Josef Proksch

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Josef Proksch
JosefProksch.jpg
Narození 4. srpna 1794
Liberec
České královstvíČeské království České království
Úmrtí 20. prosince 1864 (ve věku 70 let)
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Děti Marie Proksch
Příbuzní Anton Proksch (sourozenec)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Proksch (4. srpna 1794, Liberec[1][2]20. prosince 1864, Praha[3]) byl český klavírní pedagog, klarinetista, pianista, varhaník, hudební teoretik a skladatel. Byl známý zejména jako učitel B. Smetany a J. Holfelda.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Byl syn chudého libereckého tkalce. Byl od třinácti let slepý a proto byl vychován v pražském ústavu pro nevidomé, kde se mu dostalo dobrého hudebního vzdělání. Jeho učitelem klavíru byl v té době v Praze známý Leopold Koželuh.

V roce 1816 se vrátil do Liberce k rodičům, o rok později se vydal na koncertní cestu, spolu s přítelem–harfenistou. Po návratu se rozhodl koncertní cestu opustit a připravoval se na povolání hudebního pedagoga. V roce 1825 navštívil v Berlíně hudebního pedagoga Logiera a během tří týdnů si jeho metodu osvojil. V Liberci poté otevřel hudební ústav, založený na Logierově metodě (viz níže). Po sňatku v roce 1830 přenechal liberecký hudební ústav bratrovi a sám se přestěhoval do Prahy, kde založil ústav vlastní. Mezi jeho žáky patřil v letech 1844–1847 Bedřich Smetana, kterého vyučoval hudební teorii a kompozici.[4]

Zemřel náhle – během práce – na mrtvici[3].

Rodinný život[editovat | editovat zdroj]

Josef Proksch se v roce 1830 v Liberci oženil.[5] S manželkou Annou, rozenou Bergmannovou (1800–1861) měl syna Theodora (1833–1876), pozdějšího ředitele hudebního ústavu založeného otcem, a dceru Marii (1836–1900), pozdější klavíristku a hudební skladatelku.[6]

Prokschova klavírní škola[editovat | editovat zdroj]

Kritickým pozorováním domácích a na svých cestách i cizích hudebních poměrů došel k názoru, že široký průměr hudebního vyučování nedává žákům spolehlivý základ všeobecného hudebního vzdělání a že všude vázne v téže bezcílovosti. To vede k pěstění hudby jen jako povrchní zábavy, k ukrácení dlouhé chvíle, nikoliv jako vážného prostředku k obohacení života a k zušlechtění lidské osobnosti.

Na nápravu chyb současného hudebního vzdělávání se připravil důkladným studiem. V roce 1825) se v Berlíně seznámil metodou klavírního vyučování Bernharda Logiera (1780-1846), která spojovala klavírní vyučování se základy harmonie používáním hromadného vyučování; současně využívala chiroplastu, přístroje, který měl udržovat ruku a prsty žáka ve správné poloze. Prokschova škola od hromadného vyučování upustila, stejně jako od chiroplastu.

O prohloubení všeobecného hudebního vzdělání svých žáků usiloval Proksch spojením klavírního vyučování se základy hudební teorie a harmonie, což prý bylo tenkráte v běžném vyučování novinkou. Do vyučování vnesl přesnost, důkladnost a pořádek; snažil se o vybudování systematického, promyšleného metodického postupu, který by pěstil hudební i technickou složku hry. Proto také vytvořil šestidílnou, velkou klavírní školu, která chce vést žáka od začátků až k nejvyšším stupňům; tato škola byla používána po mnohá desetiletí (Pro její 6. díl napsal Smetana koncertní etudu Na břehu mořském). Prokschův ústav si kladl za úkol nejen výchovu pianistů, nýbrž i učitelů, dobře připravených na svou dráhu; skutečně z něho také vyšlo mnoho dobrých pedagogů, kteří pokračovali v tradici Prokschem založené.

Na rozdíl od Tomáška, obráceného spíše do minulosti a k doznívající pražské mozartovské tradici, representoval Proksch a jeho škola v pražském hudebním životě okolo poloviny 19. století pokrokový tábor svým zájmem o tehdy nový směr novoromantický. Díla jeho předních skladatelů, zejména Liszta, bývala často hrána na veřejných koncertech školy, a to často i díla orchestrální v úpravě pro čtyři i více rukou nebo pro více klavírů. Prokschův ústav při svých zájezdech do Prahy navštěvovali čelní skladatelé a výkonní umělci, např. Ferenc Liszt, Klára Schumannová, Anton Rubinštejn, Ignác Moscheles, Hans von Bülow a jiní. Trvalé místo v našich dějinách bude mít Proksch především jako učitel Bedřicha Smetany. Dalšími jeho významnými žáky byli Jakub Virgil Holfeld a Josef Richard Rozkošný.

V posledních desetiletích 19. století pozvolna Prokschova škola ztrácela na významu a na její místo nastoupil klavírní škola Holfeldova.

Publikace[editovat | editovat zdroj]

  • Versuch einer rationellen Lehrmethode im Pianoforte-Spiel…, 1841-64
  • Die Kunst des Ensembles im Pianoforte-Spiel, 1859

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti Liberec
  2. Josef Proksch se narodil jako nemanželské dítě a je v matrice zapsán jako Josef Trenckler. Matka se jmenovala Dominika Trencklerová
  3. a b Matrika zemřelých, Matka Boží před Týnem, 1846-1870, snímek 233
  4. HAZDROVÁ KOPECKÁ, Eva. Pozůstalost Josefa Proksche a nově objevené prameny. Praha, 2006 [cit. 2019-01-25]. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Marta Ottlová. s. 3-13. Dostupné online.
  5. Matrika oddaných, Liberec, 1830-1840, snímek 202 (index)
  6. Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 490, obraz 413

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Seznam dělSouborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Proksch
  • Dr.Zdeňka Böhmová-Zahradníčková: Vilém Kurz, SNKL n.p. Praha 1954
  • U. Wagner, Das Wirken von Josef Proksch (1794-1864) für die Händel-Rezeption in Prag im 19. Jahrhundert in Gedenkschrift für Bernd Baselt, Halle (Saale) 1995