Ixiolirion

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Ixiolirion

Ixiolirion tataricum
Ixiolirion tataricum
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: jednoděložné (Liliopsida)
Řád: chřestotvaré (Asparagales)
Čeleď: ixiolirionovité (Ixioliriaceae)
Rod: ixiolirion (Ixiolirion)
Fisch. ex Herb., 1821
Druhy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ixiolirion[1] (Ixiolirion) je rod jednoděložných rostlin z čeledi ixiolirionovité (Ixioliriaceae). Ve starších taxonomických systémech byl někdy řazen do čeledi amarylkovité (Amaryllidaceae), nebo liliovité v širším pojetí (Liliaceae s.l.). Čeleď ixiolirionovité obsahuje pouze tento jediný rod.[2],[3]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jsou to vytrvalé byliny s hlízami, schovanými v obalech. Listy jsou jednoduché, přisedlé, střídavé, s listovými pochvami. Čepele jsou čárkovité až kopinaté, celokrajné, se souběžnou žilnatinou. Alkaloidy chybí, na rozdíl od amarylkovitých. Květy jsou uspořádány do květenství, vrcholičnatých lat (někdy okolíkovitě stažených). Květy jsou oboupohlavné, skládají se ze z 6 okvětních lístků, které jsou dole srostlé v krátkou trubku, většinou modré, vzácněji bílé barvy. Tyčinek je 6. Gyneceum se skládá ze 3 plodolistů, semeník je spodní, plodem je tobolka.[2][3]

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Název ixiolirion je v češtině středního rodu.[1]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Jsou známy asi 3-4 druhy, přirozeně rostoucí jen v jihozápadní Asii, zhruba od Egypta po SZ Čínu.[2][3]

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha : Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. (česky) 
  2. a b c http://delta-intkey.com/angio/www/ixioliri.htm
  3. a b c http://www.mobot.org/MOBOT/Research/apweb/orders/asparagalesweb.htm#Ixioliriaceae
  4. ŠTURSA, Jan; ŽILÁK, Pavel. Cibulové a hlíznaté rostliny. Praha : Aventinum, 1997. ISBN 80-85277-78-6. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]