József Mindszenty
| József Mindszenty | |
|---|---|
_crop.jpg) kardinál Mindszenty během proslovu 1. listopadu 1956 | |
| Rodné jméno | Pehm József |
| Narození | 29. března 1892 Csehimindszent |
| Úmrtí | 6. května 1975 (ve věku 83 let) Vídeň |
| Příčina úmrtí | rakovina |
| Místo pohřbení | Mariazellská bazilika (1975–1991) Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a svatého Vojtěcha v Ostřihomi (od 1991) |
| Alma mater | Premonstrátské gymnázium sv. Norberta v Szombathely (od 1903) |
| Povolání | katolický kněz, arcibiskup a katolický biskup |
| Ocenění | čestný občan Budapešti (2019) čestný občan Ostřihomi (2019) |
| Nábož. vyznání | katolická církev |
| Funkce | biskup vesprémský (od 1944) ostřihomský arcibiskup (1945–1974) kardinál (1946–1975) kníže-primas katolický arcibiskup |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ctihodný József kardinál Mindszenty (narozen jako József Pehm, 29. března 1892 Csehimindszent, Rakousko-Uhersko – 6. května 1975 Vídeň, Rakousko) byl maďarský katolický duchovní, arcibiskup ostřihomský a kníže-primas maďarský v letech 1945–1973. Byl politickým vězněm nacismu a komunismu, v letech komunistického režimu se stal symbolem maďarského odporu vůči komunistickému zřízení.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v původem švábské rodině jako József Pehm. Na kněze byl vysvěcen v roce 1915. V roce 1941 si změnil německy znějící jméno Pehm na Mindszenty podle obce svého narození. Důvodem ke změně bylo, že většina maďarských Němců podporovala nacistický Volksbund. V březnu 1944 se stal biskupem ve Veszprému. V listopadu 1944 byl uvězněn maďarskou fašistickou vládou poté, co kritizoval genocidu Židů prováděnou v Maďarsku.[1]
Po skončení druhé světové války byl v září 1945 jmenován arcibiskupem v Ostřihomi. Před svobodnými volbami v listopadu 1945 odsoudil Mindszenty v pastýřském listu „marxistické zlo“ a vyzval věřící k volební podpoře Strany nezávislých malorolníků. Po volbách, které malorolníci přesvědčivě vyhráli, neúspěšně podporoval ideu obnovení monarchie v Maďarsku.[2] V roce 1946 jej papež Pius XII. jmenoval kardinálem.
Pro svůj boj za obranu náboženských svobod se kardinál stal od roku 1947 terčem rozsáhlé propagandistické kampaně, v jejímž rámci byl označen za „hlavu klerikální reakce“. Už v prosinci 1948 byl kardinál Mindszenty zatčen jako první z hlavních církevních představitelů v nových komunistických režimech. V předtuše svého zatčení založil do církevního archivu následující prohlášení: „Počínaje dnešním dnem, prohlašuji neplatným a nepravdivým jakékoli přiznání viny připisované mé osobě.“[1] V následujícím vykonstruovaném procesu byl odsouzen k doživotnímu vězení na základě vynuceného přiznání. Po jeho zatčení následovalo v Maďarsku masové zatýkání kněží a perzekuce církví.[3][4]
Z vězení byl propuštěn teprve 30. října 1956 během maďarského povstání (důstojník, který jej z internace přivezl do Budapešti, byl později za Kádárova režimu popraven). Ve veřejném rozhlasovém projevu vyzval k odporu proti komunistickému režimu, ale vyslovil se i proti jeho dědicům (míněna vláda Imreho Nagye, zčásti složená z reformních komunistů). Po porážce povstání se kardinál uchýlil na americké velvyslanectví v Budapešti, kde nuceně strávil v politickém azylu následujících 15 let. Teprve v roce 1971 mu bylo komunistickým režimem po dlouhém vyjednávání umožněno vycestovat do zahraničí.[5]
Na úřad ostřihomského arcibiskupa odmítl rezignovat, nicméně v roce 1973 jej papež Pavel VI., který jej prohlásil za „oběť historie“, na nátlak maďarských komunistů zbavil úřadů a prohlásil jeho arcidiecézi za neobsazenou. To umožnilo, aby Vatikán v duchu své východní politiky nalezl kompromisní dohodou s maďarskou komunistickou vládou o znovuobsazení tohoto úřadu. Jeho nástupcem se tak stal László Lékai, nicméně zprvu jen jako apoštolský administrátor - plnoprávným arcibiskupem a primasem se stal až v roce 1976, po Mindszentyho smrti. Byl řádovým prelátem a nositelem duchovního velkokříže Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského. Pozornost vyvolaly Mindszentyho Paměti, které zveřejnil v exilu a v nichž se vůči vatikánské východní politice vyslovuje rezervovaně. Kniha byla záhy přeložena do několika jazyků. Věznění a následný azyl na americkém velvyslanectví mu neumožnily zúčastnit se papežských voleb, které proběhly v době, kdy byl kardinálem (1958, 1963). Zemřel v roce 1975 v exilu v Rakousku a pohřben byl v maďarské kapli v klášteře Mariazell. V roce 1991 bylo jeho tělo přeneseno do katedrály v Ostřihomi a slavnostně uloženo tam. Dne 12. února 2019 byl papežem Františkem prohlášen za Ctihodného.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b www.rozhlas.cz [online]. [cit. 2009-02-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-14.
- ↑ KONTLER, László. Dějiny Maďarska. 2. dopl.. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 605 s. ISBN 80-7106-616-8. S. 364–365. Dále jen Dějiny Maďarska.
- ↑ KŘEN, Jan. Dvě století střední Evropy. Praha: Argo, 2005. 1109 s. ISBN 80-7203-612-2. S. 680. Dále jen Dvě století střední Evropy.
- ↑ Dějiny Maďarska, s. 376
- ↑ Dvě století střední Evropy, s. 684, 782
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BALÍK, Stanislav; HANUŠ, Jiří, a kol. Primasové katolické církve : země střední Evropy v čase komunismu. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2010. 212 s. ISBN 978-80-7325-225-0.
- MINDSZENTY, József. Memoirs. London: Weidenfeld and Nicolson, 1974. 341 s. ISBN 029776912X.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu József Mindszenty na Wikimedia Commons 
Osoba József Mindszenty ve Wikicitátech- Kardinál Mindszenty – bojovník proti komunismu
- Ecce Homo - József Mindszenty Archivováno 14. 12. 2013 na Wayback Machine.
- Kardinál Mindszenty na stránkách Salvadora Mirandy
