Jan II. z Alençonu

Jan II. z Alençonu
Jan II. z Alençonu
Narození	2. března 1409; Argentan
Úmrtí	8. září 1476 (ve věku 67 let); Paříž
Povolání	voják
Ocenění	rytíř Řádu zlatého rouna
Choť	Johana z Valois; Marie z Armagnacu
Děti	René z Alençonu; Catherine d'Alençon; Jeanne d'Alençon, Comtesse de Beaumont-le-Roger
Rodiče	Jan I. z Alençonu a Marie Bretaňská
Rod	Valoisové
Příbuzní	Karel IV. Alençonský, Františka z Alençonu a Anna z Alençonu (vnoučata)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan II. z Alençonu (2. března 1409 Argentan – 8. září 1476 Paříž), byl francouzský šlechtic a vojenský velitel. Byl vévodou z Alençonu a hrabětem z Perche. Byl generálem francouzského vojska v poslední fázi Stoleté války, a také byl stoupencem Johanky z Arku.

Životopis

Jeho rodiči byli synem Jan I. z Alençonu a Marie Bretaňské, dcery Jana IV. Bretaňského a Jany Navarrské. V patnácti letech byl 17. srpna 1424 zajat Angličany v bitvě u Verneuil. V zajetí byl až do roku 1427 v Le Crotoy, kdy zaplatil 200 000 jako výkupné. Prodal všechny své majetky Angličanům, a Fougères bretaňskému vévodovi. Po Alençonovu zajetí, vévoda z Bedfordu, regent za Jindřicha VI. Anglického, převzal kontrolu nad jeho vévodstvím. Alençon nezískal zpět až do roku 1449, ale pro francouzského krále byl stále titulárním vévodou. Když vyšel z vězení, byl Jan z Alençonu nazýván "nejchudším člověkem ve Francii".

Před jeho zajetím u Verneuil, se v roce 1424 na zámku Blois oženil s Johanou z Valois, dcerou Karla Orleánského a Izabely z Valois, ale ta zemřela roku 1432 v Angers, aniž by Janovy dala nějaké potomky.

V dubnu 1429, ne dlouho po svém osvobození, vévoda slyšel o Johance z Arku, která přišla za Karlem VII. do Chinonu, slíbila mu, že Francii osvobodí od Angličanů, a žádala ho, aby ji pustil s armádou k obléhání Orléans. Alençon přišel dychtivě do Chinonu a rychle se stal jejím dobrým přítelem a nejvýznamnějším zastáncem ze všech princů královské krve. Doprovodil ji k Orléans, kde se stal oficiálním velitelem francouzské armády a hrál hlavní roli v Johančině vítězství proti Angličanům. Pak se připojil k osvobození zbytku údolí Loiry. Po skončení tažení v září 1429 odešel bojovat jinam a raději útočil na Angličany v okolí svého vlastního území v Normandii. Po Johaninu umučení dne 30. května 1431, když byla Angličany upálena na hranici v Rouenu, byl Alençon jedním z lidí, nejvíce zničených touto ztrátou.

Dne 30. dubna 1437, na zámku L'Isle-Jourdain, se oženil s Marií z Armagnacu, dcerou Jana IV. z Armagnacu.

Opustil Karla VII. a zúčastnil se povstání v letech 1439–1440, ale bylo mu odpuštěno, že byl celoživotním královým přítelem. V roce 1449 se podílel na invazi do Normandie, ale nerozumně vstoupil do korespondence s Angličany. Krátce po svědčení v "rehabilitačním procesu" Johanky z Arku v roce 1456, byl zatčen Jeanem de Dunois a uvězněn v Aigues-Mortes. V roce 1458, byl obviněn z urážky majestátu a odsouzen k trestu smrti, ale rozsudek byl změněn, a on byl uvězněn v Loches. Byl propuštěn Ludvíkem XI. v roce 1461 za podmínky jeho nastoupení, on je však odmítl a byl znovu uvězněn. Podruhé byl souzen před Pařížský parlamentem a 18. července 1474 byl znovu odsouzen k trestu smrti, a jeho vévodství bylo zabaveno. Trest nebyl vykonán a zemřel ve vězení v Louvru v roce 1476.