Jaderná elektrárna Palo Verde
| Jaderná elektrárna Palo Verde | |
|---|---|
 Pohled na jadernou elektrárnu | |
| Stát |  Spojené státy americké |
| Umístění | Tonopah, Maricopa County, Arizona |
| Stav | V provozu |
| Začátek výstavby | 25. května 1976 |
| Zprovoznění | 28. ledna 1986 |
| Náklady na výstavbu | 5,9 miliardy dolarů (1986) |
| Vlastník | Arizona Public Service |
| Zhotovitel | Combustion Engineering |
| Jaderná elektrárna | |
| Reaktory v provozu | 3 × 1414 MW |
| Typ reaktorů | PWR |
| Palivo | Uran 235U |
| Elektrická energie | |
| Celkový výkon | 2828 MW |
| Roční výroba | 31,920 GWh (2019) |
| Koeficient využití | 92.55% (2017) |
| Souřadnice | 33°23′21,12″ s. š., 112°51′54″ z. d. |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jaderná elektrárna Palo Verde (anglicky Palo Verde Nuclear Generating Station) je provozní jadernou elektrárnou ve Spojených státech.[1] Leží poblíž města Tonopah v Maricopa County ve státě Arizona, přibližně 72 kilometrů od Phoenixu. Většinový vlastník a provozovatel elektrárny je společnost Arizona Public Service. Reaktory elektrárny vybudovala a dodala americká společnost Combustion Engineering. Jde o druhou největší jadernou elektrárnu ve Spojených státech, která produkuje elektrickou energii pro zhruba 4 miliony obyvatel a zároveň se jedná o jedinou jadernou elektrárnu na světě, která nebyla postavena poblíž velké vodní plochy, protože ke chlazení využívá odpadních vod z nedalekých měst.[2] Areál elektrárny se rozkládá na pozemku o velikosti 1600 hektarů. V zařízení pracuje přes 2000 zaměstnanců.
Historie a technické informace[editovat | editovat zdroj]
Reaktory[editovat | editovat zdroj]
Jaderná elektrárna Palo Verde provozuje celkem tři jaderné reaktory o výkonu přibližně 1,4 GW, které jsou zdrojem elektřiny pro jižní část Arizony a jižní Kalifornie. Stávající bloky jsou jedinými komerčními reaktory používanými ve Spojených státech, které byly navrženy tak, aby fungovaly na 100% palivových jádrech MOX. Do plného provozu se elektrárna dostala v roce 1988, stavba trvala dvanáct let a stála asi 5,9 miliardy dolarů.[3][4]
Blok 1[editovat | editovat zdroj]
Výstavba prvního bloku započala dne 25. května 1976. Jedná se o dvousmyčkový tlakovodní reaktor System 80 od Conbustion Engineering. Jeho hrubý výkon je 1414 MW a čistý výkon po odečtení vlastních potřeb činí 1311 MW. Blok byl poprvé připojen k síti dne 10. června 1985 a do komerčního provozu přešel dne 28. ledna 1986.[5]
Blok má od NRC udělenou provozní licenci do 1. června 2045.[5]
Blok 2[editovat | editovat zdroj]
Výstavba druhého bloku byla zahájena 1. června 1976. Jde o identický reaktor, jako první. Hrubý výkon bloku dosahuje 1414 MW a čistý výkon činí 1314 MW. Do sítě byl blok poprvé přifázován 20. května 1986 a komerční provoz následoval 19. září 1986.
Blok má od NRC udělenou provozní licenci do 24. dubna 2046.[6]
Blok 3[editovat | editovat zdroj]
Třetí blok začal být budován také 1. června 1976. Opět jde o kopii prvního a druhého bloku. Hrubý výkon bloku činí 1414 MW a čistý výkon bez vlastních potřeb dosahuje 1312 MW. K síti byl blok poprvé připojen dne 28. listopadu 1987 a zahájení komerčního provozu následovalo 8. ledna 1988.
Blok má od NRC udělenou provozní licenci do 25. listopadu 2047.[7]
Bloky 4 a 5[editovat | editovat zdroj]
Arizona Public Service na konci 70. let požádal o povolení k výstavbě dalších dvou bloků, které by navazovaly na stávající oblouk a tvořily by čtvrtkruh. Z ekonomických důvodů však bylo toto povolení v roce 1979 staženo. Jednalo by se o stejné bloky, které již existují.[8]
Bloky 6 až 10[editovat | editovat zdroj]
Existoval také návrh vybudovat celkem 10 bloků, které by navazovaly v jeden oblouk a tvořily půlkruh. To však nebylo proveditelné, protože NRC nevydává licence pro elektrárny větší než 6 bloků.[8]
Okolní obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
NRC definuje dvě zóny havarijního plánování kolem jaderných elektráren. První o poloměru 16 kilometrů, která se týká především vystavení radioaktivní kontaminace vzduchu a poté druhou o poloměru 80 kilometrů, jež se zabývá kontaminací potravin a vody.[9][10]
odle studie NRC zveřejněné v srpnu 2010 byl odhad každoročního rizika zemětřesení dostatečně silného na to, aby způsobilo poškození aktivní zóny reaktoru 1 ku 26 316.[11][12]
Bezpečnost[editovat | editovat zdroj]
Elektrárna Palo Verde měla strategický význam za studené války, protože byla ve válečných plánech Sovětského svazu v případě jaderného konfliktu. V roce 2003 byla elektrárna chráněna vojáky kvůli válce v Iráku a obavám z teroristického útoku.[13] Od roku 2007 se stala jednou z nejpřísněji hlídaných jaderných elektráren ve Spojených státech.[13][14][15]
V noci z 29. září na 30. září 2019 byl vzdušný prostor nad zařízením narušen řadou dronů.[16]
Informace o reaktorech[editovat | editovat zdroj]
| Reaktor | Typ reaktoru | Výkon | Zahájení
výstavby |
Připojení k síti | Uvedení do provozu | Uzavření | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Čistý | Hrubý | ||||||
| Palo Verde-1 | CE-System 80 | 1311 MW | 1414 MW | 25. 5. 1976 | 10. 6. 1985 | 28. 1. 1986 | |
| Palo Verde-2 | CE-System 80 | 1314 MW | 1414 MW | 1. 6. 1976 | 20. 5. 1986 | 19. 9. 1986 | |
| Palo Verde-3 | CE-System 80 | 1312 MW | 1414 MW | 1. 6. 1976 | 28. 11. 1987 | 8. 1. 1988 | |
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Palo Verde Nuclear Generating Station na anglické Wikipedii.
- ↑ Palo Verde Generating Station [online]. U.S. Energy Information Administration, September 2010 [cit. 2011-04-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-03-18.
- ↑ Largest Utility Plants by Net Generation [online]. Energy Information Administration, 24 October 2022 [cit. 2023-10-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 March 2023.
- ↑ SHEPHERD, S. H. Winning a Prudence Audit. Transactions of the American Nuclear Society; (United States). November 1989.
- ↑ Economic Benefits of Palo Verde Nuclear Generation Station [online]. [cit. 2008-03-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-10-23.
- ↑ a b Palo Verde Nuclear Generating Station, Unit 1. NRC Web [online]. [cit. 2023-11-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Palo Verde Nuclear Generating Station, Unit 2. NRC Web [online]. [cit. 2023-11-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Palo Verde Nuclear Generating Station, Unit 3 [online]. [cit. 2023-11-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Kernkraftwerk Palo Verde – Nucleopedia. de.nucleopedia.org [online]. [cit. 2023-11-05]. Dostupné online.
- ↑ NRC: Backgrounder on Emergency Preparedness for Nuclear Power Plants [online]. [cit. 2013-12-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2006-10-02.
- ↑ Bill Dedman, Nuclear neighbors: Population rises near US reactors, NBC News, April 14, 2011 http://www.nbcnews.com/id/42555888 Accessed May 1, 2011.
- ↑ Bill Dedman, "What are the odds? US nuke plants ranked by quake risk," NBC News, March 17, 2011 http://www.nbcnews.com/id/42103936/ns/world_news-asia_pacific/t/what-are-odds-us-nuke-plants-ranked-quake-risk/ Archivováno 12. 11. 2018 na Wayback Machine. Accessed October 31, 2018.
- ↑ Archived copy [online]. [cit. 2017-08-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-05-25.
- ↑ a b Palo Verde nuclear plant reportedly received specific threat [online]. Azcentral.com, 2003-03-20 [cit. 2012-08-17]. Dostupné online.
- ↑ Archivovaná kopie. www.nrc.gov [online]. [cit. 2023-11-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-05-12.
- ↑ Archivovaná kopie. www.nrc.gov [online]. [cit. 2023-11-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-05-12.
- ↑ ROGOWAY AND, Tyler; TREVITHICK, Joseph. The Night A Mysterious Drone Swarm Descended On Palo Verde Nuclear Power Plant [online]. 2020-07-29 [cit. 2021-06-04]. Dostupné online. (anglicky)
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaderná elektrárna Palo Verde na Wikimedia Commons
