Johann Timotheus Hermes

Johann Timotheus Hermes
Johann Timotheus Hermes
Narození	31. května 1738 ; Piasecznik
Úmrtí	24. července 1821 (ve věku 83 let) ; Vratislav
Povolání	teolog, romanopisec, básník, spisovatel a literát
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Johann Timotheus Hermes (31. května 1738 Petznick u Stargardu – 24. července 1821 Vratislav) byl německý básník, romanopisec a protestantský teolog.

Život[editovat | editovat zdroj]

Johann Timotheus Hermes studoval teologii v Královci, a poté se stal učitelem v Braniboru nad Havolou. Pak zastával několik duchovních úřadů, byl polním kurátem, dvorním kazatelem v Anhaltsku a farářem v Plessu (dnešní Psczyna). V roce 1771 byl Hermes jmenován profesorem teologie na Magdaleneu ve Vratislavi a o čtyři roky později proboštem v Breslauer Neustadt. Později byl pastorem v kostelech sv. Magdaleny a Alžběty a od roku 1808 superintendentem kostelů a škol Vratislavského knížectví.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Hermes je známý především svými romány Příběh slečny Fanny Wilkesové (1766) a Sophiina cesta z Memelu do Saska (1769–1773), které byly ve své době velmi úspěšné a byly přeloženy do několika jazyků. Druhý z nich patřil k nejčtenějším románům 18. století v Německu, dal autorovi přezdívku „Sophien-Hermes“ a dodnes má díky svým realistickým popisům kulturní a historický význam. Obsahuje již některé prvky psychologického románu, který se rozvinul později v 19. století. Sophiina cesta je přitom typickým dílem své doby a jedním z nejvýznamnějších sentimentálních románů, jímž Hermes vnesl do německé literatury styl svého vzoru Samuela Richardsona. Přestože autor pak ještě napsal několik románů, žádný se nedokázal přiblížit úspěchu Sophiiny cesty nebo Slečny Fanny Willkesové. V roce 1779 Hermes samostatně vydal zhudebněné básně ze Sophiiny cesty jako Písně a árie; hudbu k nim složil Johann Adam Hiller. Dalšími skladateli, kteří zhudebnili Hermesovy básně, byli Maria Theresia von Paradis, Joseph Martin Kraus, Franz Anton Hoffmeister a Wolfgang Amadeus Mozart.

Hermes se však také dočkal posměchu od jiných spisovatelů, a to navzdory svému úspěchu nebo snad kvůli němu. Goethe a Schiller si z něj utahovali ve svých aforismech.

V roce 1888 byl ve vídeňském Josefstadtu založen bibliofilský spolek pod názvem Johann Timotheus Hermes, který působil až do anšlusu Rakouska nacistickým Německem, kdy mnoho členů muselo Rakousko opustit. V roce 1987 bylo toto bibliofilské sdružení obnoveno.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Johann Timotheus Hermes na německé Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Leo Cholevius: Die Verkehrssprache in Sophiens Reise von Memel nach Sachsen. Dalkowski, Königsberg 1873.
Adolf Schimmelpfennig: Hermes, Johann Timotheus. In: Allgemeine Deutsche Biographie (ADB). Band 12, Duncker & Humblot, Leipzig 1880, S. 197 f.
Georg Hoffmann: Johann Timotheus Hermes. Ein Lebensbild aus der evangelischen Kirche Schlesiens im Zeitalter der Aufklärung. Kauffmann, Breslau 1911.
Johannes Buchholz: Johann Timotheus Hermes' Beziehungen zur englischen Literatur. Univ. Diss., Marburg 1911.
Konstantin Muskalla: Johann Timotheus Hermes, Ein Beitrag zur Kultur- und Literaturgeschichte des 18. Jahrhunderts. Hirt, Breslau 1912.
Annemarie van Rinsum: Der Roman „Sophiens Reise von Memel nach Sachsen“ von Johann Timotheus Hermes als geistesgeschichtlicher und kulturhistorischer Ausdruck seiner Zeit. Univ. Diss., Marburg 1949.
G. Schulz: Johann Timotheus Hermes und die Liebe. In: Jahrbuch der Schlesischen Friedrich-Wilhelm-Universität zu Breslau. 6, Breslau 1961.
Erich Beyreuther: Hermes, Johann Timotheus. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 8, Duncker & Humblot, Berlin 1969, ISBN 3-428-00189-3, S. 669 f.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Johann Timotheus Hermes na Wikimedia Commons