Jinonický rybník

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jinonický rybník
Pohled od křižovatky ulic „Karlštejnská“ x „U jinonického rybníčka“ (únor 2021)
Pohled od křižovatky ulic „Karlštejnská“ x „U jinonického rybníčka“ (únor 2021)
Poloha
Světadíl Evropa
Stát Česko
Kraj Praha
Obvod Praha 5
Městská část Jinonice
Katastrální území Praha 5Jinonice
Jinonický rybník
Jinonický rybník
Jinonický rybník na mapě Prahy
Zeměpisné souřadnice
Rozměry
Rozloha 2 780 m2
Délka 70 m
Šířka 35 m
Objem 4 250 m3
Parametry – hráz
Hráz zemní sypaná hráz
Ostatní
Typ rybník
Nadm. výška 307 m n. m.
Přítok vody Jinonický potok
Odtok vody Jinonický potok
Přístupná ano
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jinonický rybník (dříve nazývaný Místní[1]) je průtočný rybník na Jinonickém potoce, druhý ze sestavy trojice tzv. Jinonických rybníků.[P 1] Rybník se nachází poblíž bývalé návsi ve starých Jinonicích při křižovatce ulic Karlštejnská a Butovická.[2] Na západní straně je ohraničen ulicí U jinonického rybníčka a na straně východní se za sypanou hrází nachází na zatravněné ploše hřiště skatepark Butovická a vedle něj pak dětské hřiště Butovická.[2]

Podrobněji[editovat | editovat zdroj]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Po roce 1620 (po bitvě na Bílé hoře) se pánem jinonického panství stal říšský hrabě a dvořan Pavel Michna z Vacínova, který v pobělohorské době skupoval zkonfiskovaný majetek českých stavů.[3] Když se osada Jinonice dostala v roce 1623 do rukou Pavla Michny z Vacínova nechal postavit v Jinonicích základy zámku.[3] Roku 1678 koupil panství Jiří Ludvík ze Sinzendorfu. Dluhy jej ale přinutily tento majetek odprodat a tak v roce 1684 koupil celé panství Ferdinand Vilém, kníže ze Schwarzenbergu (1652–1703) pro svého synovce.[P 2] Tak se panství dostalo do vlastnictví rodu Schwarzenbergů. Jelikož tvrz nevyhovovala jeho nárokům, nechal Ferdinand Vilém vystavět na jejím místě nový zámeček s hospodářským zázemím (hospodářský dvorec), který byl později ještě několikrát přestavován. Schwarzenbergové část zámku přeměnili na pivovar a objekt zámku vlastnili až do roku 1945, kdy byl zámek s hospodářským dvorem zkonfiskován.

Kaskáda rybníků[editovat | editovat zdroj]

Velké množství vody, potřebné k provozu zámku s hospodářským dvorem a posléze i pro pivovarnické technologie bylo získáváno z Jinonického potoka a z pramenů na úpatí stolové hory Vidoule.[3] Těch rybníků na Jinonickém potoce bylo původně více: Panský rybník nazývaný též Zámecký u jinonického zámečku dosud (rok 2021) existuje, ale ten Pivovarský (používaný jako zdroj ledu pro ledárnu) nacházející se pod jižním zámeckým křídlem už nikoliv.[3] Po něm pak voda z Jinonického potoka přitékala do Jinonického rybníka a dále pak pokračovala skrze vyzděnou štolu až do Butovického rybníka.[3]

Nedostatek vody[editovat | editovat zdroj]

Celá soustava rybníků (Panský, Jinonický a Butovický) se dlouhodobě potýká s nedostatkem vody. Hlavními příčinami byly:

  • Výstavba trasy B pražského metra (v oblasti stanice Nové Butovice) ke konci 80. let 20. století způsobila snížení úrovně hladiny podzemní vody.[1][P 3]
  • Stavby v pramenné oblasti Jinonického potoka, které byly realizovány podle stavebních projektů se špatně vyřešeným hospodařením s dešťovou vodou.[1]

Revitalizace Jinonického rybníka[editovat | editovat zdroj]

Přípravná fáze[editovat | editovat zdroj]

Před započetím revitalizačních prací v roce 2014 byl Jinonický rybník vypuštěn, ale zároveň došlo k nečekanému napuštění Butovického rybníka[3] drenážními vodami pocházejícími právě z oblasti Jinonického rybníka od ulice Karlštejnská. Následným průzkumem bylo zjištěno, že primární zdroj byl způsoben nežádoucími ztrátami pitné vody unikajícími z dlouhodobě prasklého vodovodu, který několik let „dodával“ do Jinonického rybníka pitnou vodu. Oprava vodovodu Pražskými vodovody a kanalizacemi (PVK a.s.) provedená v souvislosti s vypuštěním a rekonstrukcí Jinonického rybníka tak ale snížila přítok vody (a Butovický rybník se ocitl opět bez dostatečného vodního zdroje).[1]

Vlastní revitalizace[editovat | editovat zdroj]

Cílem revitalizace v roce 2014 bylo zajistit jak technickou tak i provozní bezpečnost rybníka a zároveň zvýšit ekologickou a estetickou hodnotu bezprostředního okolí Jinonického rybníka.[3] Nejprve bylo ze dna Jinonického rybníka odvezeno asi 400 m3 sedimentů.[3] Severní nábřežní zeď přiléhající k ulici Karlštejnská (a částečně i k ulici Butovická) byla nově vyzděna kamennými bloky.[3] Chodník paralelně vedoucí mezi rybníkem a Karlštejnskou a Butovickou ulicí byl opatřen zábradlím.[3] Hráz rybníka na východní straně byla opevněna kamennou dlažbou, jenž byla uložena do štěrkopísku.[3] Změn doznaly i jižní a západní břeh Jinonického rybníka: byly opatřeny kokosovými rohožemi s vegetačním opevněním, došlo ke snížení jejich strmosti a byla upravena i zeleň v jejich okolí.[3] Přístup do loviště[P 4] byl opatřen kamennými schody a rybník dostal také nové vypouštěcí zařízení.[3] Na Jinonickém rybníce je jednou za měsíc prováděn technickobezpečnostní dohled (prohlídka TBD) a v jeho rámci se provádí i kontrola všech objektů Jinonického rybníka.[3]

Vodní zdroje[editovat | editovat zdroj]

Svedením vod z vidoulského vodojemu do zeleného pásu u ulice Schwarzenberská v roce 2016 se podařilo obnovit prameniště Jinonického potoka.[1] Získané množství vody bylo ale malé a nestačilo pro řádné napájení celé rybniční soustavy.[1] (I nadále se řeší otázka hledání dalších zdrojů vody.[3])

Rekonstrukce poškozeného a zcela zarostlého potrubí mezi Panským a Jinonickým rybníkem byla provedena v roce 2018.[1] Návazný projekt (realizovaný v říjnu 2018[6]) zajistil svedení části dešťových vod z nové výstavby na Vidouli do Panského rybníka (za Jinonickým zámečkem), čímž se po dlouhé době podařilo zajistit větší množství vody.[1][P 5] (Ve výsledku došlo i k napuštění Butovického rybníka.[1])

Vidoulský vodovod a vodojem[editovat | editovat zdroj]

Důležitou roli ve vodním hospodářství kaskády jinonických rybníků na Jinonickém potoce hrál a hraje i historický vodovod ze stolové hory Vidoule.

V roce 1684 se vlastníkem Jinonic stal Ferdinand Vilém, kníže ze Schwarzenbergu a následně nechal vystavět v místě bývalé Jinonické tvrze jednoposchoďový zámeček doplněný komplexem nových hospodářských budov s pivovarem.[3] Zvýšená potřeba vody pro zámek a pivovar se promítla do výstavby dřevěného potrubí, které přivádělo do objektu vody ze svahu Vidoule.[3] Dřevěné roury z počátků vidoulského vodovodu byly v 19. století nahrazeny železnými trubkami, došlo nejspíš i k úpravám prameniště a také ke zbudování zděného vidoulského vodojemu.[3]

V 19. století byly u zámku se bezprostředně nacházející dva rybníky (Pivovarský a Panský) napájeny vodou z pramenů Jinonického potoka doplněnou z vidoulského vodovodu.[3] Na přelomu 20. a 30. let 19. století byla voda z vidoulského vodovodu převážně využívána k posílení zámeckého rybníčku, kam byla přepouštěna.[3]

S rozvojem strojírenského podniku (továrny) Walter a. s. v Praze 5–Jinonicích v první polovině 20. století došlo k oživení vodovodu.[3] Z vodojemu bylo položeno potrubí k továrně pro zásobování technickou vodou.[3] Po zániku výrobního areálu Waltrovky sloužila voda z vidoulského vodovodu místním zahrádkářům.[3]

Renesance a obnovy se v roce 2016 dočkal i vidoulský vodovod. Voda z vodojemu byla svedena do nové studánky, jenž tvoří obnovené prameniště Jinonického potoka.[3]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Technická data[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Panský nebo též Zámecký má rozlohu 0,2409 ha; největší Jinonický s rozlohou 0,2780 ha; nejmenší Butovický s rozlohou 0,1875 ha.
  2. V roce 1684 přikoupil Ferdinand Vilém, kníže ze Schwarzenbergu statky Jinonice, Butovice, Smíchov.[4]
  3. Stavba metra funguje většinou jako velká podzemní drenáž snižující hladinu podzemní vody v celém okolí.[5] Po jeho výstavbě v lokalitě Nové Butovice a Jinonice vyschlo mnoho okolních studní.[5]
  4. V současné době (rok 2020) Jinonický rybník z důvodů nedostatku vody neslouží k chovu ryb.[3]
  5. Díky vedení o délce 149 m tak dešťová voda nazdařbůh neodtéká kanalizací pryč, ale pomáhá naplnit jak rybník tak i potok.[6]
  6. Číslo hydrologického pořadí (ČHP) resp. číslo hydrologického dílčího povodí (ČHDP) je uvedeno v Hydrologickém seznamu podrobného členění povodí vodních toků ČR.[7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j Butovický rybník [online]. Pražská příroda [cit. 2020-12-30]. Dostupné online. 
  2. a b Jinonický rybník (vodní plocha) [online]. Mapy CZ [cit. 2021-02-25]. Další fotografie Butovického rybníka. Dostupné online. 
  3. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag ah Jinonický rybník [online]. Web Pražská příroda [cit. 2021-02-25]. Dostupné online. 
  4. Schwarzenberg – základní údaje [online]. Historická šlechta [cit. 2021-02-26]. Dostupné online. 
  5. a b Praha bude revitalizovat zarostlý Butovický rybník [online]. Naše voda (informační portál o vodě), 2014-03-27 [cit. 2021-01-02]. Dostupné online. 
  6. a b Chybějící voda v rybnících [online]. Jinonice info [cit. 2021-01-02]. V rybnících v Jinonicích dlouhodobě chybí voda.. Dostupné online. 
  7. a b Hydrologický seznam podrobného členění povodí vodních toků ČR [online]. 2019-01-01 [cit. 2020-12-30]. Ke stažení ve rofmátu *.pdf (cca 159 stránek). Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]