Jan Mauropus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Svatý
Jan Mauropus
Narození990 nebo 1000
Paflagonia
Úmrtí1070
Konstantinopol
Svátek5. říjen
Státní občanstvíByzantská říše
Vyznánípravoslaví
Uctíván církvemipravoslavná církev
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Svatý Jan Mauropus (řecky Ἰωάννης Μαυρόπους; kolem 990 až 1000[1] Malá Asie[2][3] – kolem 1080[3][4] Konstantinopol) byl byzantský učenec a spisovatel, metropolita euchaitský. Byl významným učitelem a ve třicátých letech 11. století kolem sebe seskupil okruh důležitých byzantských vzdělanců. Jeho studenty byli například Michael Psellos či Jan Xifilinos.[3][5][6] Pravoslavnou církví je uctíván jako svatý, jeho svátek se připomíná 5. října .[7]

Život[editovat | editovat zdroj]

Jan (Ióannés) se narodil pravděpodobně v maloasijské Paflagonii. Přesné místo jeho narození není známo, některé náznaky však odkazují na Klaudiopolis, kde měl být biskupem jeho strýc.[7] Jeho druhý strýc snad byl misionářem v Bulharsku. V mládí měl Jan od svých obou strýců získat vynikající vzdělání.[2] Studoval rétoriku, logiku, metafyziku a etiku, zabýval se přírodními vědami, matematikou, právem a latinou.[8] Během studií v Konstantinopoli se stal příslušníkem silné vrstvy byzantských vzdělanců 11. století. Působil jako jejich učitel a spolužák. Lekce původně poskytoval v soukromém domě. Jeho přednášky navštěvovala pozdější konstantinopolská elita včetně učence Michaela Psella a pozdějších patriarchů Konstantina Leichuda a Ióanna Xifilina. Pomáhal také s obnovou vysokého školství v Konstantinopoli, napsal statut pro tamní právnickou fakultu. Postupně se stal se oblíbencem mecenášského císaře Konstantina IX. Monomacha. Jako takový měl značný vliv na byzantskou vysokou politiku. V roce 1047 během své řeči požádal císaře o omilostnění povstalce Leona Tornikia.[3][4][6][7]

V roce 1050 se za dosud nevyjasněných okolností dostal do nemilosti a musel opustit politické výsluní hlavního města. Byl vysvěcen biskupem a jmenován metropolitou maloasijského města Euchaita. Podle hagiografických zmínek měl místní diecézi duchovně pozvednout a rozvinout tamní duchovní správu. Nechal vystavět klášter svatému Theodorovi z Tironu, patronovi města a ujal se reformy liturgie.[2] Do Konstantinopole se mohl vrátit až na sklonku svého života. Po návratu vstoupil do monastýru (některé zdroje uvádějí Studijský klášter, jiné zmiňují jiné kláštery), kde dožil svůj život.[3][6][7] Zemřel snad někdy krátce po nástupu Alexia I. na byzantský trůn.[4]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Ve své spisovatelské činnosti se Jan věnoval zejména poezii a rétorice. Napsal mnoho kázání, básní a epigramů. Zachovaly se také jeho četné dopisy (minimálně 77) a životy svatých. Zachována je i jeho práce v oblasti liturgických hymnů.[3][5] Velká část z jeho děl nebyla dodnes publikována.[7]

Jeho myšlenky nesou prvky křesťanského byzantského humanismu a sociálního cítění.[4][2] Odsuzoval militarismus a prosazoval používání rétoriky jako prostředku pro zisk politického vlivu. Během své aktivní kariéry se ve svých pracích zabýval tehdejšími politickými událostmi. Jeho díla tak poskytují cenné informace k dějinám Byzance a Balkánu . Po svém pádu v roce 1050 se soustředil na náboženská téma.[6]

Do svých děl zasazoval živé obrazy a v jednom ze svých epigramů horlivě bránil antické spisovatele jako Platóna či Plutarcha.[6] Modlil se za spásu jejich duše, protože svým životem prý byli blízko Kristovu učení.[7] V tomto směru na něj navázali další byzantští učenci 11. století.

Podle některých církevních zdrojů měla konstantinopolská církev na návrh Jana Mauropa zavést společné slavení tří významných byzantských světců a teologů Basila Velikého, Jana Zlatoústého a Řehoře Naziánského.[9][10]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ióannes Mauropous na slovenské Wikipedii.

  1. ↑ Lexikon des Mittelalters. [s.l.]: [s.n.] ISBN 3-476-01742-7. S. 414–415. 
  2. ↑ a b c d Dictionnaire de Spiritualité. [s.l.]: [s.n.] S. 624–626. 
  3. ↑ a b c d e f Ióannés Mauropus In: Encyclopaedia Beliana [online]. Dostupné online. ISBN 978-80-89524-30-3. (slovensky) 
  4. ↑ a b c d Encyklopedie Byzance. [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-80-7277-485-2, ISBN 978-80-86420-43-1. S. 309. 
  5. ↑ a b John Mauropous In: Encyclopedia Britannica [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b c d e The Oxford Dictionary of Byzantium. [s.l.]: [s.n.] ISBN 0-19-504652-8. S. 1319. (anglicky) 
  7. ↑ a b c d e f Pravoslavnaja enciklopedija. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-5-89572-044-8. S. 434–435. 
  8. ↑ Pravoslavnaja Bogoslovskaja enciklopedija ili Bogoslovskij enciklopedičeskij slovar [online]. Dostupné online. (rusky) 
  9. ↑ Sviatok troch svätých byzantských hierarchov [online]. Odkazuje na Mgr. Antonín Čížek: Synaxár. Životy svätých, Prešov 1998, s. 172. Dostupné online. (slovensky) 
  10. ↑ 30. január – Sviatok Troch svätiteľov [online]. Podľa J. Katrij: Piznaj svij obrjad. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KARPOZILOS, Apostolos D. The letters of Ioannes Mauropous, Metropolitan of Euchaita. Thessaloniki : Association for Byzantine Research, 1990. 280 s. Dostupné online.
  • MAUROPOUS, JOHN. In: Historical Dictionary of Byzantium. Ed. John R. Rosser. New York : Oxford University Press, 2001. 536 s. ISBN 978-0810839793, 0810839792. S. 262.
  • JEAN MAUROPOUS ou MAVROPODE. In: Dictionnaire d'histoire et de géographie ecclésiastiques. Ed. R. Aubert. Tome 27. JEAN E... - JONNART. Paris : Letouzey et Ané, 2000. ISBN 2-7063-0210-0. S. 279.
  • JEAN MAUROPOUS. In: Dictionnaire de Spiritualité. Tome 8. Jacob - Kyspenning. Paris : Beauchesne, 1974. Autor hesla: Daniel Stiernon. S. 624 – 626.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Mauropus&oldid=23590304“