Jozef Migaš
| doc. PhDr. Jozef Migaš, CSc. | |
|---|---|
 | |
| Velvyslanec Slovenska v Bělorusku | |
| Ve funkci: 2016 – 2020 | |
| Předchůdce | Miroslav Mojžita |
| Velvyslanec Slovenska v Rusku a Ázerbájdžánu | |
| Ve funkci: 2009 – 2014 | |
| Předchůdce | Augustín Čisár |
| Nástupce | Peter Priputen |
| 2. předseda Národní rady SR | |
| Ve funkci: 29. října 1998 – 15. října 2002 | |
| Předchůdce | Ivan Gašparovič |
| Nástupce | Pavol Hrušovský |
| Předseda SDĽ | |
| Ve funkci: 27./28. dubna 1996 – 2001 | |
| Předchůdce | Peter Weiss |
| Nástupce | Pavel Koncoš |
| Velvyslanec Slovenska na Ukrajině | |
| Ve funkci: 1995 – 1996 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Strana demokratickej ľavice |
| Narození | 7. ledna 1954 (70 let)  Pušovce, Československo |
| Příbuzní | Juraj Migas (sourozenec) |
| Sídlo | Mošovce (2001–?)[1] |
| Alma mater | Kyjevská univerzita |
| Profese | politik a diplomat |
| Ocenění | Řád Františka Skoriny (2020) Řád přátelství |
| Commons | Jozef Migaš |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jozef Migaš (* 7. ledna 1954, Pušovce) je slovenský levicový politik, diplomat a podnikatel.[2] V letech 1998–2002 byl předsedou slovenského parlamentu.
Život[editovat | editovat zdroj]
V 70. letech vystudoval vědecký komunismus na Univerzitě v Kyjevě.[3] Je ženatý a má čtyři děti. Napsal knihy Kolektivizmus v sociálnej spoločnosti a Komunistický svetonázor a robotnícka mládež.
Údajné udávání Státní bezpečnosti[editovat | editovat zdroj]
Dne 19. června 2009 televize Markíza informovala o tom, že Migaš údajně udával své spolužáky z Kyjevské univerzity Státní bezpečnosti.[4][5][6] V seznamech StB je veden jako Důvěrník pod krycím jménem Mig.[7] Migaš obvinění popřel, uvedl k tomu: „Nikdy jsem nekomunikoval, takže jsem nedostával ani úkoly. (...) Nespolupracoval jsem.“[4]
Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]
V roce 1990 byl u transformace tehdejší Komunistické strany Slovenska ve Stranu demokratickej ľavice.[3] 27./28. dubna 1996 se stal předsedou téhle strany[8] a vedl stranu do voleb v roce 1998.[9] 29. října 1998 se stal předsedou Národní rady SR[10] a v této funkci byl do 15. října 2002.[11] V roce 2001 jej na místě předsedy SDĽ nahradil Pavel Koncoš.[9]
Diplomatická kariéra[editovat | editovat zdroj]
V letech 1995–1996 byl velvyslancem na Ukrajině.[12] V letech 2009–2014 byl velvyslancem Slovenska v Rusku a Ázerbájdžánu se sídlem v Moskvě.[13][14]
V roce 2017 se stal velvyslancem Slovenska v Bělorusku.[15] 9. května 2020 se Migaš zúčastnil vojenské přehlídky v Minskuu, pořádané u příležitosti 75. výročí vítězství nad fašismem, a to navzdory probíhající pandemii covidu-19.[16] Svou účast na přehlídce odůvodnil tím, že je „antifašista a syn partyzána“. Kvůli účasti na přehlídce Migaš 13. května 2020 rezignoval.[16][17] Tiskový odbor Ministerstva zahraničních věcí Slovenské republiky uvedl: „Velvyslanec požádal o uvolnění z postu. Resort diplomacie důrazně odmítá jeho tvrzení o tendenční kampani vedené vůči jeho osobě.“[3]
Ocenění[editovat | editovat zdroj]
Řád přátelství (28. října 2014, Rusko)[18]
Řád Františka Skoriny (15. června 2020, Bělorusko)[19]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Jozef Migaš na slovenské Wikipedii a Jozef Migaš na anglické Wikipedii.
- ↑ A.S, Petit Press. Jozef Migaš prihlásený na trvalý pobyt v Mošovciach. domov.sme.sk [online]. [cit. 2023-10-14]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Jozef Migaš bude veľvyslanec v Moskve. SME [online]. [cit. 2023-10-14]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ a b c Slovenský velvyslanec se v Minsku zúčastnil vojenské přehlídky a skončil - Novinky. Novinky.cz [online]. [cit. 2023-10-14]. Dostupné online.
- ↑ a b Migaš údajne donášal ako študent ŠtB. SME Domov [online]. [cit. 2023-10-14]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ TELEVIZE, Česká. Slovenský velvyslanec Migaš údajně donášel StB. ČT24 [online]. [cit. 2023-10-14]. Dostupné online.
- ↑ Expředseda slovenského parlamentu Migaš měl donášet StB - Novinky. Novinky.cz [online]. [cit. 2023-10-14]. Dostupné online.
- ↑ Seznamy agentů Stb online Svazky. seznamy-stb.online [online]. [cit. 2023-10-14]. Dostupné online.
- ↑ Novým predsedom SDĽ sa stal Jozef Migaš. SME [online]. [cit. 2023-10-14]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ a b Vývoj v Strane demokratickej ľavice. SME Domov [online]. [cit. 2023-10-14]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Prehlad predstavitelov národnej rady v rokoch 1848 - 2002 [online]. [cit. 2023-10-14]. S. 6. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Predseda : Predchádzajúci predsedovia NR SR - Národná rada Slovenskej republiky. www.nrsr.sk [online]. [cit. 2023-10-14]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Bývalí veľvyslanci. Veľvyslanectvo Slovenskej republiky v Kyjeve [online]. [cit. 2023-10-14]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Bývalí veľvyslanci. Veľvyslanectvo Slovenskej republiky v Moskve [online]. [cit. 2023-10-14]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Bývalí veľvyslanci. Veľvyslanectvo Slovenskej republiky v Baku [online]. [cit. 2023-10-14]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Bývalí vedúci zastupiteľského úradu. Veľvyslanectvo Slovenskej republiky v Minsku [online]. [cit. 2023-10-14]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ a b TÓDA, Mirek. Veľvyslanec Migaš rezignoval. Nahnevali ho otázky, prečo išiel na Lukašenkovu oslavu. Denník N [online]. 2020-05-13 [cit. 2023-10-14]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Veľvyslanec v Bielorusku Jozef Migaš rezignoval,. Denník N [online]. 2020-05-13 [cit. 2023-10-14]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Указ Президента Российской Федерации от 28.10.2014 № 695 ∙ Официальное опубликование правовых актов. publication.pravo.gov.ru [online]. [cit. 2023-10-14]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Аб узнагароджанні. pravo.by [online]. [cit. 2023-10-14]. Dostupné online. (by)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jozef Migaš na Wikimedia Commons - Poslanec Jozef Migaš
