František Josef ze Šternberka a Manderscheidu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Josef Šternberk)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
František Josef Šternberk-Manderscheid
František Josef Šterberk (1820).jpg
Narození 4. září 1763
Praha
Úmrtí 8. dubna 1830 (ve věku 66 let)
Praha
Rodiče František Kristián ze Šternberka
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Josef, hrabě ze Šternberka a Manderscheidu (4. září 1763, Praha8. dubna 1830, tamtéž) byl český šlechtic, mecenáš umění a osvícenec.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako starší syn a dědic Františka Kristiána, hraběte ze Šternberka (1732–1811), a Augusty, hraběnky z Manderscheidu (1744–1811), dědičky řady panství v Porýní a poslední zástupkyni svého rodu. Proto František po matce zdědil také titul hraběte z Manderscheidu.

Velkou část svého dětství strávil na statcích své matky, zejména v Eifelu a v Kolíně nad Rýnem, kde nabyl vzdělání. Nejprve jej tam vychovával kanovník F. F. Wallraff, proslulý sběratel přírodnin a spoluzakladatel kolínského muzea. Tam se František kromě češtiny a francouzštiny naučil němčinu. Pokračoval studiem na univerzitě. Roku 1787 se oženil s Františkou, hraběnkou ze Schönbornu, s níž měl 5 dcer. On ani jeho bratři neměli syny, takže jimi tzv. Damiánova rodová větev vymřela po meči.

Po svatbě se vrátili do Prahy a žili v majorátním šternberském domě, Šternberském paláci na Malostranském náměstí, stejně jako Františkovi rodiče, kteří s revolucí přišli o své francouzské panství. Po jejich smrti roku 1811 František zdědil rodinný fideikomis, zejména panství Častolovice a Zásmuky.

František podporoval rozvoj umění a vědy v Čechách. Spřátelil se s Josefem Dobrovským, jehož prostřednictvím se dostal do okruhu České společnosti nauk, do kroužku vědců a filozofů kolem Ignáce Borna a Bernarda Bolzana.

Věnoval se také politice, zastával úřad nejvyššího zemského komoří Království českého. Byl představitelem českého zemského vlastenectví a člověkem liberálního smýšlení. Koncem 18. století dal zásadní podnět ke vzniku Společnosti vlasteneckých přátel umění, která od roku 1796 dbala na obnovení výtvarného vkusu, umělecké tvorby obrazů a sběratelství starého umění. Z její činnosti o tři roky později v Praze vznikla Obrazárna Společnosti a po ní v roce 1800 také Kreslířská akademie, později rozšířená na Akademii výtvarných umění, původně veřejná škola kresby a malby.

Bratranci Šternberkové si roku 1823 objednali u Františka Palackého svůj rodokmen. Palacký sepsal dějiny jejich rodu, se stal jejich blízkým přítelem; vzdělával Františka Šternberka v historii. Ten byl nadále hlavním Palackého ochráncem a podporovatelem jeho další badatelské činnosti.

Vlastenecké muzeum[editovat | editovat zdroj]

František Josef Šternberk patřil také mezi zakladatele Vlasteneckého muzea v Čechách v roce 1818. Do kroužku aristokratů v paláci na Malostranském náměstí přivedl svého bratrance z Bavorska, pozdější vůdčí osobnost muzea – hraběte Kašpara ze Šternberka. Roku 1818 byl zvolen jedním ze čtyř členů správního výboru muzea.

František podpořil Palackého návrhy na německý a český muzejní časopis, který František Palacký později vydával již jen v české verzi. Hlavně díky Františku Šternberkovi byl František Palacký v roce 1831 jmenován zemským historiografem (oficiální titul měl až od roku 1838).

Sbírky[editovat | editovat zdroj]

Kromě přírodnin sbíral obrazy, grafiku, sochy a drobnou plastiku v kovu, kterou pro něj odlévali různí sochaři. Rád se dával portrétovat. Umělecké sbírky pochopitelně zůstaly většinou v majetku rodiny. Jako numismatik František věnoval Vlasteneckému muzeu několik svých sbírek mincí, které se staly základem sbírky dnešního numismatického oddělení. Archivu muzea odkázal obsáhlý konvolut písemností ze své pozůstalosti.

Portréty[editovat | editovat zdroj]

  • Josef Lavos: Polofigura Františka Šternberka z profilu, s listem v ruce, olejomalba na plátně, 1820, Národní muzeum, Praha
  • Poprsí, bronz; v ochozu 2. patra Národního muzea, Praha
  • Poprsí, sádrový model poprsí; Národní muzeum, Praha
  • František Nadorp: Portrét, lept, Národní muzeum, Praha
  • Ferdinand Karl Theodor von Lütgendorf (1785-1858): Portrét, mědirytina, kolem 1820; Národní muzeum v Praze

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Jméno Františka Josefa Šternberka bylo umístěno pod okny Národního muzea v Praze spolu s mnoha dalšími, viz Dvaasedmdesát jmen české historie.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Josef HANUŠ, Národní museum a naše obrození. Praha 1921, díl I.,
  • Karel SKLENÁŘ, Obraz vlasti. Praha 2005.