Přeskočit na obsah

Kakaduovití

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Kakadu)
Jak číst taxoboxKakaduovití
alternativní popis obrázku chybí
Kakadu žlutolící
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Řádpapoušci (Psittaciformes)
Čeleďkakaduovití (Cacatuidae)
G. R. Gray, 1840
Areál rozšíření
Podčeledi
  • kakaduové (Cacatuinae)
  • korely (Nymphicinae)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Do čeledě kakaduovití jsou řazeni papoušci obývající Austrálii, Indonésii, Oceánii a Filipíny, jejichž typickým znakem je chocholka na hlavě.

Nejmenším zástupcem je korela chocholatá, největší kakadu je kakadu arový, který může dosáhnout hmotnosti až 1 kg.

Všichni kakaduovití kromě korely jsou zapsáni v příloze CITES, většina je chráněna, některé druhy jsou na pokraji vyhubení nebo zranitelní.

Kakaduové

[editovat | editovat zdroj]

Jediná skupina papoušků, která vyměnila pestré barvy za bílou, růžovou a černou aniž by ztratili své kouzlo. Všichni kakaduové mají krásnou ozdobu hlavy – pohyblivou chocholku, podle jejichž pohybů se dá rozpoznat nálada jedince.

Žijí ze všech papoušků nejdéle, kakadu žlutočečelatý se dožívá až 119 let.

Kakaduové jsou ptáci vysloveně společenští, ve volné přírodě vytvářejí hejna, která se rozpadají pouze v době hnízdění.

V Evropě je popisuje již kniha De arte venandi cum avibus.[1]

Papoušci kakadu používají nástroje.[2]

Třídění

[editovat | editovat zdroj]

Čeleď kakaduovití se rozpadá na dvě podčeledi - kakaduové (Cacatuinae) a korely (Nymphicinae) :

Kakaduové

[editovat | editovat zdroj]

Jediným zástupcem je korela chocholatá. Je to běžný, travními semeny živící se pták, žijící po celé Austrálii. Je to také populární klecový pták.

  1. University of Melbourne. Cockatoo discovery reveals flourishing medieval trade routes around Australia's north. phys.org [online]. 2018-06-25 [cit. 2022-12-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. HOUSER, Pavel. Papoušci kakadu používají nástroje k bubnování. sciencemag.cz [online]. 2018-06-26 [cit. 2022-12-07]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]