Ixiolirion tatarské
 Ixiolirion tatarské | |
|---|---|
 Ixiolirion tatarské (Ixiolirion tataricum) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | jednoděložné (Liliopsida) |
| Řád | chřestotvaré (Asparagales) |
| Čeleď | ixiolirionovité (Ixioliriaceae) |
| Rod | ixiolirion (Ixiolirion) |
| Binomické jméno | |
| Ixiolirion tataricum (Pall.) Schult. et Schult.f., 1829 | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ixiolirion tatarské (Ixiolirion tataricum) je modře kvetoucí, drobná, vytrvalá, cibulovina. Tato zahradní okrasná rostlina, druh z nevelkého, asijského rodu ixiolirion, je ve Střední Evropě dosud jen málo známá. Pro své květy a nenáročnost při pěstování je považována za perspektivní jarní květinu.[1]
Jméno „ixiolirion“ je v českém jazyce slovo středního rodu, a proto je druhové jméno této byliny „tatarské“.[2][3]
Ekologie[editovat | editovat zdroj]
Rostlina je původem z Jihozápadní Asie, Arabského poloostrova, Kavkazu, jihozápadní Sibiře, Střední Asie, severu Číny a z oblastí na západě Himálaje. Roste většinou ve svažitých územích na pastvinách, kamenitých stráních a v nízkých křovinách na písčitých půdách v místech, kde má během vegetačního klidu sucho. Po odkvětu a uschnutí listů snáší cibule i zimní mrazy, neprospívá jí však mokro. V domovině roste v nadmořské výšce do 2000 m. Kvete od dubna do června, plody uzrávají v červenci až září.[1][4][5][6]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Vytrvalá bylina s lodyhou 10 až 50 cm vysokou. Z tmavě hnědé, vejčité cibule 1,5 až 2,5 cm velké, vyrůstá na jaře až 8 úzkých, čárkovitých listů širokých jen 5 mm.
Po listech raší přímá lodyha, jenž u báze mívá jeden až tři drobné listy a na vrcholu krátké hroznovité nebo okoličnaté květenství. Je vytvořeno třemi až šesti nálevkovitě tvarovanými květy až 5 cm dlouhými, které vyrůstají na krátkých stopkách. Květ má šest volných okvětních lístků azurově modrých až tmavě fialových. Lístky jsou rozestálé, obkopinaté se špičatým vrcholem, 2 až 3,5 cm dlouhé, 0,7 cm široké a ve středu každého je tři až pět tmavších žilek. Šest volných tyčinek s namodralými nitkami vyrůstá ve dvou kruzích, vnější jsou delší. Třídílný spodní semeník nese fialovou čnělku s tříramennou bliznou. Po opylení hmyzem vzniká plod, eliptická, až 5 cm dlouhá tobolka s mnoha černými semeny.[1][6][7][8]
Využití[editovat | editovat zdroj]
Hlavní význam této cibuloviny spočívá v její okrasné hodnotě, vysazuje se v zahradách do skalek, na záhony i přímo do trávníků na sušší, nezamokřená místa s písčitou hlínou do sponu 10 cm, ten se postupně zahušťuje. Rostliny nejsou náročné na péči, cibule se po odkvětu ponechávají v půdě, přirůstají nové a vytvářejí každým rokem bohatší shluk kvetoucích rostlin. Lze také na podzim na záhon nebo do trávníku rozptýlit zralá semena, dobře se ujímají a vyrostou z nich nové rostlinky kvetoucí třetím rokem po vysetí. Stvoly s rozkvetlými květy jsou vhodné i k řezu.[1][6]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d KOVÁŘ, Ladislav. BOTANY.cz: Ixiolirion tataricum [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 15.05.2016 [cit. 2017-05-07]. Dostupné online.
- ↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník. Ilustrace Zdenka Krejčová. Praha: Aventinum, 2012. 280 s. ISBN 978-80-7442-031-3.
- ↑ BioLib.cz – Ixiolirion tataricum (ixiolirion tatarské) [online]. BioLib.cz [cit. 2017-05-07]. Dostupné online.
- ↑ VILÍM, Stanislav. Ixiolirion tataricum [online]. Zahradnická fakulta Mendelovy univerzity, Lednice, rev. 2000 [cit. 2017-05-07]. Dostupné online.
- ↑ HASSLER, M. Catalogue of Life: Ixiolirion tataricum [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2014 [cit. 2017-05-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky)
- ↑ a b c Ixiolirion tataricum [online]. Энциклопедия садовых растений [cit. 2017-05-07]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Ixiolirion tataricum [online]. Royal Botanic Garden, Amman, Jordan [cit. 2017-05-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-02-15. (anglicky)
- ↑ JI, Zhanhe; MEEROW, Alan W. Flora of China: Ixiolirion tataricum [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2017-05-07]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu ixiolirion tatarské na Wikimedia Commons 
Taxon Ixiolirion tataricum ve Wikidruzích
