Jiří Bouda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jiří Bouda
Jiří Bouda.jpg
Narození 5. května 1934
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 23. srpna 2015 (ve věku 81 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Povolání umělec a malíř
Rodiče Cyril Bouda
Manžel(ka) Jana Boudová
Děti Martin Bouda
Příbuzní
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Bouda (5. května 1934, Praha23. srpna 2015, Praha) byl český grafik, malíř a ilustrátor, syn akademického malíře Cyrila Boudy.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se do umělecké rodiny malíře a ilustrátora Cyrila Boudy a již od mládí projevoval talent ke kreslení. Vystudoval Státní grafickou školu a po jejím ukončení byl přijat na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, do ateliéru prof. Karla Svolinského. Již tehdy se začalo projevovat jeho zaujetí pro technická témata, což prokázala i závěrečná práce při ukončení studia v roce 1959, kterou byl kalendář s pražskými motivy, kde však převládalo téma dopravy. Po ukončení školy, pro svoji zálibu v dopravě, zejména železniční, nastoupil na místo signalisty na stavědle nádraží v Praze – Bubenči. Po odchodu na vojnu byl přijat do Armádního výtvarného studia a díky tomu se mohl dále věnovat výtvarné práci.

Po návratu z vojny mu byla nabídnuta práce na restaurování velmi poničeného papírového Langweilova modelu Prahy v městském muzeu (Muzeum hlavního města Prahy).[1] Této náročné práce se zhostil spolu se svou ženou Janou, též výtvarnicí, se kterou společně studovali a v roce 1962 se vzali; o tři roky později se jim narodil syn Martin.[2]

Práce na záchraně modelu trvaly šest let. Přitom jim velmi pomohlo důkladné studium díla českého malíře a kreslíře Vincence Morstadta, zejména jeho vedut. S jejich pomocí se podařilo při rekonstrukci zachovat původní podobu zničených částí modelu.

Od roku 1968 se stal předsedou skupiny pro studium a dokumentaci železniční historie. Významným způsobem se podílel na spolupráci s technickými muzei v Praze, Brně i dalších městech při přípravě rozsáhlých výstav o dopravě např. 100 let veřejné dopravy v Praze (Praha, 1975), 100 let hromadné dopravy v českých zemích (Brno), Jak se kdysi cestovalo (Praha) a dalších.

Jiří Bouda byl dlouholetým členem SČUG Hollar a patřil k předním českých grafikům. Žil a tvořil v Praze.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Technika a hromadná doprava, zejména železniční, se staly hlavním námětem jeho obrazů, ilustrací, grafik a exlibris. Svým cyklem šesti panoramatických pohledů na dnes již zaniklé nádraží Praha-Těšnov zdokumentoval podobu této novorenesanční stavby pro příští generace. Na svých obrazech a kresbách zachytil také mnoho vedut českých i moravských měst. Další uměleckou oblastí jeho díla je tvorba poštovních známek a barevných litografií z cest po českých zemích i v zahraniční (Francie, Itálie a další). Připravil také řadu katalogů svých početných výstav. V závěru svého života ilustroval úspěšnou trilogii železničních pohádek spisovatele Roberta Drozdy, v níž coby hlavní postava vystupuje přednosta Drahorád (Pohádky pana přednosty, Praha 2012; Pohádky přednosty Drahoráda, Praha 2013 a Pohádkové prázdniny u přednosty Drahoráda, Praha 2015) a která se posléze dočkala i své audiopodoby namluvené předním českým hercem Josefem Somrem.

Publikace[editovat | editovat zdroj]

výběr

Výstavy (výběr)[editovat | editovat zdroj]

v zahraniční[editovat | editovat zdroj]

samostatné[editovat | editovat zdroj]

  • 1978 – San Vito al Tagliamento (Itálie)
  • 1989 – Gműnd (Rakousko)
  • 2003 – Norimberk (Německo)

kolektivní[editovat | editovat zdroj]

  • 1964 – Paříž (Francie)
  • 1968 – Bělehrad (Jugoslávie)
  • 1981 – St. Niklas (Belgie)
  • 1992 – Sapporo (Japonsko)
  • 1994 – Milano (Itálie)
  • 1995 – Brighton

v České republice[editovat | editovat zdroj]

samostatné[editovat | editovat zdroj]

  • 1985Železnice v díle Jiřího Boudy, Kulturní středisko, Vranovice (Brno-venkov) (30.8. – 15.9. 1985)
  • 1989Jiří Bouda: 555 Ex libris, k 55. narozeninám Jiřího Boudy, Jihomoravské muzeum, Znojmo (13.4. – 5.5.1989)
  • 1993Jiří Bouda: Grafika, Vlastivědné muzeum a galerie v Hlinsku, Hlinsko (4.6. – 31.8. 1993)
  • 2009Jiří Bouda: Na cestách, Galerie Hollar, Praha (8.4. – 3.5. 2009)
  • 2013Praha Jiřího Boudy / Po vodě, po souši a po kolejích, Muzeum hlavního města Prahy (4. 12. 2013 – 18. 5. 2014)[3]

kolektivní[editovat | editovat zdroj]

  • 1989Současná česká grafika, výstavní síň Mánes, Praha (2.2. – 26.3. 1989)
  • 1995Karel Svolinský a jeho žáci, Galerie Hollar, Praha (15.11. – 10.12. 1995)
  • 2004Jana a Jiří Boudovi: Grafika z cest, Galerie Hollar, Praha (1.9. – 26.9. 2004)

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • 1968, Zlatno pero Beograda, čestné uznání
  • 1987, Nejlepší kreslený kalendář roku, cena v soutěži
  • 1992, VII. Trienále exlibris Chrudim, cena
  • 2018, na jeho počest byla vydána česká poštovní známka.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. EXNER, Oskar. VÝSTAVA: Milovník vlaků, nádraží a Prahy Jiří Bouda [online]. Praha: Praha.eu, 2013-12-04 [cit. 2014-03-07]. Dostupné online. 
  2. Boudová Jana – Kouzlo ex libris
  3. anotace výstavy
  4. SŮRA, Jan. Legendární malíř železnice Jiří Bouda se dočkal vlastní poštovní známky [online]. zdopravy.cz, 2018-01-20 [cit. 2018-02-13]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MALÝ, Zbyšek. Slovník českých a slovenských výtvarných umělců: A - Č, Díl 1. Ostrava: Výtvarné Centrum Chagall, 1998. 346 s. 
  • MACHALICKÝ, Jiří. Česká grafika XX. století. Praha: SČUG Hollar, 1999. 325 s. ISBN 80-902405-0-X. 
  • LANGHAMMER, Jan. Současní tvůrci exlibris z okruhu SSPE. Praha: Spolek Sběratelů a Přátel Exlibris, 2008. 135 s. ISBN 80-254279-3-5. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]