Ixiolirion tatarské

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxIxiolirion tatarské
alternativní popis obrázku chybí
Ixiolirion tatarské (Ixiolirion tataricum)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída jednoděložné (Liliopsida)
Řád chřestotvaré (Asparagales)
Čeleď ixiolirionovité (Ixioliriaceae)
Rod ixiolirion (Ixiolirion)
Binomické jméno
Ixiolirion tataricum
(Pall.) Schult. et Schult.f., 1829
Synonyma
  • ixiolirion horské
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zobrazení rostliny

Ixiolirion tatarské (Ixiolirion tataricum) je modře kvetoucí, drobná, vytrvalá, cibulovina. Tato zahradní okrasná rostlina, druh z nevelkého, asijského rodu ixiolirion, je ve Střední Evropě dosud jen málo známá. Pro své květy a nenáročnost při pěstování je považována za perspektivní jarní květinu.[1]

Jméno "ixiolirion" je v českém jazyce slovo středního rodu, a proto je druhové jméno této byliny "tatarské".[2][3]

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Rostlina je původem z Jihozápadní Asie, Arabského poloostrova, Kavkazu, jihozápadní Sibiře, Střední Asie, severu Číny a z oblastí na západě Himálaje. Roste většinou ve svažitých územích na pastvinách, kamenitých stráních a v nízkých křovinách na písčitých půdách v místech, kde má během vegetačního klidu sucho. Po odkvětu a uschnutí listů snáší cibule i zimní mrazy, neprospívá jí však mokro. V domovině roste v nadmořské výšce do 2000 m. Kvete od dubna do června, plody uzrávají v červenci až září.[1][4][5][6]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Vytrvalá bylinalodyhou 10 až 50 cm vysokou. Z tmavě hnědé, vejčité cibule 1,5 až 2,5 cm velké, vyrůstá na jaře až 8 úzkých, čárkovitých listů širokých jen 5 mm.

Po listech raší přímá lodyha, jenž u báze mívá jeden až tři drobné listy a na vrcholu krátké hroznovité nebo okoličnaté květenství. Je vytvořeno třemi až šesti nálevkovitě tvarovanými květy až 5 cm dlouhými, které vyrůstají na krátkých stopkách. Květ má šest volných okvětních lístků azurově modrých až tmavě fialových. Lístky jsou rozestálé, obkopinaté se špičatým vrcholem, 2 až 3,5 cm dlouhé, 0,7 cm široké a ve středu každého je tři až pět tmavších žilek. Šest volných tyčinek s namodralými nitkami vyrůstá ve dvou kruzích, vnější jsou delší. Třídílný spodní semeník nese fialovou čnělku s tříramennou bliznou. Po opylení hmyzem vzniká plod, eliptická, až 5 cm dlouhá tobolka s mnoha černými semeny.[1][6][7][8]

Využití[editovat | editovat zdroj]

Hlavní význam této cibuloviny spočívá v její okrasné hodnotě, vysazuje se v zahradách do skalek, na záhony i přímo do trávníků na sušší, nezamokřená místa s písčitou hlínou do sponu 10 cm, ten se postupně zahušťuje. Rostliny nejsou náročné na péči, cibule se po odkvětu ponechávají v půdě, přirůstají nové a vytvářejí každým rokem bohatší shluk kvetoucích rostlin. Lze také na podzim na záhon nebo do trávníku rozptýlit zralá semena, dobře se ujímají a vyrostou z nich nové rostlinky kvetoucí třetím rokem po vysetí. Stvoly s rozkvetlými květy jsou vhodné i k řezu.[1][6]

Květ

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d KOVÁŘ, Ladislav. BOTANY.cz: Ixiolirion tataricum [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 15.05.2016 [cit. 2017-05-07]. Dostupné online. (česky) 
  2. SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník. Ilustrace Zdenka Krejčová. Praha: Aventinum, 2012. 280 s. ISBN 978-80-7442-031-3. 
  3. BioLib.cz – Ixiolirion tataricum (ixiolirion tatarské) [online]. BioLib.cz [cit. 2017-05-07]. Dostupné online. 
  4. VILÍM, Stanislav. Ixiolirion tataricum [online]. Zahradnická fakulta Mendelovy univerzity, Lednice, rev. 2000 [cit. 2017-05-07]. Dostupné online. (česky) 
  5. HASSLER, M. Catalogue of Life: Ixiolirion tataricum [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2014 [cit. 2017-05-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b c Ixiolirion tataricum [online]. Энциклопедия садовых растений [cit. 2017-05-07]. Dostupné online. (rusky) 
  7. Ixiolirion tataricum [online]. Royal Botanic Garden, Amman, Jordan [cit. 2017-05-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. JI, Zhanhe; MEEROW, Alan W. Flora of China: Ixiolirion tataricum [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2017-05-07]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]