Jana Hlaváčová
| sestra | Dana Hlaváčová |
|---|---|
| manžel | Luděk Munzar |
| dcera | Barbora Munzarová |
| bývalý zeť | Jiří Dvořák |
Jana Hlaváčová (26. března 1938 v Praze) je česká herečka.
Zájem o divadlo v ní vzbudil otec, který hrál ochotnické divadlo. Po maturitě na gymnáziu vystudovala DAMU (1960). Její první angažmá bylo v Divadle J. K. Tyla v Plzni (1960–1965), posléze se stala členkou Národního divadla v Praze, kde zažila svou vrcholnou éru (Hippodamie v trilogiii J. Vrchlického, Raněvská ve Višňovém sadu, Getruda v Hamletovi, Emilie Marty ve Věci Makropulos, Markýza de Merteuil v Nebezpečných vztazích). Na naší první scéně setrvala do roku 1990, kdy odešla společně se svým manželem pro neshody s tehdejším vedení činohry. Od roku 1994 [1] je členkou hereckého souboru Divadla na Vinohradech, kde ztvárnila mnoho výrazných rolí. Jmenujme například Jeannete Burmeisterovou ve hře Donaha!, Hanu Kennedyovou ve hře Marie Stuartovna, sedmdesátiletou Albertinu ve hře Albertina, Mag Folanovou v Krásce z Leenane a Emmu Cristano ve hře Famílie.
Její mladší sestra Dana je také herečkou, působila dlouhá léta v divadle E. F. Buriana a její dcera Lucie Matoušková je absolventkou DAMU [2].
Prvním manželem Jany Hlaváčové byl herec Jiří Michný, který však zemřel [3], [4]. Z prvního manželství má dceru Terezu (nar. 1963). Následně se provdala za herce Luďka Munzara, se kterým má dceru Barboru Munzarovou (nar. 1971), která je také herečkou.
Na filmovém plátně se uvedla už jako studentka DAMU – rolí průvodkyně Čedoku Mefistofely v úspěšné filmové komedii režiséra Zdeňka Podskalského Kam čert nemůže (1959) spolu s Miroslavem Horníčkem v hlavní roli. Od 70. let hraje i v kostýmních úlohách historických osobností (Tajemství velikého vypravěče, Koncert na konci léta, Lev s bílou hřívou, Veronika). Od poloviny 80. let se objevuje převážně v komediích, kde se zapsala zejména jako sestra Tonička ve filmech o „Básnících“.
Významně se uplatnila i v televizních inscenacích a dabingu. Spolupracuje s rozhlasem, pedagogicky působí na DAMU.
Nejnověji ji diváci znají z televizního seriálu Hraběnky. V současné době účinkuje také v České televizi ve vysílání pro děti. V roce 2011 přerušila svoji uměleckou činnost z důvodů deprese a vyhoření.
Ocenění
- 1980 zasloužilá členka ND
- 1985 titul zasloužilá umělkyně
- 1988 titul národní umělkyně
- 1996 cena Thálie - činohra
Filmografie
Film
- 1959 Kam čert nemůže – Mefistofela
- 1960 Ještě včera to znamenalo smrt (studio FAMU) – Eva
- 1960 Všude žijí lidé – Eva Filipová
- 1961 Florián – Baruška
- 1961 Kolik slov stačí lásce? (povídka Zaza) – Zdena zvaná Zaza
- 1961 Noční host – Jana
- 1961 Pieseň o sivom holubovi
- 1962 Prosím, nebudit! – Helena
- 1964 Láska na toulkách – průvodkyně
- 1965 Škola hříšníků – Jana
- 1966 Flám – kreslička Dana
- 1968 Královský omyl – Eliška Přemyslovna
- 1968 Objížďka – Marta Mocná
- 1971 Všude žijí lidé – Eva Filipová
- 1971 Tajemství velikého vypravěče – Kateřina Labayová
- 1972 Aféry mé ženy (povídka Smrt za slunovratu) – Zuzana Tůmová
- 1975 Na konci světa – Jezberová
- 1976 Terezu bych kvůli žádné holce neopustil – Tesařová
- 1977 Zrcadlení – právnička Dana
- 1979 Koncert na konci léta – Josefina Kounicová
- 1979 Tvář za sklem – Tůmová
- 1981 Pytláci – matka
- 1982 Třetí princ – královna
- 1984 Barrandovské nocturno aneb Jak film zpíval a tančil – zpěvačka šlágru
- 1984 Komediant – Brigita
- 1984 Le Martyre de Saint Sébastien (TV film) – matka
- 1985 Veronika – Božena Němcová
- 1986 Lev s bílou hřívou – Zdena Janáčková
- 1987 Jak básníkům chutná život – Tonička
- 1989 Vážení přátelé, ano – Anděla Fischerová
- 1993 Konec básníků v Čechách – Tonička
- 1994 Učitel tance – vrchní sestra
- 2003 Jak básníci neztrácejí naději – Tonička
- 2004 Non Plus Ultras – matka
- 2005 Anděl Páně – Vomáčková
- 2007 Všechno nejlepší! – tetička
- 2011 Viditelný svět - matka
Televize
|
|
Odkazy
Reference
- ↑ Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 192, ISBN 978-80-239-9604-3
- ↑ Jana Bednářová: Luděk je jistota, In: Týdeník Květy, 12/2010 (speciál), str. 25
- ↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 146
- ↑ Jiří Janoušek: Tváře bez svatozáře, Práce, Praha, 1987, str. 131
Literatura
- Jiří Janoušek: Tváře bez svatozáře, Práce, Praha, 1987, str. 129–138
- Petr Hořec: Herecká ohlédnutí, Západočeské nakladatelství, Plzeň, 1977, str. 44–53
- Karel Höger: Z hercova zápisníku, Melantrich, Praha, 1979, str. 434
- Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 180, 238, 263, 447, ISBN 80-204-0493-7
- Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 146–7
- Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 117–8, 121, 125, 127, 136–7, 144, 149, 152, 192, ISBN 978-80-239-9604-3
- Miloš Smetana: Jan Tříska, nakl. XYZ, Praha, 2004, str. 24, ISBN 80-903399-5-6
- Ondřej Suchý, Oldřich Dudek: Ljuba jako vystřižená, Melantrich, Praha, 1986, str. 82–3
- Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 193, ISBN 978-80-239-9603-6