Jana Germenis Hildprandt
| Jana Hildprandtová | |
|---|---|
| Prezidentka Asociace majitelů hradů a zámků | |
| Ve funkci: 1995 – 2024 poté čestná prezidentka | |
| Narození | 16. května 1947 (77 let) Praha  Československo |
| Rodiče | Bedřich Hildprandt (1902–1981) a Cornélie, roz. Veverková (1916–2014) |
| Děti | Stephanos-Philippos Germenis Hildprandt (* 1981) |
| Příbuzní | děd: Ferdinand Karel Hildprandt (1863–1936) babička: Josefina z Thun-Hohensteinu (1872–1939) sestra: Josefina Hildprandtová (1938–2020) synovec: Jan Hildprandt (* 1957) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Jana Germenis Hildprandt, také Johanna Hildprandtová[1] (* 16. května 1947 Praha)[1] je poslední příslušnice (ultima familie) někdejšího českého šlechtického rodu Hildprandtů z Ottenhausenu a restituentka zámku Blatná. Působila jako dlouholetá prezidentka Asociace majitelů hradů a zámků.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Narodila se jako mladší dcera Bedřicha Hildprandta (1902–1981) a jeho manželky Cornélie, rozené Veverkové (1916–2014).
V zimě 1948 byl otec ve vyšetřovací vazbě, protože se sešel s někým, kdo poté nelegálně opustil republiku.[2] Ve stejném roce byl rodový majetek zkonfiskován. Směli ovšem na zámku dále bydlet. V roce 1952 byli násilně vysídleni.[3] Bydleli poté v Rojicích.[4] První až pátou třídu základní školy navštěvovala ve Velké Turné.[5]
V roce 1959 rodina emigrovala do Etiopie. Výjezd jim zařídil sám etiopský císař Haile Selassie I., který požádal během návštěvy Prahy československého prezidenta Antonína Novotného, aby rodině umožnil legální vystěhování.[3] Odjeli před Vánocemi, cestovali přes Vídeň, v přístavu v Jugoslávii se nalodili a pluli přes Suezský kanál do přístavu Assab.[6] Starší sestra Josefina zůstala v Československu.[7]
V Addis Abebě navštěvovala německou a poté francouzskou školu.[6] Používala tam čtyři cizí jazyky – angličtinu, francouzštinu, němčinu a latinu.[6] Studiu jazyků se věnovala i na univerzitě v Addis Abebě. Nakonec ovládala sedm jazyků.[6] Své první zaměstnání našla na rakouské ambasádě, kde pracovala jako sekretářka. Později se uplatnila indonéské ambasádě.[6] Po svatbě se z Afriky odstěhovala. S manželem žili a pracovali v mnoha státech – v Itálii, Íránu, Indonésii, kde manžel stavěl obří elektrárnu,[6] Malajsii, Singapuru a v letech 1979–1992 v Řecku.[4] Věnovala se interiérovému designu.[6]
Po Sametové revoluci Josefina, matka Cornélie a sestra Jana rovným dílem v roce 1992 zrestituovaly znárodněný majetek.[8][6] Matka přepsala svou třetinu na Janu, která s ní vyrůstala a vytvořila si hlubší vztah.[8] V rodině pak kvůli různým vizím o majetku došlo k velkým rozepřím, o kterých psaly noviny i časopisy.
Nakonec si sestry majetek rozdělily. Zámek Blatná připadl Janě.[pozn. 1] S nutnými opravami zanedbaného zámku se začalo hned v roce 1992.[4]
Od roku 1996 žije v Blatné.[4] Nejprve bydleli přímo na zámku, poté rekonstruovali a k bydlení si vybrali empírový domek v anglickém parku.[3][9][pozn. 2]
Rodina[editovat | editovat zdroj]
V Římě se 25. září 1970 provdala za Řeka Spyridona Germenise (20. 10. 1939 Athény – 23. 7. 2014 Praha).[1] Manžel byl stavební inženýr,[4] zabýval se hlavně budováním přehrad.[6] Jeho rodina uprchla z Řecka do Etiopie před komunisty.[6] Spolu komunikovali především anglicky.[9] Narodil se jim jeden syn:[1]
- Stephanos-Philippos Germenis Hildprandt (* 3. 8. 1981 Athény)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R.; OPPELT, Robert. Almanach českých šlechtických rodů 2024. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2023. 416 s. ISBN 978-80-85955-53-8. S. 159.
- ↑ DOČEKAL, Boris. Příběhy českých šlechticů. Jihlava: Nakladatelství Listen, 2006. 176 s. ISBN 80-86526-19-4. S. 132. Dále jen Příběhy českých šlechticů.
- ↑ a b c Historie rodu Hildprandtů [online]. Zámek Blatná [cit. 2024-07-07]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e MARADOVÁ, Pavla. O zámek v Blatné se starají s láskou [online]. JcTEĎ.cz, 2020-07-01 [cit. 2024-07-07]. Dostupné online.
- ↑ KÜHNL, Zbyněk. Představujeme školy v regionu – Velká Turná. S. 10–11. Blatensko sobě živě a nově [online]. Listopad 2011 [cit. 2024-07-07]. Roč. 5, čís. 23, s. 10–11. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j KRÁLOVÁ, Táňa. Klenoty baronky z Blatné [online]. Dotyk, 2016-07-07 [cit. 2024-07-07]. Dostupné online.
- ↑ Příběhy českých šlechticů, s. 130
- ↑ a b Příběhy českých šlechticů, s. 137
- ↑ a b Vlastní zámek Blatná, sám bydlí na staré poště. Sídlo nelze vytopit [online]. iDnes.cz, 2023-01-03 [cit. 2024-07-07]. Dostupné online.
