Joachim Peiper

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Joachim Peiper
Jochen
Joachim Peiper jako SS-Sturmbannführer.
Joachim Peiper jako SS-Sturmbannführer.
Narození: 30. leden, 1915
Německé císařství Berlín, Německé císařství
Úmrtí: 14. červenec, 1976 (61 let)
Francie Traves, Francie
Vojenská kariéra
Hodnost: SS-Standartenführer
Sloužil: Waffen-SS Waffen-SS (do roku 1945)
Velel: SS-Panzer Grenadier Regiment 2
SS-Panzer Grenadier Regiment 1
Války: Druhá světová válka
Bitvy: Invaze do Polska
Východní fronta
Vyznamenání: Rytířský kříž s dubovými ratolestmi a meči
Německý kříž ve zlatě

Joachim Peiper nebo často nazýván Jochen Peiper (30. leden, 1915 - 14. červenec, 1976) byl německý důstojník Waffen-SS v hodnosti SS-Standartenführer (Plukovník) a usvědčený válečný zločinec z druhé světové války. Mimo jiné byl držitelem mnoha vojenských vyznamenáních včetně rytířského kříže s dubovými ratolestmi a meči. Nikdy se nestal členem NSDAP.

Mládí a počátky u SS[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 30. ledna roku 1915 v berlínské části Wilmersdorf v Prusku jako syn kapitána pruské císařské armády, který sloužil v bojích ve východní Africe za první světové války.

Shrnutí vojenské kariéry[editovat | editovat zdroj]

Joachim (on sám dával přednost oslovení Jochen, protože Joachim mu znělo příliš židovsky) Peiper byl možná nejpřijatelnějším ze všech hrdinů SS. Zatímco obyčejní Němci jej za jeho válečné činy považovali za hrdinu, pro ostatní byl vrah. Narodil se v roce 1915 a už v 19 letech vstoupil do SS-VT. Jeden z jeho bratrů sloužil v SS-TK a druhý v SD. Po prodělání dvouletého důstojnického studia byl v roce 1936 přidělen k Leibstandarte. V roce 1938 dělal tři měsíce pobočníka Heinrichu Himmlerovi. V té době přicházel do styku s veliteli koncentračních táborů a z toho důvodu se předpokládá, že znal plány na "konečné řešení" židovské otázky.
V době vpádu do Polska sloužil v Hitlerově štábu. Bojový křest si prodělal v roce 1940, kdy spolu s Leibstandarte bojoval ve Francii. Zde vedl útok na výšiny u města Wattenberg a byl vyznamenán Železným křížem I. a II. třídy. Dlouhou dobu velel 3. praporu 2. pluku pancéřových granátníků SS a vysloužil si pověst vynikajícího velitele. V roce 1944 se během ofenzívy v Ardenách proslavil jako velitel SS-Kampfgruppe Peiper, která postupovala v čele německých sil. Následně byl povýšen na SS-Standartenführera a ujal se velení 1. tankového pluku SS. Tím se stal nejmladším plukovníkem v rámci celých Waffen SS. Po nezdaru ardenské ofenzívy Joachim Peiper a jeho muži opustili tanky v belgickém městě La Gleize a následoval pěší pochod zpátky k neměcké linii.
Zapletl se do masakrů v Itálii a Malméd a po válce byl odsouzen k trestu smrti oběšením. Tento rozsudek byl později zmírněn na doživotní žalář a Peiper byl nakonec v roce 1956 propuštěn na svobodu. I poté zůstal horlivým nacistou a život v poválečném Německu se mu nelíbil. Jeho sousedům navíc vadila jeho minulost. V roce 1970 se proto odstěhoval do Francie, kde byl v červenci 1976 zavražděn.

Smrt[editovat | editovat zdroj]

V jeho bydlišti v Traves byly distribuovány mezi lidi letáky, které ukazovaly Peipera jako válečného zločince a nacistu. Na zdech se objevily nápisy "Peipere, dojdeme si pro tebe 14. července!" (14. července je francouzský státní svátek).

Ráno 13. července poslal Peiper svojí ženu, která měla rakovinu, zpět do Německa. On sám nechtěl opustit svůj dům, protože předpokládal, že by ho komunisté vypálili. Odmítl také nabídku svého souseda Ketelhuta, aby přečkal noc v Ketelhutově mlýně, a dokonce odmítl i jeho nabídku, že bude čekat s Peiperem, protože by mohl zastřelit nějaké útočníky. Jochen Peiper čekal na verandě jeho domu, odkud mohl dobře pozorovat řeku Saone. Ve 22:30 Peiper uslyšel nějaký hluk v křovinách a uviděl tucet lidí šplhajících se po břehu řeky. Vystřelil do vzduchu, aby odradil útočníky. Zavolali na něj, aby vyšel ven, on tak učinil a otevřel dveře, aby s nimi promluvil nebo aby je zahnal střelbou.

Co se odehrálo potom se můžeme jen domnívat. Tělo Obersturmbannführera Jochena Peipera bylo nalezeno ohořelé, bez nohou a rukou. Zemřel asi v jednu hodinu po půlnoci. Dům byl ohořelý, stropy propadlé. Co se stalo mezi 22:30 a 1:00? Byl Obersturmbannführer naživu, když jeho tělo mrzačili? Byl ještě stále naživu, když ho zapalovali? Podlaha byla polita směsí benzínu a motorového oleje. Peiper ležel ve své ložnici, na levé straně, zády ke stěně, jednu uřezanou ruku pohozenou přes tělo. Nic na něj nespadlo, zemřel zřejmě intenzivním žárem. Tělo nebylo zpopelněné, jen ohořelé.

Data povýšení[editovat | editovat zdroj]

  • SS-Anwärter - 16. říjen, 1933
  • SS-Mann - 23. leden, 1934
  • SS-Sturmann - 7. září, 1934
  • SS-Rottenführer - 10. říjen, 1934
  • SS-Unterscharführer - 1. březen, 1935
  • SS-Standartenjunker - 11. září, 1935
  • SS-Standartenoberjunker - 5. březen, 1936
  • SS-Untersturmführer - 20. duben, 1936
  • SS-Obersturmführer - 30. leden, 1939
  • SS-Hauptsturmführer - 6. červen, 1940
  • SS-Sturmbannführer - 30. leden, 1943
  • SS-Obersturmbannführer - 11. listopad, 1943
  • SS-Standartenführer - 20. duben, 1945


Významná vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu