. V období okolo zahájení války Německa s Polskem již semilská Obrana národa pomáhala za hranice pouze vybraným profesím, mezi které patřili letci. Zájem o účast v zahraničních armádách mělo několikanásobně víc Čechoslováků, než bylo skutečně převedeno. Do zahraniční odešlo prostřednictvím semilských odbojářů 24 letců a 16 příslušníků jiných zbraní.
  2. Místo Pečorlag, které je uvedeno v materiálu Ivana Václavíka se nepodařilo jako obec identifikovat (pravděpodobně se jedná o zkratku obecného názvu tábora).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Ivan Václavík:Karel Kubánek letec ČSA, jeden z těch, kteří nedoletěli
  2. MÁLKOVÁ, Žaneta. Odbojová činnost v okrese Semily v letech 1939–194. , 2009. 2009. Univerzita Pardubice, filozofická fakulta. Vedoucí práce Václav Veber. s. 9-. Dostupné online.
  3. a b c VHÚ:První jednotka čs. vojáků nevznikala v roce 1939 lehce
  4. Svaz letců ČR:Čs letci 17 září 1939 Polsko
  5. esf:Souvislosti vzniku a působení čs. vojenských jednotek v SSSR, s.5
  6. Zpravodaj města Jilemnice, říjen 2006, s.8

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]