Přeskočit na obsah

Jana Germenis Hildprandt

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Jana Hildprandtová)
Jana Hildprandtová
Prezidentka Asociace majitelů hradů a zámků
Ve funkci:
1995 – 2024
poté čestná prezidentka
NástupceMichal Farník
Narození16. května 1947 (77 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
RodičeBedřich Hildprandt (1902–1981) a Cornélie, roz. Veverková (1916–2014)
DětiStephanos-Philippos Germenis Hildprandt (* 1981)
Příbuzníděd: Ferdinand Karel Hildprandt (1863–1936)
babička: Josefina z Thun-Hohensteinu (1872–1939)
děd: Ferdinand Veverka (1887–1981)
sestra: Josefina Hildprandtová (1938–2020)
synovec: Jan Hildprandt (* 1957)
praděd: Julius Grégr (1831–1896)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jana Germenis Hildprandt, také Johanna Hildprandtová[1] (* 16. května 1947 Praha)[1] je poslední příslušnice (ultima familie) někdejšího českého šlechtického rodu Hildprandtů z Ottenhausenu a restituentka zámku Blatná. Působila jako dlouholetá prezidentka Asociace majitelů hradů a zámků.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Jana Selina Cornelie Marie Josefina Hildprandtová se narodila jako mladší dcera Bedřicha Hildprandta (1902–1981) a jeho manželky Cornélie, rozené Veverkové (1916–2014).[1][2][pozn. 1]

Zámek Blatná

V zimě 1948 byl otec ve vyšetřovací vazbě, protože se sešel s někým, kdo poté nelegálně opustil republiku.[3] Ve stejném roce byl rodový majetek zkonfiskován. Směli ovšem na zámku dále bydlet. V roce 1952 byli násilně vysídleni.[4] Bydleli poté v Rojicích.[5] První až pátou třídu základní školy navštěvovala ve Velké Turné.[6]

V roce 1959 rodina emigrovala do Etiopie. Výjezd jim zařídil sám etiopský císař Haile Selassie I., který požádal během návštěvy Prahy československého prezidenta Antonína Novotného, aby rodině umožnil legální vystěhování.[4] Politickým poradcem etiopského císaře byl tehdy Janin dědeček z matčiny strany Ferdinand Veverka, který v roce 1948 z Československa emigroval. Odjeli před Vánocemi, cestovali přes Vídeň, v přístavu v Jugoslávii se nalodili a pluli přes Suezský kanál do přístavu Assab.[7] Starší sestra Josefina zůstala v Československu.[8]

V Addis Abebě navštěvovala německou a poté francouzskou školu.[7] Používala tam čtyři cizí jazyky – angličtinu, francouzštinu, němčinu a latinu.[7] Studiu jazyků se věnovala i na univerzitě v Addis Abebě. Nakonec ovládala sedm jazyků.[7] Své první zaměstnání našla na rakouské ambasádě, kde pracovala jako sekretářka. Později se uplatnila na indonéské ambasádě.[7] Po svatbě se z Afriky odstěhovala. S manželem žili a pracovali v mnoha státech – v Itálii, Íránu, Indonésii, kde manžel stavěl obří elektrárnu,[7] Malajsii, Singapuru a v letech 1979–1992 v Řecku.[5] Věnovala se interiérovému designu.[7]

Po Sametové revoluci Jana, matka Cornélie a sestra Josefina rovným dílem v roce 1992 zrestituovaly znárodněný majetek.[9][7] Matka přepsala svou třetinu na Janu, která s ní vyrůstala a vytvořila si hlubší vztah.[9] V rodině pak kvůli různým vizím o majetku došlo k velkým rozepřím, o kterých psaly noviny i časopisy.

Nakonec si sestry majetek rozdělily. Zámek Blatná připadl Janě.[pozn. 2] S nutnými opravami zanedbaného zámku se začalo hned v roce 1992.[5]

Od roku 1996 žije v Blatné.[5] Nejprve bydleli přímo na zámku, poté rekonstruovali a k bydlení si vybrali empírový domek v anglickém parku.[4][10][pozn. 3]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

V Římě se 25. září 1970 provdala za Řeka Spyridona Germenise (20. 10. 1939 Athény – 23. 7. 2014 Praha).[1] Manžel byl stavební inženýr,[5] zabýval se hlavně budováním přehrad.[7] Jeho rodina uprchla z Řecka do Etiopie před komunisty.[7] Spolu komunikovali především anglicky.[10] Narodil se jim jeden syn:[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Rodiče Bedřich Hildprandt (2. 4. 1902 Praha – 12. 2. 1981 Gauting) a Cornélie Veverková (26. 4. 1916 Praha – 7. 9. 2014 Blatná) uzavřeli sňatek 22. listopadu 1937 v Dolní Lukavici.[1] Cornélie byla vnučkou politika Julia Grégra (1831–1896) a dcerou diplomata Ferdinanda Veverky (1887–1981), který se znal s etiopským císařem Hailem Selassiem I. (1892–1975) a pro kterého Veverka později rovněž pracoval.
  2. ↑ Zámek je v majetku rodu Hildprandtů od roku 1798, kdy Blatnou koupil tyrolský šlechtic Václav Karel Hildprandt (1747–1803).
  3. ↑ Empírový domek kdysi obýval Janin strýc Jindřich Hildprandt (1895–1968), akademický sochař.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e f POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R.; OPPELT, Robert. Almanach českých šlechtických rodů 2024. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2023. 416 s. ISBN 978-80-85955-53-8. S. 159. 
  2. ↑ Modrá krev. Hildprandtové (2. díl II. řady) [online]. Česká televize [cit. 2024-07-08]. Dostupné online. 
  3. ↑ DOČEKAL, Boris. Příběhy českých šlechticů. Jihlava: Nakladatelství Listen, 2006. 176 s. ISBN 80-86526-19-4. S. 132. Dále jen Příběhy českých šlechticů. 
  4. ↑ a b c Historie rodu Hildprandtů [online]. Zámek Blatná [cit. 2024-07-07]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d e MARADOVÁ, Pavla. O zámek v Blatné se starají s láskou [online]. JcTEĎ.cz, 2020-07-01 [cit. 2024-07-07]. Dostupné online. 
  6. ↑ KÜHNL, Zbyněk. Představujeme školy v regionu – Velká Turná. S. 10–11. Blatensko sobě živě a nově [online]. Listopad 2011 [cit. 2024-07-07]. Roč. 5, čís. 23, s. 10–11. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c d e f g h i j KRÁLOVÁ, Táňa. Klenoty baronky z Blatné [online]. Dotyk, 2016-07-07 [cit. 2024-07-07]. Dostupné online. 
  8. ↑ Příběhy českých šlechticů, s. 130
  9. ↑ a b Příběhy českých šlechticů, s. 137
  10. ↑ a b Vlastní zámek Blatná, sám bydlí na staré poště. Sídlo nelze vytopit [online]. iDnes.cz, 2023-01-03 [cit. 2024-07-07]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jana_Germenis_Hildprandt&oldid=24069454“