Julius Dein

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Julius Dein
Julius Dein.png
Základní informace
Datum narození 4. května 1994 (24 let)
Místo narození Londýn
YouTube
Název kanálu Julius Dein
Založení kanálu 25. listopadu 2014
Počet odběratelů 432 650 (27. listopadu 2017)
Zaměření zábava, vtip, sociální experiment, prank, vlog
Jazyk angličtina
Web http://www.juliusdein.com/

Julius Dein (* 4. května 1994 Londýn) je britský youtuber, iluzionista a bavič.[1] Jeho videa na internetu přesáhla hranici 1 miliardy zhlédnutí.[2] Deinova internetová tvorba se zaměřuje na kouzelnické triky a vtipy.[1]

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Dein studoval na Jewish Free School, kde poprvé vystupoval s magií ve škole a nejrůznějších večírcích.[3] Po této zkušenosti se Dein přestěhoval do King's College London a během vysokoškolských studií v zahraničí na Kalifornské univerzitě začal vystupovat na společenských akcích a započal tvorbu [1] prank videí[4][5][6] a sociálně experimentní videa.[7]

Deinovo první video, „How to Kiss a girl with a magic trick“ (česky Jak políbit dívku pomocí kouzelnického triku), zaznamenalo více než půl milionu zhlédnutí na Facebooku. Deinova internetová video tvorba se poté inspirovala návrhy jeho diváků.[4] Dein byl hostem v rádiové talkshow.[8]

Dein vystupoval[9] na různých místech a společenských akcích v několika zemích, včetně Cambridge University Balls, na narozenových oslavách Nelsona Mandely a Kelly Rowlandové, na akcích pořádaných skupinou One Direction, Russellem Brandem a Grahamem Nortonem.V roce 2015 vyšel článek v Jewish Chronicle, který ho nazval „Hollywood Magician“ (česky Hollywoodský kouzelník)[10] kvůli jeho vystoupením na událostech pořádaných rozličnými celebritami.

Dein byl prvním digitálním talentem, který podepsal ve Spojeném království smlouvu s americkou talentovou agenturou UTA v červnu roku 2017.[11]

Pohled veřejnosti[editovat | editovat zdroj]

Deinova videa jsou veřejností často pozitivně přijímána jako „veselé“ a zpravodajské weby se na některé z nich zaměřily.[12][13] Redaktor The Huffington Post Ryan Barrell popisuje jedno z Deinových prank videí jako „...tak jednoduché, ale tak vtipné.“. Ryan Barrell poznamenal, že Dein je „statečný muž“, který se snaží vytvořit žertovný obsah. [13]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Julius Dein na anglické Wikipedii.

  1. a b c Schroeder, Jules."How To Create Viral Content: 5 Tips From Mega-Influencer Julius Dein".Forbes. Archived from the original. Šablona:Citation error. https://www.forbes.com/sites/julesschroeder/2017/05/22/how-to-create-viral-content-5-tips-from-mega-influencer-julius-dein/. 
  2. What Digital Marketers Can Learn From Viral Video Maker Julius Dein [online]. Brian D. Evans, 30 March 2017. Forbes. (anglicky) 
  3. http://rhubarbrabbit.blogspot.co.uk/2016/04/the-magician-with-chutzpah.html
  4. a b London prankster proposes to strangers [online]. londonlive.co.uk. (anglicky) 
  5. Prankster trolls millennials with Apple toothbrushes [online]. Austin Powell, 15 September 2016. The Daily Dot. (anglicky) 
  6. Prankster figures out best way to guarantee himself a seat on the Tube [online]. Kara O'Neill, 2 June 2016. Daily Mirror. (anglicky) 
  7. YouTuber Julius Dein's Homophobia Experiment Shows Humanity Can Be Decent [online]. Kathleen Wong, 1 July 2016. Mic. (anglicky) 
  8. Prankster and magician Julius Dein reveals some of the secrets behind his success [online]. talkradio.co.uk. (anglicky) 
  9. Street magician Julius Dein [online]. [cit. 2017-05-25]. Deutsche Welle. (anglicky) 
  10. Celebrities fall under the spell of JFS boy who tricked his way to Hollywood [online]. thejc.com. (anglicky) 
  11. https://www.iq-mag.net/2017/06/uta-london-signs-first-digital-influencer-julius-dein/
  12. What Happened When We Challenged People To Pursue Their Dreams [online]. 13 July 2016. A Plus. (anglicky) 
  13. a b BARRELL, Ryan. Prankster Julius Dein Tricks Londoners Into Saying ‘I Am A Penis’ [online]. The Huffington Post, June 8, 2016 [cit. 2016-07-30]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]