Jan Antonín Voračický z Paběnic

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jan Antonín Voračický z Paběnic
Rodový erb Voračických z Paběnic
Narození12. října 1787
Manžel(ka)Rozálie ze Stillfriedu
DětiJindřich Voračický z Paběnic
RodičeAntonín Josef Voračický z Paběnic a Marie Anna Batthyányová
RodVoračičtí z Paběnic
PříbuzníJáchym Jindřich Voračický z Paběnic (sourozenec)
Jiří Jindřich Voračický z Paběnic a Jan hrabě Voračický z Paběnic (vnoučata)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Antonín Voračický z Paběnic (německy Johann Anton Woracziczky von Babienitz, 12. října 17877. dubna 1829, Brno[1] ) byl český šlechtic z rodu Voračických z Paběnic.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jan Antonín se narodil jako syn Antonína Josefa Voračického a jeho manželky Marie Anny Batthyányové.

Měl bratra Jáchyma Jindřicha, který držel od roku 1782 panství Božejov, Choustník a Chvatěruby po svém strýci Jáchymovi. Po smrti příbuzného Jana Jindřicha z Bissingenu v roce 1784 navíc zdědil jeho majetky Smilkov a Pyšely a ke svému příjmení přijal jméno Bissingen a rod se poté psal Voračický-Bissingen (Woracziczky-Bissingen). Měl dceru Eleonoru (1809 –1898), provdanou za hraběte Michaela Karla z Kounic († 1852). Tato česká vlastenka, dáma c. k. Řádu hvězdového kříže, byla blízkou přítelkyní Boženy Němcové, Karoliny Světlé a dalších českých umělců.

Jan Antonín sám později držel panství Pyšely, které však prodal.

Hrabě Jan Antonín Voračický z Paběnic zemřel 7. dubna 1829 v Brně.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Jan Antonín byl ženatý s Rozálií, rozenou svobodnou paní ze Stillfriedu (* 12. ledna 1796), s níž měl syna Jindřicha (*1825), jenž později zdědil peněžité svěřenství. Ten měl také dva syny, Jiřího Jindřicha (*1856), majitele Finkeneku ve Štýrsku a Jana (*1857).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Voračičtí z Paběnic. leporelo.info [online]. [cit. 2021-07-27]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • BLKÖ:Woracziczky, Johann Anton – Wikisource. de.wikisource.org [online]. [cit. 2021-07-27]. Dostupné online. (německy)