František Josef ze Šternberka a Manderscheidu
| František Josef ze Šternberka-Maderscheidu | |
|---|---|
.jpg) | |
| 5. majitel šternberského majorátu Častolovice-Zásmuky | |
| Ve funkci: 14. května 1811 – 8. dubna 1830 | |
| Předchůdce | František Kristián ze Šternberka |
| Nástupce | Josef Leopold (Leopold I.) ze Šternberka |
| Nejvyšší zemský komorník Českého království | |
| Ve funkci: červenec 1824 – 8. duben 1830 | |
| Panovník | František I. |
| Předchůdce | Karel Josef Clam-Martinic |
| Nástupce | Kristián Clam-Gallas |
| Narození | 4. září 1763 Praha  Habsburská monarchie |
| Úmrtí | 8. dubna 1830 (ve věku 66 let) Praha  Rakouské císařství |
| Choť | (1787) Františka ze Schönborn-Heussenstammu (1763–1825) |
| Rodiče | František Kristián ze Šternberka 1732–1811) a Augusta z Manderscheidu (1744–1811) |
| Děti | 1. Marie Leopoldina, provdaná Silva-Tarouca (1791–1870) 2. Augusta Františka, provdaná Brühl (1793–1820) 3. Kristiána, provdaná Stolberg-Stolberg (1798–1840) 4. Ervína, provdaná Wallis-Karighmain ( † 1840) 5. Marie Františka Leopolda, provdaná z Lobkowicz a poté O'Hegerty († 1845) |
| Příbuzní | Ervín Vilém ze Silva-Tarouca[1], Bedřich Silva-Tarouca[1], August Alexandr ze Silva-Tarouca[1] a Kristýna ze Silva-Tarouca[1] (vnoučata) |
| Profese | sběratel |
| Commons | Franz Josef Count Sternberg-Manderscheid |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
František Josef, hrabě ze Šternberka a Manderscheidu (4. září 1763 Praha – 8. dubna 1830 Praha) byl český šlechtic, mecenáš umění a osvícenec.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se jako starší syn a dědic Františka Kristiána hraběte ze Šternberka (1732–1811), a Augusty hraběnky z Manderscheidu (1744–1811), dědičky řady panství v Porýní a poslední zástupkyni svého rodu. Proto František po matce zdědil také titul hraběte z Manderscheidu.
Velkou část svého dětství strávil na statcích své matky, zejména v Eifelu a v Kolíně nad Rýnem, kde nabyl vzdělání. Nejprve jej tam vychovával kanovník F. F. Wallraff, proslulý sběratel přírodnin a spoluzakladatel kolínského muzea. Tam se František kromě češtiny a francouzštiny naučil němčinu. Pokračoval studiem na univerzitě. Roku 1787 se oženil s Františkou, hraběnkou ze Schönbornu, s níž měl 5 dcer. On ani jeho bratři neměli syny, takže jimi tzv. Damiánova rodová větev vymřela po meči.
Po svatbě se vrátili do Prahy a žili v majorátním šternberském domě, Šternberském paláci na Malostranském náměstí, stejně jako Františkovi rodiče, kteří s revolucí přišli o své francouzské panství. Po jejich smrti roku 1811 František zdědil rodinný fideikomis, zejména panství Častolovice a Zásmuky.
František podporoval rozvoj umění a vědy v Čechách. Spřátelil se s Josefem Dobrovským, jehož prostřednictvím se dostal do okruhu České společnosti nauk, do kroužku vědců a filozofů kolem Ignáce Borna a Bernarda Bolzana.
Věnoval se také politice, zastával úřad nejvyššího zemského komoří Českého království. Byl představitelem českého zemského vlastenectví a člověkem liberálního smýšlení. Koncem 18. století dal zásadní podnět ke vzniku Společnosti vlasteneckých přátel umění, která od roku 1796 dbala na obnovení výtvarného vkusu, umělecké tvorby obrazů a sběratelství starého umění. Z její činnosti o tři roky později v Praze vznikla Obrazárna Společnosti a po ní v roce 1800 také Kreslířská akademie, později rozšířená na Akademii výtvarných umění, původně veřejná škola kresby a malby.
Bratranci Šternberkové si roku 1823 objednali u Františka Palackého svůj rodokmen. Palacký sepsal dějiny jejich rodu, se stal jejich blízkým přítelem; vzdělával Františka Šternberka v historii. Ten byl nadále hlavním Palackého ochráncem a podporovatelem jeho další badatelské činnosti.
Vlastenecké muzeum[editovat | editovat zdroj]
František Josef Šternberk patřil také mezi zakladatele Vlasteneckého muzea v Čechách v roce 1818. Do kroužku aristokratů v paláci na Malostranském náměstí přivedl svého bratrance z Bavorska, pozdější vůdčí osobnost muzea – hraběte Kašpara ze Šternberka. Roku 1818 byl zvolen jedním ze čtyř členů správního výboru muzea.
František podpořil Palackého návrhy na německý a český muzejní časopis, který František Palacký později vydával již jen v české verzi. Hlavně díky Františku Šternberkovi byl František Palacký v roce 1831 jmenován zemským historiografem (oficiální titul měl až od roku 1838).
Sbírky[editovat | editovat zdroj]
Kromě přírodnin sbíral obrazy, grafiku, sochy a drobnou plastiku v kovu, kterou pro něj odlévali různí sochaři. Rád se dával portrétovat. Umělecké sbírky pochopitelně zůstaly většinou v majetku rodiny. Jako numismatik František věnoval Vlasteneckému muzeu několik svých sbírek mincí, které se staly základem sbírky dnešního numismatického oddělení. Archivu muzea odkázal obsáhlý konvolut písemností ze své pozůstalosti.
Portréty[editovat | editovat zdroj]
- Josef Lavos: Polofigura Františka Šternberka z profilu, s listem v ruce, olejomalba na plátně, 1820, Národní muzeum, Praha
- Poprsí, bronz; v ochozu 2. patra Národního muzea, Praha
- Poprsí, sádrový model poprsí; Národní muzeum, Praha
- František Nadorp: Portrét, lept, Národní muzeum, Praha
- Ferdinand Karl Theodor von Lütgendorf (1785–1858): Portrét, mědirytina, kolem 1820; Národní muzeum v Praze
- Ignác Schmedla: Posmrtný portrét (1830)
Zajímavost[editovat | editovat zdroj]
Jméno Františka Josefa Šternberka bylo umístěno pod okny Národního muzea v Praze spolu s mnoha dalšími, viz Dvaasedmdesát jmen české historie.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Josef HANUŠ, Národní museum a naše obrození. Praha 1921, díl I.,
- Karel SKLENÁŘ, Obraz vlasti. Praha 2005.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu František Josef ze Šternberka-Maderscheidu na Wikimedia Commons - Rodokmen Sternbergů na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)
- Rodokmen s erby na stránkách www.roskildehistorie.dk
