Jaderná elektrárna Indian Point

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jaderná elektrárna Indian Point
StátUSAUSA USA
UmístěníNew York, Buchanan
Stavuzavřená
Začátek výstavby1. května 1956
Zprovoznění1. října 1962
VlastníkEntergy
ZhotovitelBabcock & Wilcox
Westinghouse
ProvozovatelEntergy
Jaderná elektrárna
Odstavené reaktory1 × 277 MW
1 × 1067 MW
1 × 1085 MW
Typ reaktorůCETR
Westinghouse M412
PalivoUran 235U
Elektrická energie
Souřadnice41°16′11″ s. š., 73°57′8″ z. d.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaderná elektrárna Indian Point (anglicky Indian Point Nuclear Power Plant) je uzavřená jaderná elektrárna ve Spojených státech. Nachází se v Buchananu ve státě New York na řece Hudson. Od teroristických útoků z 11. září 2001 je jaderná elektrárna považována za ohroženou terorismem, protože se nachází na letových trasách komerčních letadel. Elektrárnu vlastní a provozovala společnost Entergy.

Historie a technické informace[editovat | editovat zdroj]

Počátky[editovat | editovat zdroj]

Návrh postavit jadernou elektrárnu zhruba 64  kilometrů severně od metropole New York přišel v roce 1948, kdy ve Spojených státech začal program civilní výstavby jaderných elektráren. V rámci tohoto programu vyjádřila společnost Consolidated Edison Company of New York zájem o vybudování reaktoru v Indian Point s výkonem přibližně 200 MW, který by byl zcela financována ze soukromých zdrojů. Tehdy oblíbeným konceptem byl vodou chlazený množivý reaktor. Tyto plány počítaly s provozem elektrárny od roku 1960. Tato myšlenka položila základ pro jadernou elektrárnu Indian Point.[1]

Blok 1[editovat | editovat zdroj]

V roce 1951 byly dokončeny plány prvního bloku jaderné elektrárny Indian Point a vzhledem k očekávanému nárůstu energetických potřeb v regionu byl výkon elektrárny zvýšen na 250 MW.[2] Navrhnutím reaktoru byla pověřena společnost Babcock & Wilcox. Plány bloku byly poprvé oznámeny na veřejném slyšení 10. února 1954. 22. března 1954 společnost Consolidated Edison Company oficiálně podala žádost AEC (předchůdce NRC) o kombinovanou stavební a provozní licenci pro elektrárnu v hodnotě 55 milionů dolarů. Společnost Consolidated Edison Company si pronajala část zábavního parku Indian Point o rozloze 1,38 kilometrů čtverečních na počáteční dvouleté období, aby mohla provést průzkumy, zda ho koupit celý a postavit zde místo parku jadernou elektrárnu.[3] V roce 1956 získala společnost Condoliated Edison Company celý zábavní park Indian Point jako místo pro jadernou elektrárnu a samotný park srovnala se zemí. Koupě areálu umožnila AEC schválit stavební a provozní povolení, což okamžitě realizovala.[4]

Výstavba[editovat | editovat zdroj]

První blok se začal stavět dne 1. května 1956.[5] Šlo o množivý reaktor CETR o hrubém výkonu 277 MW a čistém 257 MW. Do roku 1958 se však při výstavbě jaderné části elektrárny projevily různé plánovací chyby, které proto musely být revidovány. Problém se týkal prvků thoria, které by při pozdějších výpočtech bobtnaly více, než se dříve předpokládalo. Náklady na Indian Point proto vzrostly z 55 milionů dolarů na začátku stavby na 90 milionů dolarů v roce 1958.[6] Kromě technických problémů se Consolidated Edison Company potýkala také s problémy sociálními. Obyvatelé Indian Point nedemonstrovali proti samotné jaderné elektrárně, ale spíše kvůli nedostatku informací, které společnost Consolidated Edison Company poskytovala jen v omezené míře. Navíc se lidem nelíbilo, že byl kvůli jaderné elektrárně uzavřen zábavní park Indian Point. Z tohoto důvodu společnost Consolidated Edison Company otevřela na staveništi návštěvnickou platformu, ze které bylo možné vidět celou jadernou elektrárnu a její postup výstavby a také nabízela prohlídky staveniště ve středu a sobotu od 13:00.[7] Kvůli dalším zpožděním a technickým potížím se náklady na začátku roku 1959 zvýšily na 100 milionů dolarů.[8] Konečné náklady byly 100,3 milionu.[9]

Uvedení do provozu[editovat | editovat zdroj]

Zprvu se očekávalo uvedení do provozu v letech 1959 až 1960, dokonce byla pro tyto roky udělena provozní licence. Kvůli konstrukčním problémům v jaderné části elektrárny společnost Consolidated Edison Company v roce 1959 očekávala, že nejbližší možné uvedení do provozu bude 1. dubna 1961.[8] Reaktor byl uveden do kritického stavu dne 2. srpna 1962.[5] Guvernér státu New York Nelson Aldrich Rockefeller, stejně jako předseda AEC Glenn T. Seaborg, blahopřál společnosti Consolidated Edison Company k uvedení reaktoru do provozu.[10] Dne 16. září 1962 byl blok poprvé synchronizován s elektrickou sítí a 1. října 1962 byl uveden do komerčního provozu.[5] Poté však reaktor sloužil spíše k experimentálním účelům a jádro bylo podrobeno různým testům na různých výkonnostních úrovních. Dne 25. ledna 1963 reaktor poprvé pracoval při plném zatížení. Celkově byla společnost Consolidated Edison Company velmi spokojena se stabilním a spolehlivým zkušebním provozem.[11] Během roku 1963 se však projevily velké problémy s reaktorem. Došlo k několika rychlým odstávkám v nejvyšším výkonovém rozsahu a za plného provozu, jen mezi zářím 1962 a lednem 1963 jich bylo 187. Ty však nebyly vyvolány problémem s jadernou částí elektrárny, ale spíše nesprávně nastavenými přístroji v konvenční části.[12]

Vyřazení z provozu[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k novým předpisům AEC, Indian Point-1 již nebyl provozován v souladu s předpisy z roku 1974. Blok se proto 31. října 1974 odpojil ze sítě, aby mohla být provedena dvouletá oprava.[13] Dodatečně mělo dojít k dovybavení systému nouzovým chlazením, kterým blok vzhledem k tehdejším předpisům nedisponoval. Nicméně, kvůli finančním potížím a skutečnosti, že Indian Point-2 se chýlil k dokončení, se Consolidated Edison Company rozhodla vylepšení neimplementovat. Vzhledem k tomu, že blok nebyl do roku 1979 modernizován, Nuclear Regulatory Commission nakonec zrušila provozní licenci bloku, která zakázala blok nadále provozovat.[14]

Blok 2 a 3[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k velké spokojenosti s prvním blokem plánoval Consolidated Edison větší verzi CETR. Projekt byl však přerušen, a proto byly plány na druhý blok v Indian Point prozatím odloženy.[15] Začátkem roku 1965 zadala Consolidated Edison Company studii, která měla zhodnotit, jak se bude vyvíjet spotřeba elektřiny za pět let a jaké možnosti by byly nejekonomičtější pro uspokojení této poptávky. Po šesti měsících studie dospěla k závěru, že jaderný reaktor s výkonem 873 MW by měl stačit ke splnění požadavků základního zatížení do léta 1969.

Ve skutečnosti byla plánovaná realizace bloku jaderného reaktoru Indian Point-2 jen špičkou ledovce, protože nárůst spotřeby energie v okolí New Yorku enormně vzrostl a od roku 1964 do roku 1965 vzrostla samotná poptávka o 300 MW. Společnosti Consolidated Edison Company bylo jasné, že v budoucnu budou nutné další reaktory.[16] Poté, co byly v roce 1965 zahájeny první práce na druhém bloku na místě, společnost oznámila, že plánuje třetí blok, který bude spuštěn několik let po druhém.[17]

Výstavba[editovat | editovat zdroj]

Výstavba druhého bloku byla oficiálně zahájena dne 14. října 1966.[18] Výstavba bloku 3 byla zahájena 1. listopadu 1968.[19] Jedná se o tlakovodní reaktory Westinghouse M412. Hrubý výkon prvního bloku byl 1067 MW a čistý, který byl odesílán do sítě činil 1020 MW. Třetí blok dosponoval hrubým výkonem 1085 MW a čistým 1040 MW.

Při výstavbě bloků zpočátku nedošlo k žádným komplikacím, které by vedly ke zpožděním, i když existovala skupina aktivistů, která bojovala proti výstavbě druhého a třetího bloku. Již v roce 1970 bylo jasné, že blok 2 bude uveden do provozu až o několik let později, než se původně plánovalo, protože NRC se pokusila elektrárně zadržet provozní licenci kvůli obvinění aktivistů.[20] Další výjimečnou situací byla situace na trhu práce v oblasti, kdy pro stavbu nebyl k dispozici kvalifikovaný personál a práce se tak dále zpožďovaly.[21] V roce 1972 musely být provedeny úpravy chladicího systému obou bloků, aby se do čerpadel a kondenzátorů závodu nedostalo nadměrné množství ryb.

Uvedení do provozu[editovat | editovat zdroj]

Dne 22. května 1973 byl druhý blok poprvé kriticky projet a 26. června 1973 se mohl poprvé připojit k rozvodné síti. Do komerčního provozu byl blok uveden 1. srpna 1974.[18] Třetí blok byl poprvé kriticky provozován 6. dubna 1976 a synchronizován s elektrickou sítí 27. dubna 1976. Do komerčního provozu byl blok uveden 30. srpna 1976.[19]

U čtyř parogenerátorů třetího bloku byly dlouhodobé problémy, včetně deformací trubek parogenerátoru. Koroze, usazeniny v trubkách a eroze materiálu byly hlavní potíže. Kromě toho byly na všech čtyřech parogenerátorech praskliny v některých svarech. Společnost Consolidated Edison Company nechala tyto škody opravit za dvoucifernou milionovou částku, ale problém to nevyřešilo. Výsledkem bylo, že do roku 1982 došlo k pěti únikům v primárním a sekundárním okruhu, které vedly k poruchám bloků. Poté, co tyto problémy měly za následek v průměru 70 dní odstávky během pěti až šesti let provozu, vznikla myšlenka na výměnu parogenerátorů. Dlouhodobě se specializovali na údržbu parogenerátorů a Indian Point se stal z hlediska tohoto know-how jednou z nejlepších jaderných elektráren ve Spojených státech, ale toto řešení nebylo dlouhodobě uspokojivé, protože tato práce je velmi časově náročná a drahá.[22]

Z ekonomických důvodů bylo v roce 1983 rozhodnuto o výměně parogenerátoru. Na rozdíl od podobných procesů v jiných jaderných elektrárnách dříve se tak mělo stát bez úprav nových parogenerátorů, samotné elektrárny nebo kontejnmentu. Po pečlivém měření bylo zjištěno, že parogenerátory projdou otvorem v kontejnmentu se čtvrt palcem prostoru na každé straně. Samotné parogenerátory by měly být zcela totožné s parogenerátory, které již byly v bloku instalovány. Pouze materiály byly navrženy podle nejnovějších požadavků a zkušeností, takže mají mimo jiné zvláště nízký obsah kobaltu. To znamenalo, že nebyla nutná žádná změna provozní licence pro blok. Změnila se pouze nosná deska a zvýšila se kapacita páry, aby nedošlo k poškození trubek parogenerátoru. V roce 1986, po několika letech plánování, byla zakázka na nové parogenerátory předána společnosti Westinghouse. Zvláštností této zakázky bylo, že měly být vyměněny všechny čtyři parogenerátory současně, což se v USA nikdy nedělo najednou. Do 2. února 1989 byl Indian Point-3 odpojen ze sítě a všechny čtyři parogenerátory byly instalovány během 140 dnů.[22]

Vyřazení z provozu[editovat | editovat zdroj]

Na konci roku 2015 začal bývalý guvernér státu New York Andrew Cuomo podnikat politické kroky proti elektrárně Indian Point a zahájil vyšetřování.[23][24] Toto vyšetřování začalo jako reakce na výpadky se známým počtem dotčených maloobchodních zákazníků s elektřinou.[25] V lednu 2017 úřad guvernéra oznámil postupné uzavření elektrárny Indian Point do roku 2021.[26][27][28]

Druhý blok byl trvale uzavřen 30. dubna 2020 a třetí 28. dubna 2021.[18][19]

Informace o reaktorech[editovat | editovat zdroj]

Reaktor Typ reaktoru Výkon Zahájení

výstavby

Připojení k síti Uvedení do provozu Uzavření
Čistý Hrubý
Indian Point-1[5] CETR 257 MW 277 MW 1. 5. 1956 16 .9. 1962 1. 10. 1962 31. 10. 1974
Indian Point-2[18] Westinghouse M412 1020 MW 1067 MW 14. 10. 1966 26. 6. 1973 1. 8. 1974 30. 4. 2020
Indian Point-3[19] Westinghouse M412 1040 MW 1085 MW 30. 10. 1968 25. 4. 1976 28. 8. 1976 28. 4. 2021

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kernkraftwerk Indian Point na německé Wikipedii.

  1. ↑ JAFFE, Bernard. Crucibles: the story of chemistry from ancient alchemy to nuclear fission. [s.l.]: Simon and Schuster, 1948. S. 234. 
  2. ↑ WESTINGHOUSE ELECTRIC CORPORATION. Corporate Financial Reports. [s.l.]: Westinghouse Electric Corporation, 1951. S. 98. 
  3. ↑ Moody's Public Utilities. Svazek 26. [s.l.]: Moody's Investors Service, 1954. S. 2158, 2380, 2498. 
  4. ↑ The Billboard. [s.l.]: [s.n.], 2. 6. 1956. S. 1. 
  5. ↑ a b c d PRIS - Reactor Details. pris.iaea.org [online]. [cit. 2024-02-02]. Dostupné online. 
  6. ↑ ILLINOIS INSTITUTE OF TECHNOLOGY. Proceedings of the American Power Conference. Svazek 20. [s.l.]: Illinois Institute of Technology, 1958. S. 73. 
  7. ↑ MERCHANTS AND MANUFACTURERS ASSOCIATION OF BUSH TERMINAL. Bulletin. [s.l.]: [s.n.], 1959. S. 5. 
  8. ↑ a b Die Atomwirtschaft. Svazek 4. [s.l.]: [s.n.], 1959. S. 178. 
  9. ↑ LIST GESELLSCHAFT. Veröffentlichungen der List Gesellschaft. [s.l.]: Kyklos-Verlag, 1963. S. 98. 
  10. ↑ Edison Electric Institute Bulletin. Svazek 29-30. [s.l.]: Edison Electric Institute, 1962. 
  11. ↑ UNITED STATES. CONGRESS. HOUSE, U.A. Hearings. Svazek 1. [s.l.]: U.S. Government Printing Office, 1963. S. 619, 620. 
  12. ↑ ATOMIC INDUSTRIAL FORUM. Nuclear Industry. Svazek 10. [s.l.]: Atomic Industrial Forum, 1963. S. 12, 14, 24. 
  13. ↑ GOVERNMENT RESEARCH CORPORATION. National Journal Reports. Svazek 7. [s.l.]: Government Research Corporation, 1975. S. 633. 
  14. ↑ UNITED STATES. CONGRESS. HOUSE. COMMITTEE ON THE BUDGET. TASK FORCE ON STATE AND LOCAL GOVERNMENT. The Nuclear Crisis and State and Local Governments: Hearing Before the Task Force on State and Local Gov.. [s.l.]: U.S. Government Printing Office, 1980. S. 7. 
  15. ↑ HOGERTON, John F. The atomic energy deskbook. [s.l.]: Reinhold Pub. Corp., 1963. Dostupné online. S. 238. 
  16. ↑ EDISON ELECTRIC INSTITUTE. EEI Bulletin. Svazek 33. [s.l.]: Edison Electric Institute, 1965. S. 404. 
  17. ↑ NEW YORK (STATE). DEPT. OF COMMERCE. Business in New York State. [s.l.]: Department of Commerce, 1965. 
  18. ↑ a b c d PRIS - Reactor Details. pris.iaea.org [online]. [cit. 2024-02-02]. Dostupné online. 
  19. ↑ a b c d PRIS - Reactor Details. pris.iaea.org [online]. [cit. 2024-02-02]. Dostupné online. 
  20. ↑ UNITED STATES. CONGRESS. SENATE. COMMITTEE ON INTERIOR AND INSULAR AFFAIRS. Hearings. [s.l.]: [s.n.], 1970. S. 762, 763. 
  21. ↑ UNITED STATES. CONGRESS. SENATE. COMMITTEE ON GOVERNMENT OPERATIONS. SUBCOMMITTEE ON EXECUTIVE REORGANIZATION AND GOVERNMENT RESEARCH. Preserving the future of Long Island Sound: Hearings, Ninety-first Congress, second session-[Ninety-third Congress, second session]. [s.l.]: U.S. Govt. Print. Off., 1970. 2472, 481 s. 
  22. ↑ a b Nuclear Engineering International. Svazek 36. [s.l.]: Heywood-Temple Industrial Publications Limited, 1991. S. 31, 32. 
  23. ↑ GARCIA, Ernie. Indian Point fish kill hearings begin, last for 3 weeks. The Journal News [online]. [cit. 2024-02-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ FREEMAN, Daily. Critics decry radioactive leak at Indian Point nuclear plant [online]. 2016-02-11 [cit. 2024-02-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ NYSDPS-DMM: Search. documents.dps.ny.gov [online]. [cit. 2024-02-02]. Dostupné online. 
  26. ↑ Governor Cuomo Announces 10th Proposal of the 2017 State of the State: Closure of the Indian Point Nuclear Power Plant by 2021 | Governor Andrew M. Cuomo. web.archive.org [online]. 2019-03-30 [cit. 2024-02-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-30. 
  27. ↑ Court rules against Entergy on Indian Point licence renewal - World Nuclear News. www.world-nuclear-news.org [online]. [cit. 2021-05-06]. Dostupné online. 
  28. ↑ RIP Indian Point Nuclear Power Plant, 1962-2021. Earther [online]. [cit. 2021-05-06]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Jaderné elektrárny ve Spojených státech
V provozu
Odstavené
Plánované
Ve výstavbě
Plánování zastaveno/Nedokončené
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jaderná_elektrárna_Indian_Point&oldid=23684981“