Jan Duchoslav Panýrek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jan Duchoslav Panýrek
Jan Duchoslav Panyrek 1903.png
Narození19. června 1839
Stražiště
Úmrtí18. srpna 1903 (ve věku 64 let)
Hradec Králové
Národnostčeská
Povoláníučitel, básník, přírodovědec a spisovatel
DětiDuchoslav Panýrek
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Duchoslav Panýrek (19. června 1839 Stražiště[1]18. srpna 1903 Hradec Králové[2]) byl český středoškolský profesor a popularizátor přírodních věd. Vyučoval na reálce v Rokycanech (1862–1870) a na učitelském ústavu v Hradci Králové (1870–1899). Prosazoval induktivní metodu vyučování, vedl budoucí učitele k názornému výkladu. Proslavil se jako autor učebnic fyziky a chemie, návodů k provádění kouzelnických triků, ale i satirických básní a epigramů. Používal také pseudonym Hanuš Zlivecký.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 19. června 1839 v obci Stražiště 35 – Na Lhotkách (část obce Počaply v okrese Příbram) jako syn ovčáka Jana Panýrka původem z nedaleké Zlivi u Volenic.[1] Navštěvoval obecnou školu v Bubovicích, hlavní školu v Březnici, reálku (1852–1858) a stavovský polytechnický ústav (1858–1862) v Praze.[3] Roku 1862 byl přijat jako zatímní učitel na nižší reálce v Rokycanech, o dva roky později získal na této škole stálé místo jako učitel nauk přírodních.[3] V roce 1870 byl přeložen na učitelský ústav do Hradce Králové.[3][4]

Byl středoškolským profesorem přírodních věd (zoologie, botanika, mineralogie, fyzika, chemie, hospodářství, somatologie).[5] Měl didaktický talent.[6] Vychoval tisíce učitelů.[7] Vedl své studenty k názornému vyučování pomocí pokusů a učil je sestrojovat vlastní pomůcky, přičemž nejvíce oceňoval ty jednoduché a praktické.[8] Byl průkopníkem induktivního vyučování[5] (od konkrétního k obecnému).[p 1] Popularizoval fyziku a chemii mezi mládeží publikováním návodů k zábavným pokusům[6][9] (viz sekci Dílo).

Roku 1869 získal jednu z bronzových cen za učební pomůcky na hospodářsko-průmyslové výstavě v Plzni.[10] Pomůckami pro výuku fyziky se účastnil i světové výstavy ve Vídni r. 1873.[11][12][13] O rok později byl přijat za člena c. k. zkušební komise pro školy obecné a měšťanské.[3]

V srpnu 1894 mu císař František Josef I. udělil zlatý záslužný kříž s korunou.[14]

Roku 1899 odešel do výslužby.[15] Zemřel 18. srpna 1903 v Hradci Králové[6] na marasmus.[2]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

V mládí přispíval satirickými a příležitostnými básněmi a epigramy do časopisů (Humoristické listy, Obrazy života, Dalibor, Lada, Lumír, Rodinná kronika, Štěpnice) a almanachů (Růže, Horník).[5] Příkladem je Na velký pátek (1860),[16] Hrozná a velmi pohnutlivá lamentace (1861)[17] a Na oltář vlasti (1861).[18] Udržoval přátelské vztahy s Nerudou, Heydukem a Wünschem.[6] Roku 1867 uveřejnil ve Štěpnici návody na chemické pokusy pod titulem Malý lučebník.[3]

Knižně vyšly mj. tyto jeho práce:[19]

  • Písně z hladu: nová růže stolistá (1862), sbírka satirických básní s originálními náměty,[20] v nichž zesměšňoval tehdejší populární hesla.[5] Neruda v recenzi pochválil jeho epigramatický talent.[15] (online)
  • Malý kouzelník: hojná sbírka vybraných pokusův eskamotérských (1863 s řadou reedic), pod pseudonymem Hanuš Zlivecký (online 1863 a 1873)
  • Skladná i rozborná chemie v úlohách (1868), učebnice pro střední školy. Autor reagoval na úpravu studijního plánu, kdy byl úředně snížen počet vyučovacích hodin při zachování rozsahu učiva. Kniha proto klade důraz na samostudium žáků. Pozitivně ji ocenil např. Jiljí Vratislav Jahn.[21] (online)
  • Učebná kniha silozpytu čili fysiky (1872, podle německého originálu od Franze Hoffmanna), pro průmyslové školy (online)
  • Přírodozpyt, to jest, Fysika a chemie (3 díly, 1878–1880), pro měšťanské školy. Recenze chválila výrazně vyšší kvalitu oproti dosavadním učebnicím, zejména využíváním příkladů, ilustrací a postupem od běžných znalostí k obecným pravidlům.[22][23] Jednalo se o první českou učebnici založenou na induktivní metodě.[15][p 1] (Online: 1. díl, 2. díl, 3. díl.) Byla vydávána opakovaně až do 20. let 20. století, přičemž pozdější reedice upravil Josef Drnec. V letech 1921–1928 byla Drncova verze také přeložena do slovenštiny jako Panýrkov Prírodozpyt pre meštianske školy (překlad Peter Vencel).
  • Krátký přírodozpyt (silozpyt a lučba) pro obecné a pokračovací školy (1891) (online)
  • Nařízení o zdravotnictví na školách obecných v království Českém (1891)

Ukázkou jeho satirického humoru je Píseň z hladu VII.:

Buď v světě dobrák největší
a neměj žádné žluče,
pak někdo za tvou dobrotu
tě z lásky ještě stluče.

Vždyť potkal osud podobný
náš národ holubičí —
kéž zhynou všichni dobráci,
aneb nás osud zničí.[24]

Příbuzenstvo[editovat | editovat zdroj]

26. listopadu 1863 se v pražském kostele sv. Petra na Poříčí oženil s Kateřinou Jansovou (1831).[25]

  • Syn Otakar[26] (1864–1879), student gymnázia, zemřel na neštovice[8] (uváděla se také otrava krve).[27] Otec mu r. 1873 věnoval jedno z rozšířených vydání knihy Malý kouzelník.
  • Dcera Zdenka[28] (1865)
  • Syn Duchoslav Panýrek[29] (1867–1940) byl známý pražský lékař a popularizátor zdravotnických poznatků.[30]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. a b MAKOVIČKA, Emanuel. Deduktivní a induktivní methoda učebná. In: KLIKA, Josef. Stručný slovník paedagogický. Praha: Odbor literárně-paedagogický při Ústředním spolku jednot učit. v Čechách, 1891. Dostupné online. Svazek Díl 1. S. 191.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b SOA Třeboň, Matrika narozených Mirovice 7, s. 386. Dostupné online.
  2. a b SOA Zámrsk, Matrika zemřelých Hradec Králové, sign. 51-3511, ukn 3068, s. 625. Dostuné online.
  3. a b c d e KRYŠPÍN, Vojtěch. Obraz činnosti literární učitelstva českoslovanského za posledních 100 let. Praha: M. Knapp, 1885. 422 s. Kapitola Panýrek Jan D., s. 201. 
  4. Wien. Freie Pedagogische Blätter. 1870-10-08, roč. 4, čís. 41, s. 642. Dostupné online [cit. 2020-04-18]. 
  5. a b c d Prof. J. D. Panýrek. Zlatá Praha. 1903-08-28, roč. 20, čís. 44, s. 526. Dostupné online [cit. 2020-04-18]. 
  6. a b c d Prof. Jan D. Panýrek. Josef Krondl. Národní listy. 1903-08-20, roč. 43, čís. 226, s. 2. 
  7. Úmrtí. Osvěta lidu. 1903-08-22, roč. 8, čís. 71, s. 3. 
  8. a b ŘEZNÍČEK, Václav. Královéhradecké vzpomínky XII. Obnova. 1904-06-03, roč. 10, čís. 23, s. 2–3. 
  9. VYKOUKAL, František Vladimír. Nové rovy. Osvěta. 1903–1910, roč. 33, čís. 10, s. 945. Dostupné online [cit. 2020-04-18]. 
  10. Zprávy tržní a hospodářské. Národní listy. 1869-10-18, roč. 9, čís. 288, s. 2. 
  11. Böhmen. Wiener Weltausstellungs-Zeitung. 1872-07-10, roč. 2, čís. 57, s. 6. Dostupné online [cit. 2020-04-18]. 
  12. Das Zeichen und Modellieren auf der Vorausstellung. Neue Freie Presse. 1873-04-08, roč. 1873, čís. 3998, s. 6. Dostupné online [cit. 2020-04-18]. 
  13. Stipendien zum Besuche der Wiener Weltausstellung. Böhm. Kamnitzer Anzeiger. 1873-09-20, roč. 6, čís. 38, s. 197. Dostupné online [cit. 2020-04-18]. 
  14. Amtliches. Die Presse. 1873-09-20, roč. 47, čís. 229, s. 3. Dostupné online [cit. 2020-04-18]. 
  15. a b c Panýrek 1) Jan D.. In: OTTO, Jan. Ottův slovník naučný. Praha: J. Otto, 1902. Dostupné online. Svazek 19. S. 159.
  16. PANÝREK, Jan D. Na velký pátek. In: SCHWARZ, František. Růže. Praha: Jaroslav Pospíšil, 1860. S. 121.
  17. ZLIVECKÝ, Hanuš. Hrozná a velmi pohnutlivá lamentace. In: VILÍMEK, Josef Richard. Nová Růže stolistá, čili, Sto nevázaností v řeči vázané. Praha: Kateřina Jeřábková, 1861. S. 71.
  18. ZLIVECKÝ, Hanuš. Na oltář vlasti. Humoristické listy. 1861-02-02, roč. 3, čís. 18, s. 141. 
  19. Podle seznamu prací v Souborném katalogu ČR, není-li uvedeno jinak
  20. Úmrtí. Národní politika. 1903-08-20, roč. 21, čís. 226, s. 4. 
  21. Nová školní kniha. Národní listy. 1868-05-05, roč. 8, čís. 124, s. 4. 
  22. Písemnictví a umění. Přírodozpyt. Beseda učitelská. 1877-12-28, roč. 9, čís. 52, s. 665. 
  23. Přehledy spisů metodických. Beseda učitelská. 1879-01-02, roč. 11, čís. 1, s. 4. 
  24. PANÝREK, Jan D. Písně z hladu. Praha: Jaroslav Pospíšil, 1862. 103 s. Dostupné online. Kapitola VII, s. 9. 
  25. Archiv hl. m. Prahy, Matrika oddaných u sv. Petra, sign. PE O11, s. 79. Dostupné online.
  26. SOA Plzeň, Matrika narozených Rokycany 16, s. 2. Dostupné online.
  27. SOA Zámrsk, Matrika zemřelých Hradec Králové 1875-1907, sign. 51-3511, ukn 3068, s. 58. Dostupné online.
  28. Rokycany 16 | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2021-08-04]. Dostupné online. 
  29. SOA Plzeň, Matrika narozených Rokycany 16, s. 98. Dostupné online.
  30. MUDr. Panýrek zemřel. Národní listy. 1940-12-28, roč. 80, čís. 354, s. 2. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]