Jiří Benedikt von Ogilvy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
baron Jiří Benedikt von Ogilvy
Jiří Benedikt von Ogilvy
Jiří Benedikt von Ogilvy
Narození19. března 1651
Želešice
Úmrtí8. října 1710 (ve věku 59 let)
Gdaňsk
Manžel(ka)Marie Anastasie von Zuckmantel zu Brumath
DětiHeřman Karel Ogilvy
RodičeJiří Jakub von Ogilvy, Euphrosina Veronika von Reitsperg
Vojenská kariéra
Hodnostpolní maršál
SloužilCísařská armáda (habsburská), Ruská armáda,
VálkyVelká turecká válka, Válka o španělské dědictví, Severní válka
BitvyBitva u Narvy (1704)
VyznamenáníŘád bílé orlice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Jiří Benedikt von Ogilvy (německy: Georg Benedikt Freiherr von Ogilvy, Baron Ogilvy de Muirtown), (19. března 1651 Želešice10. října 1710 Gdaňsk) byl císařský polním podmaršálkem, polsko-saským a ruským polní maršálem[1][2].

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Původ[editovat | editovat zdroj]

Jiří Benedikt byl synem barona Jiřího Jakuba Ogilvyho ( původně: O´Gilvy) a jeho manželky Euphrosiny Veroniky von Reitsperg. V roce 1653 získal jeho otec český inkolát[3] a byl velitel Brna a Špilberku[4]. Jiří Jakub byl synem Francise Ogilvyho of Smiddyhill a vnukem Jamese Ogilvyho, 5. lorda Ogilvyho of Airlie ze skotského rodinného klanu Ogilvy[2].

Vojenská kariéra[editovat | editovat zdroj]

V roce 1664 vstoupil do regimentu císařského generála Waltera Leslieho, poté se stal postupně desátníkem, seržantem, podporučíkem a poručíkem. V roce 1677 se stal majorem v pluku knížete markraběte Ludvíka Viléma I. Badenského. V roce 1683 byl jmenován podplukovníkem a v roce 1689 velitelem bělehradské pevnosti. Za své zásluhy získal od římského císaře Leopolda I. titul císařského komorníka, ale již roku 1691 byl velitelem a vlastníkem jednoho z německých pluků. Se svými vojáky se účastnil bojů proti Dánům. V následujících letech se opět přesunul na jih a v roce 1696 se stal velitelem města Tokaje v Uhrách a byl jmenován generálmajorem (Generalfeldwachtmeister). Roku 1702 se přesunul k rýnské armádě a účastnil se obléhání Landau, tam byl jmenován polním podmaršálkem. V roce 1704 vystoupil z císařských služeb a odešel na žádost cara Petra I. Velikého do jeho služeb jako náhrada za zesnulého Françoise Le Forta. Účastnil se severní války, v roce 1704 velel obléhání Narvy, kterou následně dobyl i nedaleký hrad Ivanogrod. Za tyto úspěchy obdržel Řád bílé orlice od polského krále Augusta II. a nakonec roku 1706 vstoupil do polských služeb. V roce 1710 zemřel při obléhání Gdaňska[2]. Pohřben byl ve Varšavě.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

V 1708 koupil za 120 000 zlatých od potomků Jana de la Crone panství Záhořany se zámkem a statek Tašov. Jeho manželkou byla Marie Anastasie von Zuckmantel zu Brumath. Jeho dědicem byl syn Heřman Karel Ogilvy.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2020-10-20]. Dostupné online. 
  2. a b c heraldica.cz: Rod Ogilvy. www.heraldica.cz [online]. [cit. 2020-10-20]. Dostupné online. 
  3. O´Gilvy, Josef Wilhelm, hrabě - Portaro - katalog knihovny. provenio.net [online]. [cit. 2020-10-20]. Dostupné online. 
  4. Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2020-10-20]. Dostupné online.