Jan Kanižský
| Jeho biskupská milost Jan Kanižský | |
|---|---|
| Primas maďarský Arcibiskup ostřihomský | |
 Arcibiskup ostřihomský | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | ostřihomská |
| Arcidiecéze | ostřihomská |
| Jmenování | 1387 |
| Emeritura | 1418 |
| Předchůdce | Demetrius Ostřihomský |
| Nástupce | George Hohenlohe |
| Svěcení | |
| Biskupské svěcení | 1387 světitel Urban VI. |
| Vykonávané úřady a funkce | |
| Zastávané úřady |
|
| Osobní údaje | |
| Rodné jméno | János Kanizsai |
| Země | Maďarsko |
| Datum narození | Desetiletí od 1350 |
| Místo narození | Uhersko |
| Datum úmrtí | 30. května 1418 |
| Rodiče | Jan I. Kanižský |
| Příbuzní | Mikuláš Kanižský a Štěpán II. Kanižský (sourozenci) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jan Kanižský (maďarsky János Kanizsai, angl. John Kanizsay; 1350, Zala – 30. května 1418) byl maďarský katolický duchovní a politik. Stal se biskupem jágerským a poté arcibiskupem ostřihomským. Byl primasem Maďarska a hlavním kancléřem Uherského království.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Narodil se do šlechtické maďarské rodiny Kanižských v provincii Zala. Jeho otcem byl Jan Kanižský (†1370) z Vasu a Zaly[1], jeho matka byla dcerou Mikuláše Gilétfi z Požega. Měl tři vlivné bratry: Mikuláše, Lorence a Štěpána (záhřebský biskup). Byl studentem na univerzitě v Padově a v roce 1377 se stal krátce jejím rektorem. Jan byl také důvěrníkem a zpovědníkem uherské princezny Marie I., dcery uherského krále Ludvíka I., budoucí manželky krále Zikmunda. V roce 1384 byl jmenován biskupem jágerského biskupství a od roku 1387 byl královským kancléřem. V roce 1387 vystřídal Demetera Ostřihomského ve funkci ostřihomského arcibiskupa a nesl tak nejvyšší hierarchický titul katolické církve v Uherském království.[2]
Spolu se svým bratrem Mikulášem byl Jan Kanižský zastáncem krále Zikmunda a dopomohl mu k uherské koruně. I díky tomu upevnil své dobré politické postavení a získal další majetky. Krále Zikmunda podporoval a doprovázel i při jeho vojenských taženích. V roce 1396 se zúčastnil bitvy u Nikopole, ve které se král Zikmund spolu s vojsky vévody Jana I. Burgundského pokusili vyhnat osmanské Turky z Evropy. Bitva však skončila pro křesťanské síly tragickou porážkou. Přestože Zikmund poté vyjednal s Turky příměří, porážka pro něj znamenala ztrátu prestiže, což později přispělo k odporu uherské šlechty proti němu. V čele tohoto odporu stál právě Jan Kanižský. Uskupení šlechticů nesouhlasilo také se Zikmundovými zahraničními rádci (hlavně se Stiborem ze Stibořic), nechtěli u moci cizince.[2][3]
V roce 1398 podpořil Jan Kanižský Ladislava Neapolského v jeho úsilí o získání uherského trůnu. Poté dokonce organizoval v roce 1401 zajetí Zikmunda. Během jeho věznění přijal titul kancléře a vedl zemi. Po osvobození Zikmunda byl nucen se vzdát a rezignovat na funkci kancléře. Přijal od Zikmunda omilostnění, ale jeho statky a příjmy spravoval pak až do roku 1407 Stibor ze Stibořic a Jan Kanižský se jen pomalu vracel do přízně krále. V roce 1412 si znovu získal královu důvěru a řídil zemi za Zikmundovi nepřítomnosti.[2][3]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ GENEALOGY.EU. Kanizsai. genealogy.euweb.cz [online]. [cit. 2023-03-01]. Dostupné online.
- ↑ a b c MAGYAR KATOLIKUS LEXIKON. Kanizsai. lexikon.katolikus.hu [online]. [cit. 2023-03-01]. Dostupné online.
- ↑ a b MEK. Kanizsai. Hungarian Electronic Library [online]. [cit. 2023-03-01]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Kanižský na Wikimedia Commons - erby Kanizsai na wikibooks
- ŠÍMA Matěj, Zajetí panovníků, S. 42-54
- LOVAG Zsuzsa, Folia Archaeologica - pečetní prsten, S. 193-202
