Josef Hanuš (kněz)
| Jeho Milost Mons. ThDr. Doc. Josef Hanuš | |
|---|---|
| Papežský tajný komoří Kanovník Metropolitní kapituly u sv. Víta | |
 doc. ThDr. Josef Hanuš | |
| Jmenování | 13. srpna 1921 (kanovník) |
| Svěcení | |
| Kněžské svěcení | 17. července 1898 |
| Osobní údaje | |
| Země | Rakousko-Uhersko Československo |
| Datum narození | 6. ledna 1876 |
| Místo narození | Ohnišťany,  Rakousko-Uhersko |
| Datum úmrtí | 20. dubna 1928 (ve věku 52 let) |
| Místo úmrtí | Praha,  Československo |
| Místo pohřbení | hřbitov (Ohnišťany) |
| Národnost | česká |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Josef Hanuš (6. ledna 1876, Ohnišťany – 20. dubna 1928, Praha[1]) byl český římskokatolický kněz, papežský tajný komoří a kanovník Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze. Spolu s Otakarem Pertoldem jej lze považovat za zakladatele české religionistiky.[2]
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se 6. ledna 1876 v Ohnišťanech[pozn 1] v rodině Jana a Marie Hanušových. Absolvoval gymnaziální studia postupně v Novém Bydžově a v Jičíně. V letech 1894-1898 byl alumnem pražského arcibiskupského kněžského semináře. Dne 17. července 1898 přijal kněžské svěcení.
Po vysvěcení působil jako kaplan v Lomnici u Sokolova. Poté byl administrátorem ve Vysoké a následně v Otíně. Roku 1899 začal působit jako katecheta na školách v Nuslích-Pankráci, kterým byl až do roku 1904. Roku 1904 začal působit jako adjunkt na pražské teologické fakultě, kde zároveň přednášel fundamentální teologii. V této době byl i exhortátorem (duchovním správcem) reálné školy v Karlíně. Po složení zkoušek a sepsání dizertační práce s názvem „Relatio criticismi Cantiani ad scientificam existentiae Dei demonstrationem“ mu 7. července 1906 byl udělen titul doktora teologie. Poté působil jako katecheta reálky a gymnázia na Královských Vinohradech (1906–1908), profesor náboženství v Kolíně (1908–1912) a dalších dvou škol. Roku 1908 se stal sekretářem Unie profesorů náboženství.
V letech 1919–1920 byl stipendistou Katolického institutu Pařížské univerzity. Během pařížského pobytu se kromě studia zajímal také o aktuální situaci katolické církve ve Francii a navazoval kontakty s místními katolíky.[2] Po návratu napsal habilitační práci „Úvod do srovnávací vědy náboženské“ a získal titul docenta. Následně začal přednášet o nýboženství Indie, Číny, Japonska či Egypta. Angažoval se rovněž ve spolkové činnosti, byl předsedou spolku Amitié française.
Dne 13. srpna 1921 byl zvolen kanovníkem Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze a slavnostně instalován byl 9. října 1921.
Dne 10. října 1921 se stal radou arcibiskupské kurie. Poté působil jako prosynodální soudce (1922), člen komise pro zkoušení katechetů a na teologické fakultě pro zkoušky ze Starého zákona, ordinariátní komisař reálné školy v Rakovníku, gymnázium v Kolíně a na pražských Královských Vinohradech, pedagogické školy na Kladně aj. Roku 1927 začal působit v radě pro školské záležitosti.
Roku 1926 mu papež Pius XI. udělil titul papežského tajného komořího.
Cestoval do zahraničí kde často zastupoval arcibiskupa či Karlovu univerzitu.
Zemřel 20. dubna 1928 v Praze na mozkovou mrtvici v důsledku přepracování a uprostřed příprav na Eucharistický kongres, kterého se měl účastnit až v australském Sydney. Dne 23. dubna 1928 se konalo rozloučení v kapitulním chrámu Všech svatých na Hradčanech (kapitula při tomto kostele je historicky tradičně provázána s Univerzitou Karlovou). Poté byl zesnulý převezen do rodných Ohnišťan a zde 24. dubna pohřben do hrobu svých rodičů. Pohřební obřady v Ohnišťanech vedl kancléř královéhradeckého biskupství, Mons. Kutnar. Dne 13. května 1928 zaň bylo slouženo pontifikální rekviem v Paříži, jehož celebrantem byl pařížský pomocný biskup Emanuel Chaptal.[2]
Josefu Hanušovi byla při příležitosti desátého výročí úmrtí v roce 1938 odhalena v ohnišťanském kostele pamětní deska (v presbytáři, napravo při pohledu na hlavní oltář). V témže kostele se uchovává jeho portrét.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Víta, sign. VÍT Z9, s. 216
- ↑ a b c d Bc. PELEJOVÁ, Miroslava, DiS.: Počátky české religionistiky: Otakar Pertold a Josef Hanuš, Západočeská univerzita v Plzni. Fakulta filozofická. Katedra filozofie. Studijní program Humanitní studia. Studijní obor Evropská kulturní studia. Diplomová práce.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PELEJOVÁ, Miroslava: Počátky české religionistiky: Otakar Pertold a Josef Hanuš. Diplomová práce, Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta filosofická, Plzeň 2014.
- PODLAHA, Antonín Supplementum secundum ad Seriem praepositorum, decanorum, archidiaconorum aliorumque prelatorum s. metropolitanae ecclesiae Pragensis a primordiis usque ad praesentia tempora, in Editiones archivii et bibliothecae s. f. metropolitani capituli Pragensis, op. XVII, Pragae 1925, str. 44–48, Tab. X;
- PODLAHA, Antonín Supplementum tertium ad Seriem praepositorum, decanorum, archidiaconorum aliorumque prelatorum s. metropolitanae ecclesiae Pragensis a primordiis usque ad praesentia tempora, in Editiones archivii et bibliothecae s. f. metropolitani capituli Pragensis, op. XXI, Pragae 1928, str. 46–50;
- PODLAHA, Antonín Supplementum quartum ad Seriem praepositorum, decanorum, archidiaconorum aliorumque prelatorum s. metropolitanae ecclesiae Pragensis a primordiis usque ad praesentia tempora, in Editiones archivii et bibliothecae s. f. metropolitani capituli Pragensis, op. XXV, Pragae 1931, str. 92.
- Časopis katolického duchovenstva, 1928, č. 5, str. 591–592
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Hanuš na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Hanuš (kněz)
- (česky) Knihovna pražské metropolitní kapituly
- (česky) Obec Ohnišťany: Osobnosti obce: Th.Dr. Hanuš Josef
