Přeskočit na obsah

Jiří Wowk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jiří Wowk
Narození21. března 1899
Kyjev
Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium (dnes Ukrajina)
Úmrtí14. listopadu 1961 (ve věku 62 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povolánímalíř a ilustrátor
PodpisPodpis
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jiří Wowk, též psán jako Jurij nebo Jiří Vovk,[p 1][p 2] vlastním jménem Georgij Vladimirovič Volkov (21. března 1899, Kyjev (Ruské impérium, dnes Ukrajina) – 14. listopadu 1961, Praha)[1] byl český malíř a ilustrátor dobrodružných knih ukrajinského původu.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Mládí

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v tehdejší ruské gubernii, ukrajinském Kyjevě. Rodiče byli vládní úředník Vladimír Fedorovič Volkov a jeho manželka Anna Prokofjevna. V roce 1920 opustil Georgij Vladimirovič Volkov – pozdější Jiří Wowk – Kyjev jako úředník Ukrajinské lidové republiky. Po působení na velvyslanectví v Římě se již do vlasti, která se stala součástí Sovětského svazu, nevrátil[p 3] a studoval v Itálii soukromě malířství. V říjnu 1922 přicestoval do Československa.[1][p 4]

V Československu

[editovat | editovat zdroj]

V Československu používal jméno Jiří Vovk. Žil zde s tzv. Nansenovým pasem; ten mu byl za Protektorátu odebrán a nahrazen pasem pro cizince. Československé občanství získal až v roce 1952.[1]

V roce 1923 se zapsal na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, studia však přerušil v roce 1925. Od roku 1925 se zapsal do malířského ateliéru Sergeje Alexandroviče Maka (1885–1953). Mako, ruský emigrant, se do Československa přistěhoval z Paříže; v Praze založil Ukrajinskou akademii plastického umění, oficiálně nazývanou Ukrajinské studio plastického umění (Украинская студия пластических искусств), na které vyučoval.[2] Wowk patřil do skupiny slovanských malířů Skify (Skythové), kterou Mako v roce 1929 založil. Skupina vystavovala roku 1930 v pražském Denisově institutu. Rozpravy Aventina, které věnovaly výstavě podrobnou pozornost, charakterizovaly Wowkovo dílo pouze slovy: „Ukrajinec J. Wowk se nutí do zvláštností.“[3] Lidové noviny Wowkovu účast na výstavě pouze zaznamenaly.[4]

Do konce 2. světové války patřil Wowk mezi vytížené ilustrátory. Po roce 1948 si musel přivydělávat příležitostnými výtvarnými díly a soukromým vyučováním jazyků.[1]

Soukromý život

[editovat | editovat zdroj]

Během studií se seznámil s Milenou Hladíkovou-Uzelacovou (1887-1976), matkou dvou synů, z nichž z jednoho se stal skladatel a dirigent Milivoj Uzelac (1919–1988). I když ze sňatku připravovaného v roce 1925 sešlo, Jiří Wowk s Milenou Hladíkovou žil a podílel se na výchově jejích synů.[1] (V pražském adresáři 1938-1939 jsou oba uvedeni na shodné adrese Řetězová 2.[5])

Závěr života

[editovat | editovat zdroj]

Zemřel v Praze, pohřben byl na pražských Olšanských hřbitovech (část 2ob, odd. 18, č. hrobu 389).[6] Hrob je od roku 2017 adoptován Ukrajinskou iniciativou v ČR, z.s..[7]

Pravopis příjmení

[editovat | editovat zdroj]

Československým úřadům Jiří Wowk své pravé příjmení Volkov neudal. Forma příjmení užívaného v Československu kolísala mezi Vovk (v pražském adresáři 1937-1938 je uveden jako Vovk Jurij, akad. mal.,I Řetězová 2)[8] a Wowk (tak je jméno uvedeno v tiráži většiny jím ilustrovaných knih). Stejně tak je křestní jméno uváděno ve formě Jurij i Jiří.

Jiří Wowk a hermetismus

[editovat | editovat zdroj]

Zdroje zabývající se hermetismem uvádějí, že Jiří Wowk byl členem spolku českých hermetiků Universalia, jejímiž dalšími členy byli např. Felix Achille de la Cámara či Jiří Arvéd Smíchovský.[9] Z členů Universalie patřil mezi jeho nejbližší přátele František Kabelák.[1] Cámarovi ilustroval knihu Královské potěšení Isis.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

První knihou, kterou Jiří Wowk ilustroval (pod jménem Jury Wowk) ještě před příchodem do Československa, jsou ukrajinské pohádky (Ukrainische Volksmärchen) vydané německy roku 1921 ve Vídni.[10]

Níže uvedený výčet knižních ilustrací vydaných v ČSR je neúplný.

Ilustrace vydané za autorova života

[editovat | editovat zdroj]
  • D’Artagnan contra Cyrano de Bergerac. Díl III, Tajemství Bastilly (Autoři Paul Féval syn a M. Lassez, přeložil Ota Milevský, V Praze, Šolc a Šimáček, 1929)
  • Paměti hraběte d’Artagnana, kapitána-lieutenanta první setniny královských mušketýrů (sepsal Gatien Courtils de Sandras, kapitán pluku de Champagne ; s úvodem a poznámkami Fernanda Dagrona ; přeložil A. C. Acharat, V Praze, Šolc a Šimáček, 1930)
  • Marobud (román z doby Markomanů v Čechách, autor Adolf Velhartický, V Praze, Šolc a Šimáček, 1930)
  • Katvalda (román z doby Markomanů v Čechách, autor Adolf Velhartický, V Praze, Šolc a Šimáček, 1931)
  • Modrý démon (dobrodružný román, autor André Armandy, přeložil A.C. Acharat, Praha, Šolc a Šimáček, 1931-32)
  • Malý lord (Fauntleroy) (autor Frances Hodgson Burnettová, Praha, Šolc a Šimáček, 1933)
  • Nalezenec v oceáně (námořnické povídky, autor K.M. Stanjukovič, překlad G. Akimov, V Praze, Rebcovo nakladatelství, 1934)
  • Nobody – 1. Princ z neznáma, 2. Pán země (autor Robert Kraft, přeložil Karel Čvančara, V Praze, Toužimský a Moravec, 1935)
  • Hvízdavý Dan (román z cyklu Nezkrotní, autor Max Brand,přeložil W.F. Waller, V Praze, Toužimský a Moravec, 1936)
  • Na jih od Rio Grande (román, autor Max Brand,přeložil A. Kyzlink, V Praze, Toužimský a Moravec, 1937)
  • Noční jezdec (román z cyklu Nezkrotní, autor Max Brand, přeložil W.F. Waller, V Praze, Toužimský a Moravec, 1937)
  • Sedmý muž (autor Max Brand, přeložil W.F. Waller, V Praze, Toužimský a Moravec, 1937 )
  • Tarzan – 11 dílů, (autor Edgar Rice Burroughs, přeložili Zdeněk Matěj Kuděj, J. J. Svoboda a Vl. Vorel, Praha, Toužimský a Moravec, 1937–1939)
  • Usměvavý Charlie (román, autor Max Brand přeložil Josef Vorel, V Praze, Toužimský a Moravec, 1937)
  • Veselý Jack (román, autor Max Brand, přeložil Josef Vorel, V Praze, Toužimský a Moravec, 1937)
  • Postrach Arkansasu (autor Max Brand, přeložil Frant. Heller, V Praze, Toužimský a Moravec, 1938)
  • Smečka Haverilů – Pevnost Morganů, Laredo Kid (autor Gregory Jackson, přeložil Josef Vorel, Praha, Toužimský a Moravec, 1938)
  • Zálesák (za zlatem do země Apachů, autor Gabriel Ferry, přeložil Karel Čvančara, Praha, Toužimský a Moravec, 1938)
  • Biggles – Biggles ve Španělsku, Biggles letí kolem světa, Biggles a zlaté dublony, Biggles a Himalája, Biggles letí na jih (autor William Earl Johns, přeložili J. J. Svoboda, A. Kyzink, Praha, Toužimský a Moravec, 1939–1940)
  • Princ z Miramare (tisíc dnů Maxmilianova císařství v Mexiku, román z cyklu Mexický císař, autor František Josef Čečetka, Praha, Toužimský a Moravec, 1939)
  • Srdcová sedma (autor Max Brand, přeložila A. Čermáková, Praha, Toužimský a Moravec, 1940)
  • U Veliké řeky (dobrodružství dávných lovců na Vltavě, autor Eduard Štorch, Praha, Toužimský a Moravec, 1940)
  • Zastavený příval (list z počátků našich dějin, autor Eduard Štorch, Praha, Toužimský a Moravec, 1940)
  • Železný oř (autor Max Brand, přeložil F.J. Khodl, Praha, Toužimský a Moravec, 1940)
  • Tenká jako skořepina (Román o útoku na zeměkouli, autor Rudolf Heinrich Daumann, přeložil Franta Štěpánek, Praha, Toužimský a Moravec, 1940)
  • Nebezpečí z vesmíru (technický román, autor Rudolf Heinrich Daumann, přeložil Ing. F. Štěpánek, Praha, Toužimský a Moravec, 1941)
  • Útok na slunce (román, autor Rudolf Heinrich Daumann, přeložil Ing. F. Štěpánek, Praha, Toužimský a Moravec, 1941)
  • Ponurý ranč (román, autor Max Brand, přeložil J.J. Svoboda, Praha, Toužimský a Moravec, 1941)
  • Japonské pohádky (autor Barbora Markéta Eliášová, V Praze, Rebcovo nakladatelství, 1943)
  • Královské potěšení Isis (nejstarší báje lidstva, autor Felix Achille de la Cámara, Červený Kostelec, Doležalovo nakladatelství, 1943)
  • Tichomořští žraloci (dobrodružný román, autor Willibald Yöring, Budějovice, Společenská knihtiskárna, 1943)
  • Tygr za polárním kruhem (humoristický román, autor Vítězslav Šmejc, Praha, Šolc a Šimáček, 1946)
  • Kapitán Nemo. Nemova říše (autor J. M. Troska, Praha, Karel Červenka, 1947)
  • Prázdniny ve hvězdách (román devíti dětí a jednoho psa/vědeckofantastický román pro chlapce do 15 let, autor Marie Grubhoferová, Praha, Alois Hynek, 1947)
  • Přistání zakázáno (osud lodi opuštěné kapitánem, autor Vojmír Šimonek, Praha, Toužimský a Moravec, 1948)

Posmrtná vydání

[editovat | editovat zdroj]

(knihy stejného autora a téhož vydavatele vydané v jednom roku nebo v těsné návaznosti jsou uvedeny na společném řádku)

  • Biggles – Biggles a zlaté dublony, Biggles letí na sever, Biggles na stopě, Biggles ve Španělsku, Biggles letí na jih (autor William Earl Johns, přel. J. J. Svoboda, Praha, Gennex –: Toužimský a Moravec, 1990, 1993 a 1994)
  • D’Artagnan kontra Cyrano de Bergerac. Díl I-II, Tajemný rytíř, Královnina muka, Díl III-IV, Tajemství Bastily, Buckinghamovo dědictví (autor Paul Féval syn a M. Lassez, přeložil Ota Milevský, Praha, Ivo Železný, 1991–1992)
  • Malý lord (autor Frances Hodgson Burnettová, zpracoval a upravil Jindřich Kašák, Praha, Kosík, 1991 a Road, 1991, úprava Jana Pacnerová)
  • Prázdniny ve hvězdách (román devíti dětí a jednoho psa/vědeckofantastický román pro chlapce do 15 let, autor Marie Grubhoferová, Praha, Road, 1991)
  • Přítel mraků – českoslovenští stíhači ve Velké Británii (autor František Fajtl, Praha, Toužimský a Moravec, 1991)
  • Tarzan – sv. 4 Tarzanův syn, sv. 5 Tarzan a poklad Oparu (autor Edgar Rice Burroughs, Praha, Magnet-Press 1991)
  • Křídla nad pouští (Příběhy stíhacích letců v Libyjské poušti, autor Václav Kubec, Praha, Toužimský a Moravec, 1992)
  • Nobody – Tajemný muž, Pán pouště, Ostrov smrti, Záhada serailu, Vyznavač ohně, Indian Bill, Dračí jezero, Ukradená Niagara, Ďábelský dvojník, Kaňon duchů, Lovci diamantů (autor Robert Kraft, Praha : Ostrov, 1992–1995)
  • Tři mušketýři – Některá dobrodružství ze života a činů pěšáků Terence Mulvaneyho, Stanleyho Ortherise a Johna Learoyda (autor Rudyard Kipling, překlad Viktora Beneše upravila Zlata Kufnerová, Praha, Toužimský a Moravec, 1992)
  • Na jih od Rio Grande (autor Max Brand, přel. A. Kyzlink, Praha, Toužimský a Moravec, 1993)
  • Železný oř (autor Max Brand, přel. F. J. Khodl, Praha, Toužimský a Moravec, 1993)
  • Nobody – Princ z neznáma, Pán země, Ukradená Niagara, Nobody stíhá Nobodyho, Indián Bill (autor Robert Kraft, přeložil Karel Čvančara ; jazyková úprava Petr Dorňák, Brno, Návrat, 1994)
  • Noční jezdec (nezkrotní) (autor Max Brand, jazyková úprava A. Součková-Poková, Praha, Toužimský a Moravec, 1994)
  • Sedmý muž (autor Max Brand, jazyková úprava Alena Součková-Poková, Praha, Toužimský a Moravec, 1994)
  • Jeff od Putující řeky (autor Jackson Gregory, přeložil Josef Vorel, Brno, Návrat, 1995)
  • Posel z nebes – příběhy statečných mužů (povídky: Posel z nebes, autor Jiří Medula, Jsem námořník, autor Frank Laskier, Třetí fronta, autor Jaroslav Langr, Operace Hemingway, autor Allan A. Michie; ilustrovali Zdeněk Burian, Bohumil Konečný a Jiří Wowk, Praha, Toužimský a Moravec, 1995)
  • Postrach Arkansasu, Příjemný Jim, Veselý Jack, Zpívající pistole (autor Max Brand, Praha, Toužimský a Moravec, 1995)
  • Kamenná tvář, Usměvavý Charlie (autor Max Brand, Praha, Toužimský a Moravec, 1996)
  • Peklo v ráji (autor J. M. Troska, Praha, Leprez, 1997)
  • Srdcová sedma (autor Max Brand, Praha, Toužimský a Moravec, 1997)
  • Zálesák – za zlatem do země Apačů (autor Gabriel Ferry, Praha, Toužimský a Moravec, 1997)
  • Bělouš prérie (autor Gabriel Ferry, Praha, Toužimský a Moravec, 1998)
  • Hvízdavý Dan, Noční jezdec, Příjemný Jim, Rudý Jestřáb, Sedmý muž (autor Max Brand, Brno, Návrat, 1998)
  • Zlatý roh (autor Max Brand, jazyková úprava Jiří Hromádko, Praha, Toužimský a Moravec, 1998)
  • Modrá sojka, Na jih od Rio Grande, Srdcová sedma, Šest stop, pět, Veselý Jack, Železný oř (autor Max Brand, Brno, Návrat, 1999)
  • Muž proti muži, Šest stop pět (autor J. Gregory, jazyková úprava dle původního vydání Alena Novotná, Praha, Toužimský a Moravec, 1999)
  • Pistole míru (autor J. M. Troska, Praha, Toužimský & Moravec, 2005)
  • Nezkrotní - 1. Hvízdavý Dan, 2. Noční jezdec, 3. Sedmý muž, 4. Dcera Dana Barryho (Autor Max Brand, přeložil W.F. Waller, Praha, Toužimský & Moravec, 2015)

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Zatímco v občanském životě užíval příjmení Vovk, u většiny knižních ilustrací je uvedena podoba Wowk. Proto je v dalším textu upřednostňována druhá podoba.
  2. ↑ Vovk (azbukou вовк) je ukrajinsky vlk.
  3. ↑ Po několikaletém úsilí o samostatnost Ukrajiny vznikla roce 1922 Ukrajinská SSR, jako jedna z republik Sovětského svazu. Ukrajina znovu získala nezávislost až v r. 1991.
  4. ↑ Podrobnější údaje o Wowkově působení a studiu v Itálii jsou nejednoznačné.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d e f PROKOP, Vladimír. Ilustrátoři dobrodružství. Praha: Toužimský a Moravec, 2017. ISBN 978-80-7264-183-3. Kapitola Georgij Vladimirovič Volkov, s. 170–197. 
  2. ↑ KOVALIČKOVÁ, Petra. Ruští výtvarní umělci 20. století působící v Československé republice. Olomouc, 2013 [cit. 2018-01-03]. Bakalářská práce. Univerzita Palackého, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Zdeňka Vychodilová. s. 22. Dostupné online.
  3. ↑ Výstavy. Rozpravy Aventina. 36/1930-1931, s. 431. Dostupné online. 
  4. ↑ Výstava mezinárodního uměleckého spolku Skify. Lidové noviny. 10. 6. 1931, s. 9. Dostupné online. 
  5. ↑ Pražský adresář 1937-1938: s. 376, Milena Hladíková
  6. ↑ Správa pražských hřbitovů, vyhledávání hrobů dle zesnulých: Vovk Jurij
  7. ↑ Správa pražských hřbitovů, adopce: Jurij Vovk. www.hrbitovy-adopce.cz [online]. [cit. 2018-01-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-01-10. 
  8. ↑ Pražský adresář 1937-1938: s. 1593
  9. ↑ Universalia.cz: Známí členové Universalie. luzs.cz [online]. [cit. 2018-01-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-03-19. 
  10. ↑ Lotte Heller, Naďa Surovcova: Ukrainische Volksmärchen (reprint vydání z roku 1921)

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jiří_Wowk&oldid=24021296“